Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc., FESC
Masarykova univerzita Brno, LF a FN Brno-Bohunice, Interní kardiologická klinika
Klíčová slova
hypertenze • terapie šitá na míru • farmakoterapie • monoterapie • kombinační terapie
Individuální přístup k léčbě hypertenze můžeme rozdělit do čtyř základních oblastí:
1. Kdy zahájit léčbu.
2. Jaká podat doporučení pro nefarmakologickou léčbu.
3. Jaké požadovat cílové hodnoty.
4. Jak vést farmakologickou léčbu.
Od roku 2003 platí nová doporučení pro diagnostiku a léčbu hypertenze, vydaná Evropskou kardiologickou společností (ESC) a Evropskou společností pro hypertenzi (ESH)(1).
ad 1. Farmakologickou léčbu zahajujeme ihned u všech nemocných se systolickým krevním tlakem >– 180 mmHg a/nebo diastolickým >– 100 mmHg. Ihned zahajujeme farmakologickou léčbu i u pacientů se systolickým krevním tlakem 160–179 mmHg a/nebo diastolickým krevním tlakem 100–109 mmHg při výskytu komplikací hypertenze nebo > 1 rizikovém faktoru. U nemocných s TKs 140–159 mmHg a/nebo TKd 90–99 mmHg bez postižení cílových orgánů a s 2 rizikové faktory, nebo postižení orgánů, začínáme i zde ihned.
ad 2. Doporučení pro nefarmakologickou léčbu se ve své podstatě nezměnila, základem je správná životospráva, dostatek pohybu, přiměřená hmotnost, nekouřit, neužívat nadměrně alkohol.
ad 3. Cílovou hodnotou je krevní tlak Doporučení pro farmakologickou léčbu hypertenze ze 70. let 20. století dávala přednost diuretikům, která se titrovala do maximální dávky. Doporučení z let 80. a 90. uvádějí dvě základní lékové skupiny – diuretika a beta-blokátory, které se mají opět titrovat do nejvyšší dávky a teprve po ukončení titrace přidávat další lékovou skupinu (Tab. 1).
Doporučení JNC VI z roku 1997 a WHO/ISH z roku 1999 poprvé uvádějí pojem „tailored therapy“ – terapie šitá na míru(2, 3). Základem je 6 lékových skupin, které jsou rovnocenné a jejich výběr je dán především přidruženými onemocněními a komplikacemi hypertenze. Monoterapie je základem léčby.
Doporučení JNC VII a ESH/ESC z roku 2003 uvádějí 5 lékových skupin jako základních pro monoterapii, hlavní důraz však kladou na kombinační léčbu, kdy při krevním tlaku > 20/10 mmHg nad normou (tedy > 160/100 mmHg) uvádějí jako možnost zahájit léčbu dvojkombinací ihned.
Pro výběr léku do monoterapie je rozhodující:
- předchozí zkušenost nemocného s daným lékem (lékovou skupinou);
- cena léku;
- kardiovaskulární riziko nemocného;
- přidružená onemocnění;
- poškození cílových orgánů;
- možná interakce s léky užívanými na doprovodné onemocnění;
- pacientův názor.
Každá léková skupina má svou jasnou indikaci, jasnou a možnou kontraindikaci (Tab. 2).
Tab. 3 shrnuje současná doporučení pro výběr farmakoterapie hypertenze podle přidružených onemocnění(1, 2, 3, 4, 5).
e-mail: jspinar@fnbrno.cz Literatura
1. Zanchetti, A. for the guidelines committee: 2003 European Society of Hypertension – European Society of Cardiology guidelines for the management of arterial hypertension. J Hypertens, 2003, 21, p. 1011–1023.
2. Horký, K., Widimský, J., sen., Cífková, R., et al. Doporučení diagnostických a léčebných postupů u arteriální hypertenze – verze 2000. Vnitř Lék, 2000, 46, s. 5–13.
3. Chalmers, J., Mancia, G., Zwieten, P. 1999 World Health Organization – International Society of Hypertension Guidelines for the Management of hypertension. J Hypertens, 1999, 17, p. 151–183.
4. Špinar, J., Vítovec, J., Zicha, J., et al. Hypertenze, diagnostika a léčba. Praha : Grada Publishing, 1999, 228 s.
5. Vítovec, J., Špinar, J. Farmakoterapie kardiovaskulárních onemocnění. Praha : Grada Publishing, 2000, 249 s.