Zdeněk Veškrna, zástupce primáře OKB Nemocnice Znojmo reaguje na články o problému slučování laboratoří, které vyšly na jaře ve Mladá fronta Zdravotnictví a medicínaZdraví.Euro.cz.
(Viz: Chybí koncepce vztahů laboratorních oborů a Pohlcování nebo spolupráce?)
„Domnívám se, že u řady kolegů z ostatních laboratorních oborů bohužel stále přetrvává pocit (vyvolaný možná činností některých soukromých laboratoří), že konsolidace rovná se „velká biochemie“. Tak jako všude, platí i v tomto případě známé rčení: „Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody“. Pokuste se podívat na celou problematiku z pohledu majitele nemocnice (chcete-li daňového poplatníka) i zákazníka – pacienta.
Jednotlivá laboratorní oddělení každé nemocnice mají téměř identickou strukturu:
1) příjem a příprava biologického materiálu
2) vlastní jednotlivé laboratoře
3) technické zázemí (sklady, chladící boxy, úpravna vody, váhovna, umývárna skla, záložní zdroje)
Chovat se úsporně
Z uvedeného vyplývá, že v nemocnici mohou být až čtyři samostatné příjmy vzorků na biochemii, hematologii, ONM (RIA laboratoř) a mikrobiologii. Všechny zahrnují pracovníky, centrifugy, počítače, popř. tiskárny čárových kódů.
Jednotlivé odborné laboratoře jsou samozřejmě nezastupitelné a neslučitelné, ale zejména imunochemické analyzátory nabízejí většinou spektrum vyšetření prováděných jak na biochemii (např. kardiální markery, hormony, léky), tak na ONM (např. tumorové markery) či mikrobiologické sérologii (hepatální markery, HIV). Každé laboratorní oddělení opět zahrnuje většinu uvedeného technického zázemí.
Co uděláte jako majitel? Budete se snažit chovat úsporně a když to ve vaší nemocnici půjde, spojíte to, co je společné a co zároveň principiálně spojit lze (a pokud to umožní prostorové podmínky - ideální je stavba nových laboratoří).
Struktura takového Oddělení laboratorní diagnostiky pak bude následující:
1) společný příjem vzorků – jedno místo pro celou nemocnici zjednoduší transport vzorků, uspoří část nákladů na technické vybavení a mzdu pracovníků, proces přípravy vzorků můžete automatizovat pomocí preanalytické linky, která vám zkumavky třeba zcentrifuguje, odzátkuje a roztřídí do stojánků pro jednotlivé laboratoře (přístroje).
| PŘISPĚJTE DO HYDE PARKU! |
|---|
| Napište, co vás ve zdravotnictvítrápí. Příspěvky zasílejte na adresu:i.blahova@sanomamag-praha.cz |
2) samozřejmě zachováte samostatnost jednotlivých oborů, výsledky bude nadále interpretovat příslušný specialista (každému je jasné, že např. mikrobiologické nálezy nemůže hodnotit biochemik), byť se v určitých případech mohou vzorky analyzovat na společném přístroji (větší obrat u jednoho dodavatele znamená množstevní slevy, popř. dva stejné analyzátory se vzájemně zálohují). U metodicky stejných analýz (imunochemie) můžete vyškolit flexibilní personál (motivovaný finančně), který umožní zvýšení produktivity či zástupnost při nemoci. Bezprostřední kontakt jednotlivých specialistů může usnadnit v některých případech komlexní hodnocení pacienta z laboratorního pohledu.
3) společné technické zázemí tam, kde tomu nebrání předpisy – opět úspora nákladů na vybavení a mzdu.
Největší problém nastane při vytváření řídící struktury nového celku. Aby byla funkční, musí mít nezbytně jednoho „šéfa“, který bude mít rozhodující slovo. Tady vidím hlavní důvod obav představitelů jednotlivých oborů – možnou ztrátu funkce primáře, a tím prestižního postavení.
| Jaký je váš názor na slučování laboratoří? |
Funkce primářů lze ale zachovat a jim nadřízený „šéf“ může mít postavení manažera či náměstka. Pokud budou mít všichni zúčastnění stejný cíl – vytvoření nového, společného a efektivnějšího celku, bude vše fungovat.
„Argument jedné zkumavky“
Co se týče „argumentu jedné zklumavky“ - ten se určitě netýká právě hematologie, protože každý biochemik ví, že z odběru třeba na krevní obraz lze udělat na OKB jen několik speciálních vyšetření (amoniak, glykovaný hemoglobin, BNP…).
Jedna zkumavka se ale může uplatnit v imunochemii (biochemie – ONM – sérologie), nevyžaduje-li např. riziko kontaminace samostatný odběr.
Neznám přístroje, „které to všechno dokážou kombinovat dohromady“, právě z důvodů různých zkumavek. Stávající moderní systémy kombinují pouze biochemii a imunochemii, a těch je v republice hned několik. Celé vyjádření k této věci je účelově uměle vytvořený problém a tudíž zbytečné.
Pozoruhodné je přesvědčení, že „imunoanalýzu by měla dělat ONM“. Imunoanalýzu (analytický postup na bázi protilátek) využívají všechny laboratorní obory, patří sem např. i vyšetření specifických bílkovin, léků a drog v moči. Navíc je nutno některá vyšetření na tomto principu (např. TSH, troponin, HCG, digoxin, drogy) provádět v režimu „statim“ po celých 24 hodin, což na ONM není možné.
Zbytečná vyšetření - věc lékaře, ne laboranta
Nepochybuji, že se „dělají zbytečná a drahá vyšetření“, ale o potřebném vyšetření rozhoduje ordinující lékař, ne pracovník laboratoře! Při důrazu na „Evidence based medicine“ se ale brzy můžeme dočkat toho, že nás přijdou zatraceně draho neprovedená vyšetření díky finančním náhradám, které vysoudí poškození pacienti.
Samotná cena vyšetření je někdy relativní pojem – „levné“ vyšetření může mít vyšší nároky na čas a personál, některé „drahé“ vyšetření může zkrátit dobu pobytu v nemocnici nebo rychleji zahájit správnou léčbu, což je z pohledu pacienta důležité.
Většina hormonů a tumorových markerů má v Sazebníku pouze jeden kód, takže za ně platí pojišťovna stejně, bez ohledu na to, jestli jsou měřeny RIA soupravou nebo na „drahých amerických analyzátorech“, takže daňovému poplatníkovi (pacientovi) to může být jedno.
Pouze laboratoř se v tomto případě připravuje o eventuální vyšší zisk (v případě paušálu virtuální) – přesto však i většina privátních laboratoří používá „drahé americké analyzátory“!“
Zdeněk Veškrna, zástupce primáře OKB Nemocnice Znojmo