Hepatitida C celosvětově sužuje přes 70 milionů lidí. V České republice se s ní potýká přibližně 80 tisíc dospělých. Nespecifické příznaky onemocnění mají za následek, že více než polovina nakažených o své nemoci neví. Onemocnění způsobuje virus, který se množí v jaterních buňkách a vyvolává jaterní zánět (hepatitidu). Pokud se hepatitida neléčí, může dojít ke zjizvení jater (fibróze), později k jaterní cirhóze nebo dokonce rakovině jater. Hepatitida C je nejčastějším důvodem pro transplantaci jater.
Napadená játra bohužel u celé řady lidí nedají o sobě vědět léta. Onemocnění tak může dlouho (20 i 30 let) probíhat bez jakýchkoliv příznaků a lékaři jej často objeví náhodně během jiných vyšetření. V počátcích onemocnění se u některých lidí mohou objevit příznaky, mezi které patří:
- zvýšená únava
- přechodná ztráta chuti k jídlu
- bolesti svalů a kloubů
- poruchy soustředění
- napětí v pravém podžebří
- trávící obtíže a/nebo zvracení
- svědění kůže
- zežloutnutí pokožky a očního bělma
- tmavá moč
- horečka.
Ve většině případů (80 %) však nerozpoznaná hepatitida C přechází do chronického stadia. Čím později je nemoc odhalena, tím závažnější dopad má na lidské zdraví. Léčba pokročilého stadia je možná, avšak v počátcích onemocnění je zpravidla jednodušší a úspěšnější.
Máte-li podezření, že by se vás hepatitida C mohla týkat, vyžádejte si test na přítomnost viru nebo protilátek v těle.
Patříte do rizikové skupiny? Otestujte se na www.hepatest.cz
Nejčastější mýty o hepatitidě C
Jak ukazují průzkumy, řada lidí se mylně domnívá, že onemocnění hepatitidou C spolehlivě rozpoznají, že se jich nákaza netýká, případně se vůči ní dokážou bránit očkováním. Jaká je realita?
Mýtus 1: Hepatitida C je nemoc narkomanů
Přenos hepatitidy C probíhá primárně krví, proto je tato nemoc často spojována s narkomany. Ti ale zdaleka nejsou jediní, koho se nákaza může týkat. Do rizikové skupiny spadají také osoby často střídající sexuální partnery, zdravotnický personál nebo osoby s tetováním či piercingem (zejména pokud k němu došlo v nevyhovujících hygienických podmínkách). Zvláštní skupinu tvoří lidé, kterým byla podána krevní transfuze před rokem 1992. V té době se totiž krev dárců netestovala na přítomnost HCV. V ojedinělých případech se pak hepatitida C může přenést i při porodu z matky na dítě.
Mýtus 2: Proti hepatitidě C je možné se očkovat
Není to možné. Očkování existuje pouze pro typ A, který je známý také jako „nemoc špinavých rukou“, a pro typ B. Ten se stejně jako hepatitida typu C šíří především krví. Ačkoliv není k dispozici očkování, je hepatitidu typu C možné zcela vyléčit. Starou léčbu pomocí interferonu nahradila moderní antivirová léčba, která je šetrnější a vyznačují se i větší účinností.
Mýtus3: Hepatitidu C lze spolehlivě rozpoznat podle toho, že zežloutneme
Toto tvrzení není zcela mylné. Nažloutlá kůže nebo oční bělmo skutečně mohou být průvodním příznakem, který vzniká v důsledku poškození jater. V případě typu C se však jedná spíše o výjimky. Tato nemoc se totiž projevuje velmi nenápadně, mnohdy dokonce nemá příznaky žádné. V počátečních fázích onemocnění se mohou objevit nespecifické projevy, jako je horečka, zvýšená únava, poruchy soustředění, svědění kůže nebo bolesti svalů a kloubů. Hepatitidu C může prozradit i tmavá moč, šedá stolice nebo napětí v pravém podžebří. U většiny nakažených jsou však tyto projevy velmi nenápadné a lékaři nemoc nezřídka objeví během zcela jiných vyšetření. Každý, kdo se nachází v rizikové skupině, by tak měl podstoupit speciální test na hepatitidu C.
Patříte do rizikové skupiny? Otestujte se na www.hepatest.cz
Je možná prevence hepatitidy C?
Jedním z nejúčinnějších nástrojů prevence infekčních onemocnění je očkování. Vakcína proti virové hepatitidě C však bohužel není k dispozici. Přesto lze dodržováním určitých opatření snížit riziko nákazy virem hepatitidy typu C:
Ujasněte si, zda patříte do rizikové skupiny
U řady onemocnění můžeme mít pocit, že se nás jednoduše netýkají. Je však potřeba mít se na pozoru a riziko nepodceňovat. Přestože nebereme drogy, můžeme se nakazit žloutenkou typu B nebo C z krve někoho, kdo má za sebou drogovou minulost. Jedna nezodpovědná noc nás pak může dělit od nakažení virem HIV. Pravidelné testování krve na různá infekční onemocnění by proto mělo být samozřejmostí. Například žloutenka typu C je navíc až desetkrát infekčnější, než je tomu u známějšího HIV. Nemoc přitom není o nic méně závažná a často probíhá i několik let bezpříznakově. Nemocní se o ní nezřídka dozvídají až ve chvíli, kdy mají nevratně poškozená játra. Virus se podobně jako u typu B přenáší zejména krví.
Otestujte si na www.hepatest.cz, zda patříte do rizikové skupiny.
Nepůjčujte si hygienické pomůcky
Pokud jsme nakažení hepatitidou C, měli bychom důsledně dbát na hygienu a vyhýbat se sdílení žiletek, zubních kartáčků, nůžek nebo například kleštiček na nehty. I velmi malé množství krve z drobného poranění, například v ústech nebo při holení, může způsobit přenos infekce.
Vyhněte se tetování nebo piercingu v pochybných podmínkách
Častou cestu v případě infekčních onemocnění přenášených krví představují špatně dezinfikované jehly. Tetování i piercing si proto nechte dělat jedině v profesionálních salonech a nebojte se předem zjistit, jak se zde staví k hygieně. Každý klient by měl být tetovaný novou jehlou i inkoustem. Velmi dobře si rozmyslete, zda se chcete nechat tetovat v zahraničí, zejména v méně rozvinutých zemích. Spontánní tetování na dovolené vás může poznamenat na celý život, a to i jinak než obrázkem či nápisem na kůži.
Dávejte pozor při manipulaci se zdravotnickými prostředky
Tato rada se týká zejména sester, lékařů, ošetřovatelů a dalších pracovníků ve zdravotnictví. Ti musejí důkladně dbát na bezpečnostní předpisy, jejichž dodržování by mělo zamezit nákaze infekčními onemocněními. Každé drobné poranění, zejména pokud k němu došlo o infikovaný předmět, může být velmi nebezpečné.
Nejvíce riskují uživatelé drog
I při jednorázovém užití drogy může snadno dojít k přenosu nemoci. Nejen sdílením jehel, ale i trubičky určené ke šňupání se nakažená krev snadno dostane z jednoho organismu do druhého. Rizikovou skupinu tak představují i rekreační uživatelé drog nebo teenageři, kteří pouze jednou v životě experimentovali.