OTÁZKA: Jak jste se dostal k medicíně – byla to přímá cesta?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Byla přímá a musím říci, že i poměrně jasná. Jako malý jsem byl často nemocný, pořád v nemocnici a procházel jsem různými procedurami. Rozhodl jsem se, že budu lékařem proto, abych mohl pomoci jiným dětem. Někdy kolem desátého, jedenáctého roku. Od té doby jsem si za tím šel.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Takže jste v jedenácti letech přišel za rodiči a řekl jim, že budete lékař? Jak na to reagovali?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Tatínek byl nadšený, ale mamince se to příliš nelíbilo. Tvrdila, že nejsem zdráv a že se pro tak náročné a nebezpečné povolání nehodím. Bála se, že se od svých pacientů hned nakazím a skončím v mladém věku v nějakém lazaretu. Nakonec jsme jí to ale rozmluvili a ona s medicínou souhlasila.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Na LF UK v Praze jste nastoupil v roce 1950. Jaká to tehdy byla doba? Po válce, chvíli po komunistickém převratu… Neměl jste problémy s přijetím na školu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Bylo to období svízelné, ale já maturoval s vyznamenáním, tudíž jsem měl jednu přednost. Také mi ovšem před maturitou svaz mládeže dal podmínku, že chci-li jít na vysokou školu, musím jet budovat trať mládeže. A že prý pokud to neudělám, nevezmou mě. Vydal jsem se tedy stavět rychlíkovou trať Havlíčkův Brod – Brno. Dříve totiž vedla trať jen přes Kolín, ne přes Čáslav a Havlíčkův Brod. Strávil jsem tam měsíc v roce 1950. Řadu mých kamarádů ze třídy ale na vysokou školu nevzali, protože byli z úřednických rodin a museli si počkat. V tomto mezidobí tedy nastoupili do továren.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Jak vzpomínáte na příchod na školu? Co vás na vysokoškolském studiu překvapilo?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Nezaskočilo mě nic, spíše mě překvapil nátlak, který byl vyvíjen na studenty. Všechno se muselo dělat na základě rozkazů a povinně. Vysokoškoláci si nic nesměli dělat podle svého. Preferovalo se kolektivní studium, individuální se potlačovalo.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Můžete uvést nějaký příklad?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Museli jsme povinně chodit na všechny semináře a přednášky – i na ty, které nás nezajímaly. Stejně tak byla povinná všechna praktika. Stíhali nás za to, když jsme chyběli nebo se omluvili. Pak se to projevilo třeba u rigorózních zkoušek: Když jsem dělal fyziologii, měl zkoušející profesor rozkaz zkoušet jen studenty, kteří měli 50 procent prezence na přednáškách. A já se tomuto limitu pouze blížil. Profesor se mě zeptal, jestli chci tu nedostatečnou hned, nebo až za chvíli. Řekl jsem, že až za chvíli, zkusil to a dostal dvojku.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Studium nebylo příliš svobodné, člověk musel hodně ustupovat. Měl jste nějaký okamžik, kdy byste si řekl, že to nemáte zapotřebí a že s tím končíte?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ne, já měl potřebu vystudovat. Vůbec jsem o tom nepřemýšlel.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Bylo možné si při studiu na lékařské fakultě přivydělávat? Měl jste na to čas?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ano, bylo to možné, dokonce jsme byli podněcováni k tomu, abychom na brigády chodili. Já byl třeba v dole na Kladně. Pracoval jsem na šachtě Robert, 520 metrů pod zemí, dále v lese, na žních, i jako šofér traktoru. Ale nebylo to jen o prázdninách, pracovat jsem musel i během roku, abych si nějaké peníze vydělal. Otec měl malý plat, byl jsem sice jediný syn, ale tím, že matka byla v domácnosti, peněz mnoho nebylo. Peníze mi rodiče během vysokoškolského studia nedávali. Byla to těžká poválečná doba. Nikde nic nebylo, všichni žili bídně. Když jsem šel k promoci, měl jsem na sobě oblek, který jsem měl i u maturity.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Je podle vás srovnatelná náročnost studia tehdy a dnes?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Po odborné stránce tehdy bylo určitě velice dobré. Dnešní studenti mají trošku výhodu v materiálním zázemí. Jsou lépe zabezpečení. I když je pravda, že my jsme také měli stipendia. Já měl prospěchové od čtvrtého ročníku až do konce. Dostal jsem až třetinu nákladů na živobytí, zhruba 200 korun měsíčně. Nemohu si tedy stěžovat, ale byli tací, kteří měli při studiu velké finanční potíže.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Proč jste se rozhodl zrovna pro chirurgii, co vás na ní lákalo nejvíce?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ještě jako medik jsem ve třetím a čtvrtém ročníku praktikoval na I. chirurgické klinice u profesora Arnolda Jiráska. Spíše mě to táhlo k chirurgickým oborům než k interně, chodil jsem tam jako stážista dva roky. V pátém ročníku jsem chodil do porodního sanatoria v Dejvicích. Rozmýšlel jsem se mezi těmito dvěma obory, zvítězila však chirurgie, protože léčí i muže a děti. Gynekologie je oproti ní dost limitovaná.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Distribuční komise, která přidělovala zaměstnání pro absolventy, vás poslala na Slovensko. Jak na tuto dobu vzpomínáte a co vám pobyt tam dal?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Nabyl jsem zkušenosti životní. Poznal jsem lidi, chování funkcionářů, zodpovědných lékařů. Viděl jsem, že lidé, kteří řídili zdravotnictví na Slovensku, byli špatného charakteru. Kolegy lékaře však hodnotím velmi kladně, s nimi jsem vycházel bezvadně, zato na vyšších pozicích byli tací, kteří tomu vůbec nerozuměli. Chtěl jsem pryč od prvního okamžiku, co jsem tam přijel. Posílal jsem desítky žádostí, ale nic nevycházelo. Bylo mi řečeno, že když už jsem na Slovensko přijel, jen tak neodjedu. Což nebyla úplně příjemná informace. Nakonec se to ale podařilo a po třech letech mi povolili odejít.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Vyhrál jste konkurz na místo na chirurgické klinice na Vinohradech. Zároveň jste ale získal místo i v Hradci Králové. Proč jste si zvolil Prahu?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Protože jsem byl Pražák a chtěl jsem zpět za rodinou. V tu dobu už jsem zde měl manželku, která ještě studovala. Zajel jsem za přednostou hradecké kliniky a omluvil se mu. Vysvětlil jsem mu důvody, proč u mě vyhrála Praha, a on to pochopil.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Byla to velká změna oproti Slovensku?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ano, nastupoval jsem do Prahy ve 28 letech a musel jsem začít úplně od nuly. Složil jsem právě první atestaci z chirurgie a mezi staršími kolegy jsem se cítil jako úplný nováček. Většina z nich mi to také dávala zřetelně najevo. Zhruba po týdnu za mnou přišel jeden komunistický kolega a řekl mi, že mě vybrali, abych ve Vinohradské nemocnici řídil organizaci Československého svazu mládeže. Odmítl jsem, i když se snažil mi všemožně vyhrožovat. Je pravda, že mě za to mnozí straníci v nemocnici neměli příliš v lásce.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Téměř dva roky jste také strávil na stáži v Nizozemsku…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
To byla skvělá doba, která mi dala hrozně moc. Odjel jsem tam v roce 1967 a nakonec tam zůstal celé dva roky. Naučil jsem se tam mnoho a byl překvapen, jak tamní lékařství skvěle funguje. Na rozdíl od našeho se tam hodně spoléhalo na sestry. Byl jich dostatek, měly velký přehled o nemocných a také se jim plně věnovaly. Osobně jsem tam získal skvělou praxi, provedl více než 200 hrudních operací, z nichž více než 80 bylo na srdci. Také jsem si domů přivezl spoustu materiálu pro habilitační práci. V roce 1974 jsem ji podal, to mi bylo 43 let, ale musel jsem čtyři roky čekat, než mi ji projednali. Ležela u stranického funkcionáře a čekala, až se na ni někdo podívá.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Zaskočilo vás v jinak fungujícím nizozemském systému něco?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Neřekl bych ani tak, že zaskočilo, ale zdálo se mi, že se tam s operacemi příliš loudají. Například kýlu či slepé střevo operovali více než hodinu. Navíc dávali pacientovi zcela zbytečně třeba i dvě transfuze krve. Když pak manželka odoperovala dětskou kýlu za 7 minut včetně zašití, chodili se na ni z daleka dívat, zda to příliš neodbývá. Obdiv pomalu přerůstal v respekt.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Jak to změnilo vaši kariéru?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Já v Nizozemsku dokončil výcvik na hrudního chirurga. V listopadu 1969 jsem se vrátil do Prahy a v prosinci jsem skládal atestaci z hrudní chirurgie, abych byl pro Československo potvrzen jako hrudní chirurg a kardiochirurg. Atestaci jsem složil v IKEM a myslel jsem, že moje další kariéra se bude odehrávat právě na poli kardiochirurgie. Jenže oni mi nedovolili, abych na Vinohradech zahájil kardiochirurgický program. Že prý Praha nepotřebuje tolik kardiochirurgických pracovišť. Zřejmě se obávali konkurence.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Pražské jaro jste zažil v cizině, jak jste jej vnímal? Doufal jste v lepší zítřky?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Měl jsem spíš tušení, že to dopadne špatně. Že Sověti nedovolí nějaké uvolňování. Očekával jsem takový vývoj, jaký nakonec nastal.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Nepřivezl jste si ze Západu depresi? Rozdíl mezi naším a tamním zdravotnictvím musel být ohromný…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Tam fungovalo zdravotnictví skutečně skvěle, zdarma pro všechny pojištěnce. A pojištěni musí být všichni. Kdo si chce připlatit, má nadstandardní péči. Ale u nás to v tu dobu také nebylo špatné, zdravotnictví jsme měli velmi dobře zorganizované, od 50. let sjednocené a na dobré úrovni. Trvalo to až do roku 1989, kdy se ho chopily různé živly a udělaly jej takové, jaké máme dnes. Je sice na obrovské úrovni, ale dezorganizované, veškerý řád je pryč. A je to tím, že lékaři jdou za penězi, že se prostě tlačí na lepší posty. Ale není divu. Dlouhá léta jsme byli státem vykořisťováni a to trvá nadále. To podle mě není demokracie.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Co vám tedy nejvíc vadí na současném uspořádání?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Naši lidé jsou socialisticky laděni. Ne, že by všichni volili socialistické strany, ale svým přesvědčením jsou většinou takoví. To, že tady nyní vládne pravice, je jen dočasné. Je správné, že prosazuje určité reformy, jen si však neuvědomuje, že lidé už si nemají z čeho utahovat opasky. Myslím, že jsme byli bohatý stát, dnes je ale všechno pryč. Politici dovolili, aby si někdo nakradl miliardy a zmizel s nimi, a po lidech, na které nic nezbylo, dnes chtějí, aby si utahovali opasky. To je opravdu těžké. Do zdravotnictví sice teče hodně peněz, ale systém je děravý a peníze utíkají pryč. A to žádný ministr nemůže zachránit. Dnes máme již osmnáctého ministra zdravotnictví. Všechny jsem znal osobně a vím, že se všichni snažili. Jak to ale dopadlo? To je v povaze lidi, ministři s tím nic nenadělají…
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Současnou neradostnou politiku raději opusťme a vraťme se zpět k chirurgii. Prošel jste v ní řadou oblastí. Kterou jste si oblíbil nejvíce?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Byl jsem vychován na vzorné klinice na Vinohradech. Prošel jsem hrudní a břišní chirurgii, plastikou, urologií i traumatologií. Rozhodl jsem se pro kardiochirurgii, ale jak jsem již říkal, kolegové z IKEM mi ji nedopřáli.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: V roce 1978 jste přestoupil do Nemocnice Na Bulovce. Jaká cesta sem vedla?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Rozhodl jsem se proto, že tam bylo volné místo šéfa hrudní chirurgie. Převzal jsem třicetilůžkové pracoviště se sedmi lékaři a patnácti sestrami. Byl jsem tam sedm let a pak dostal nabídku, abych vedl chirurgickou kliniku IPVZ, kterou jsem řídil do konce roku 1990. Tehdy mi ředitel Bulovky, za kterého jsem se předtím přimlouval pro uvedení do funkce, řekl, že mám jít do důchodu, protože už jsem přestárlý. Jako šéf kliniky jsem měl dvojí zaměstnání – jednak jako profesor na IPVZ, jednak jako primář na klinice. Ředitel Bulovky se však rozhodl, že operovat nebudu. Když řekne chirurgovi, kterému je 63 let, aby neoperoval, znamená to prostě vyhazov. Nechtěl jsem jen učit, tak jsem odešel.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Jaký je váš názor na IPVZ?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví byla a je dle mého výborná instituce. Její problém spočíval v tom, že se cítila být jedinou výchovnou institucí v republice. S tím jsem nesouhlasil. Myslím, že výchovnou institucí mají být všechny lékařské fakulty, což se prosazuje dnes. IPVZ má být koordinátor, který eviduje výchovu. Má zvát lékaře na stáže a kurzy a vystavovat diplomy. Vychovávat mají lékařské fakulty. To se mi bohužel změnit nepodařilo, ale snažil jsem se o to. A dnes se situace tímto směrem vyvíjí.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Chvíli jste byl bez práce, pak jste nastoupil do Nemocnice Na Františku…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ano, stal jsem se primářem na Františku. Ředitelkou tam byla paní doktorka Fischerová, která mi řekla, že nesmím učit. Mohu prý dělat primáře, operovat, ale zakázala mi výuku.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Jaký to mělo důvod?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
To netuším, prostě po mně chtěla úplný opak než ředitel na Bulovce. Souhlasil jsem a dva a půl roku tam dělal primáře. Pak ale vyměnili ředitele. Ten si mě zavolal a oznámil mi, že mě posílá do důchodu. Dostal jsem dvouměsíční odstupné a musel odejít. Na moje místo vzal docenta Maška z Nemocnice Pod Petřínem. Pan docent byl předsedou místní organizace komunistické strany v nemocnici a byli s ředitelem dobří kamarádi. Byl jsem tedy již podruhé bez zaměstnání.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Co jste po odchodu dělal?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Naštěstí to příliš dlouho netrvalo. Dozvěděl se o tom tehdejší ministr obrany Antonín Baudyš. Hned mi zatelefonoval a řekl, že budu jeho poradcem. Znali jsme se ze státního výboru pro vysoké školy. Když probíhala revoluce, zasedal jsem v mnoha komisích a seznámil se tam s různými lidmi. Jedním z nich byl právě pan Baudyš. Hned pro mě poslal auto, nechal mě přivézt na ministerstvo obrany a řekl mi, že mě okamžitě přijímá, pokud s tím souhlasím. Jen jsem se zeptal, s čím že mu to mám radit.
Ministerstvo obrany mělo osm vojenských nemocnic a on nevěděl co s nimi. Stále na něj tlačili, aby je zrušil, a on chtěl, aby mu při rušení radil nějaký odborník. Tak najal mě. Dostal jsem kancelář, sekretářku a řidiče. Pracoval jsem tam půl roku, zlikvidovaly se zbytečné nemocnice a zdravotnické prapory. Ministr chtěl, abych mu poradil, co se může zavřít. Nakonec to byly nemocnice v Terezíně, Českých Budějovicích, Klatovech a Mariánských lázních.
Když bylo hotovo, řekl, že potřebují chirurga do Ústřední vojenské nemocnice, tak jsem se stal náčelníkem chirurgického oddělení. V této pozici jsem vydržel šest let, poté však pánové z Hradce Králové naznali, že by na této pozici měl být voják, ne civil, jako jsem byl já. Tak vzali mého asistenta a jmenovali ho primářem. Já ale v zařízení zůstal a dnes je to již 19 let, co tu jsem.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: V současnosti již neoperujete, ale v nemocnici působíte stále. Jak vypadá váš pracovní den?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ano, dnes již neoperuji, působím tady jako vědecký pracovník. Před dvanácti lety jsem měl mozkovou mrtvici, mohu sice chodit, psát a řídit auto, ale od té doby již neoperuji, abych někomu neublížil. V nemocnici jsem od sedmi do jedné. Odpoledne pak mám různé akce. Dlouho jsem byl místopředsedou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, takže jsem tam dvanáct let odpoledne chodil. Také píšu soudní posudky, rediguji časopis a jsem mezinárodně činný.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Již podruhé jste byl zvolen viceprezidentem Světové chirurgické společnosti (ICS). Budete kandidovat i příště?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Nebudu, je to již druhé období, nyní přenechám místo mladším.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Stále učíte, pořád vás to baví?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ano, mediky jsem vychovával celý život a jsem moc rád, že se tomu mohu věnovat i nadále. Učím v Praze a Liberci. Tam jezdím jednou nebo dvakrát týdně, zavedl jsem tam výuku sester na Technické univerzitě. Rozhodli se, že by potřebovali vychovávat sestry bakalářky. A protože tam byli samí technici a medicíně nikdo nerozuměl, přišli za mnou, abych jim pomohl. Čtyři roky jsem působil jako šéf Ústavu zdravotnických studií. Minulý rok jsem skončil, stále tam však jezdím učit, zkoušet a na promoce.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Jste také šéfredaktorem časopisu Rozhledy v chirurgii. Zabírá vám to hodně času?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Ano, to je práce poměrně náročná. Vedoucím redaktorem jsem již 42 let a jsem čtvrtým redaktorem v historii časopisu. Čtu všechny odborné příspěvky, některé okomentuji, jiné doplním s přispěním autorů a zajišťuji, aby vyšlo dvanáct čísel do roka.
22.5.2012 16:50:20
OTÁZKA: Máte vůbec čas na koníčky?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc.
Rád cestuji po světě. Loni jsem byl na Filipínách, letos jedu do USA, na podzim do Austrálie. Minulý týden jsem se vrátil ze Švýcarska. Jsem také nadšený motorista, pořád jezdím autem – to mě opravdu baví. Práci ale nevypustím z hlavy ani na cestách. Jezdím navštěvovat nemocnice a dívám se, jak se pracuje jinde. Je škoda, že u nás není velký zájem o získané zahraniční zkušenosti. Mnohé z toho, co je v cizině již vyzkoumané a běžné, se u nás zkoumá znovu a tratí se tak čas i finance.
22.5.2012 16:50:20