Další příspěvek do diskuse o novém modelu vzdělávání středního zdravotnického personálu poslali zástupci České asociace sester. Jiří Škuba, mediální zástupce ČAS pro Zdraví.Euro.cz píše:
„Vít Rázek je dětský kardiolog pracující pět let v Německu. Za tu dobu udělal zkušenost, že české sestry jsou vzdělávacím systémem pro praxi lépe připraveny než sestry německé. (viz (Současný systém vzdělávání sester se mi nelíbí).
V dalším textu uvádí, že současné změny ve vzdělávacím systému v ČR povedou ke zhoršení kvality přípravy sester na profesi a že dojde k zatížení státního finančního rozpočtu na úkor pacienta. S tímto názorem nesouhlasíme.
Problém je třeba vidět z více stran. Vzdělávání zdravotních sester v ČR má své historické kořeny, bylo formováno v tradičně kvalitním školském systému rakouském i první republiky a i přes socialistickou epizodu bylo v rámci Evropy tradičně na vysoké úrovni.
Odtud pochází vysoký kredit českých sester v zahraničí, kdy ve srovnání se sestrami zdravotnicky vyspělých států u pacienta obstojí a dokonce je v mnohém předčí.
To může vést vnějšího pozorovatele k otázce, proč vůbec provádět změny ve vzdělávání zdravotnických zdravotníků-nelékařů i k úvaze, že jakákoli změna může vést jen ke zhoršení.
Vysoká kvalita našich sester není však dána jen kvalitou systému, ale i úrovní studia, náročností, přípravy, vysokou kvalifikovaností pedagogů atd. A na to by se nemělo zapomínat.
Faktem však je, že systém jako takový se již přežil. Nutnost změn vyplynula jak z vnitřních, tak vnějších příčin.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
Diskuse o vzdělávání sester pokračuje Problém nového modelu vzdělávání sester není tak jednoduchý Současný systém vzdělávání sester se mi nelíbí\\ |
Mezi vnitřní patří takové, jako je například demografický vývoj ve společnosti včetně stárnutí populace s charakteristickými změnami potřeb obyvatelstva, eliminace některých onemocnění, anebo naopak zvýšený výskyt jiných.
Dále také samozřejmě vědeckotechnický vývoj ve zdravotnictví, kdy nové technologie a léčiva na jedné straně péči o pacienta usnadňují, na druhé straně však přinášejí zvýšené nároky na schopnosti veškerého zdravotnického personálu, sestry nevyjímaje.
Tomuto vývoji je už dnes rámec bývalého typu vzdělávání sester na středních zdravotnických školách těsný.
70 procent dívek ze zdravotnických škol odešlo mimo obor
Jedním z nejpádnějších důvodů hovořících pro reformu školství je skutečnost, že se pro povolání zdravotní sestry, které právem bývá nazýváno posláním, dosud nerozhodovali dospělí lidé.
Dosavadní systém umožňoval, aby na školy nastupovaly čtrnácti až patnáctileté děti, které až v sedmdesáti procentech po maturitě přecházely do jiných profesí.
Systém se tak stával neefektivní, a to nejen ekonomicky, kdy byly prostředky na přípravu sestry vyhazovány doslova oknem, ale i hlediska potřeb zdravotnictví, kdy se nedalo dopředu odhadnout, kolik sester do profese nastoupí.
Vít Rázek hovoří o zbytečném studiu obchodní akademie nebo gymnázia, po kterém v novém systému teprve následuje studium ošetřovatelství, jako o promrhaných státních penězích.
V moderním ošetřovatelství je však dnes již všeobecné a humanitní vzdělávání běžnou součástí přípravy.
Vyplývá to z měnících se potřeb populace, kdy sestra kromě technických, odborných znalostí musí být orientována ve větší šíři - musí ovládat psychologické přístupy ke klientům ve zdraví i v nemoci, zásady komunikace, managementu, práci s počítačem, cizí jazyky apod.
Dokonce se ukazuje, že tyto dovednosti, které u sester v minulých letech nebyly nijak zvlášť hodnoceny, se v nových podmínkách mohou stát prioritou.
Jaké jsou vnější příčiny pro přestavbu systému ošetřovatelského vzdělávání? Odpověď je dána naším vstupem do Evropské unie, nutností pádu hranic pro volný pohyb pracovních sil, srovnatelností kvalifikací našich a zahraničních sester. Už před naším vstupem do EU bylo jasné, že budeme-li se v ní chtít uplatnit, budeme muset přijmout její doporučení.
Celoživotní vzdělávání sester, průběžné zvyšování jejich kvalifikace je plně v souladu s vývojem medicíny i ošetřovatelství.
Samozřejmě to může v určitých vizích vyvolávat představu armády „akademických“, vysoce vzdělaných sester povýšených nad psychologické, sociální a jiné další „podřadné“ potřeby pacientů, „medicinizace ošetřovatelství“.
Ale zkušenosti z jiných zemí, kde tyto vzdělávací systémy existují, tomu nenasvědčují. Ukazuje se, že kde je škola skutečným servisem pro praxi, pro pacienta, tam připravuje sestry na všechny typy ošetřovatelských činností v různých stupních:
Sestry ošetřovatelky, v komunitní péči, psychiatrické sestry, porodní asistentky, sestry v řídící sféře, v nemocnici u lůžka apod.
Navíc se jedná o systémy natolik pružné, že v rámci jednoho oboru se sestra může celoživotně vzdělávat, ale zároveň měnit a rozšiřovat svoji kvalifikaci. Pacient je v těchto systémech v centru pozornosti.
Vzdělávácí systémy se odlišují
Vít Rázek hovoří o škodlivosti kopírování modelů. I když v Evropě skutečně sílí tendence k vytváření společných kritérií pro srovnatelnost péče, například kvalifikačních, rozhlédneme-li se po tomto teritoriu, zjistíme, že vzdělávací systémy jednotlivých zemí EU se v mnohém odlišují.
Například některé státy ke kontrole celoživotního vzdělávání nemají kreditní systém, např. Dánsko, a volí jiné metody hodnocení toho, jak sestra drží krok s nejnovějším poznáním atd.
Ten, kdo si prostudoval zákon 96/2004 či Koncepci ošetřovatelství z letošního roku může vidět, že české ošetřovatelství nekopíruje ani německý, jak se obává Rázek, ale ani žádný jiný vzdělávací systém v Evropě.
V současné době jsme v přechodném období a možné diskrepance mezi pojetím sester jako absolventek střední zdravotnické školy nebo čerstvých bakalářek, podle MUDr. Rázka „rychlokvašek“, bude jistě postupně srovnávat praxe.
A nakonec: Nejde o přebírání vzorů ze zahraničí. Nejde o narušení kontinuity vývoje českého ošetřovatelského školství.
Jde o přijetí takových změn, které na jedné straně vycházejí z potřeb české populace, to je konkrétní stránka reformy, a na druhé straně v rovině obecné o inspiraci či aplikaci takových prvků z evropské pokladnice zkušeností, které systém obohacují, dynamizují usnadňují spolupráci „přes hranice“ a umožňují, aby česká sestra mohla bez problému a na své úrovni, za srovnatelnou mzdu pracovat v kterékoli zemi Evropské unie, případně v jiných zemích.“
Mgr. Jiří Škuba, mediální zástupce ČAS, www.Zdravi.Euro.cz