Každý se rád zbaví nebezpečných odpadů. Pokud se však zbaví i zájmu o to, co se s nimi doopravdy stane, vznikne příležitost pro skvělý byznys. Výnosnější než kasino.
Bdělý systém monitoringu veterinární správy odhalil už čtvrtou šílenou krávu, a možná je opravdu zárukou bezpečí pro spotřebitele. Ale priony na nás mohou vyskočit i odjinud. Zjistili jsme, že nikdo přesně neví, co se děje s nemocničními odpady, které mohly priony obsahovat nebo s nimi přijít do styku. Nekončí náhodou někde na skládce?
K tématu nebezpečných nemocničních odpadů nás přivedly nitky, které vedly z IDOS. Tato příbramská firma se likvidaci takových materiálů údajně věnovala. Jenže právě tam jsme se poprvé setkali s tím, že pytle s nemocničním odpadem, obsahujícím stříkačky, vzorky krve ve zkumavkách a další materiál i z těch nejrizikovějších nemocničních provozů, se volně povalovaly na zemi za děravým plotem. Životy hlavních aktérů Lubomíra Kašáka a Zdeňka Němce mezitím ukončila dramatická smrt, ale případ „IDOSgate“ zdaleka není uzavřen.
PRO KOHO IDOS PRACOVAL? Mezi zákazníky IDOS byly prominentní kliniky, jako je Nemocnice na Homolce, kde mají gamma nůž na operace mozku, dále Vojenská nemocnice ve Střešovicích dobře známá z občasného televizního zpravodajství, Vinohradská nemocnice vedená někdejší ministryní zdravotnictví.
A byla to taky Thomayerova nemocnice, kde je klíčové české pracoviště zabývající se lidskou formou zhoubovatění mozku. To víme, ale možná víme víc, než vědí odpovědní lidé v této nemocnici. Dostávali jsme totiž velice rozporné odpovědi.
„Na všechno máme faktury a smlouvy,“ řekl nám vedoucí oddělení komunálního provozu Thomayerovy nemocnice Zdeněk Špaček, když jsme se ho zeptali, kam jdou odpady z národní referenční laboratoře pro BSE, což je nová lidská forma BSE, nemoci šílených krav. „Nechápu, proč se na to ptáte, když už včera vám náměstek ředitele nemocnice Josef Čarek řekl, že odpady z tohoto pracoviště likviduje spalovna IKEM, který je hned vedle.“ Ekonom však má v ruce smlouvu a dopis IKEM adresovaný náměstku Čarkovi, že závazek IKEM „zajistit svoz a spalování odpadu z diagnostiky a léčení lidských TSE“ před rokem skončil. Čarek nám pak tvrdil, že smlouva byla obnovena. Jenže zaměstnanci ve spalovně se během naší návštěvy dušovali, že rok žádné odpady z této laboratoře (ani z celé Thomayerky) neviděli. Dokonce byli přesvědčeni, že laboratoř pro BSE už přestala existovat.
„No tak tady žádný odpad nevznikl, vyšetření je málo,“ zkoušel vyvrátit naše pochyby Špaček.
Na otázku, kam jdou ostatní odpady z nemocnice, řekl: „IDOS vyhrál výběrové řízení. Ten odpad odváží a likviduje.“ Pak si vzpomněl, že něco málo končí také v nějaké další spalovně, jejíž jméno si nedokázal vybavit, ale vozí to tam taky IDOS. Když jsme chtěli vidět ty faktury, nebyl proti, ale stejně jsme je vidět nemohli. Neměl čas. Zítra? Taky neměl čas. Za týden? Rovněž neměl čas. Snad někdy.
Takže IDOS.
ZÁHADNÉ PRIONY. Šéfem laboratoře pro BSE je uznávaný odborník a charismatická osobnost František Koukolík. „Laboratoř pracuje na plné otáčky. To je nesmysl, že by odpady nevznikly,“ reagoval překvapeně na náš dotaz. Laboratoř už vyšetřila 21 podezřelých mozků. „Jeden případ je sice pořád sporný, ale myslím, že novou formu Creutzfeld-Jakobovy nemoci tady nemáme.“
Laboratoř je na úrovni Švýcarska. Každý mozek je detailně a nejrůznějšími postupy zkoumán asi tři měsíce. Pro nás z toho plyne, že na to padne také velké množství různého laboratorního materiálu a pomůcek, které mohou přijít do styku s priony. Priony jsou totiž to, co nemoc způsobuje a čeho se bojíme.
„Boří to základní vědecké představy o podstatě života,“ řekl Koukolík o prionech. „Tím spíš je to extrémně zajímavé téma pro vědu.“ Nejúžasnější je, jak priony vzdorují pokusům o likvidaci. Převládl odborný názor, že bezpečně spáleny jsou až při teplotách 1200 stupňů. Proto se také ostatky šílených krav spalují v cementárnách.
IDOS však tvrdí, že to umí jinak. Když jsme se na jaře bavili s prezidentem této společnosti Lubomírem Kašákem o možnostech jeho zázračných technologií, mezi řečí prohlásil: „BSE, to umíme taky.“ IDOS odpad zlikviduje - údajně účinně - při 130 stupních Celsia.
Koukolík se sám nezabývá odpady ze své laboratoře: „Dělá to pro nás nějaká firma.“ Upozornili jsme ho proto na rozpory ve výpovědích lidí z jeho nemocnice. Slíbil, že to prověří, ale pak se začal neurčitě zmiňovat o možných dalších postupech, takže jsme se definitivní odpovědi nedobrali.
KAŠÁKŮV SEZNAM. Nemocnici Na Homolce jsme našli na seznamu klientů IDOS, který jsme dostali od Kašáka. „Předtím spalovali odpady u nás,“ řekli nám v sousedním Motole. Situaci popsal vedoucí technického odboru této fakultní nemocnice Petr Robenek. „Tvrdili, že jsme pro ně moc drazí. IDOS vyhrál výběrové řízení.“
Robenek to považuje za nešťastný krok. Neví, jak to Kašák udělal, že mohl nabízet nižší cenu než Motol, největší nemocnice v zemi, jejíž specializovaná spalovna má výhody ekonomie množství. Homolka je navíc hned vedle, nejsou tu žádné dopravní náklady. Nicméně IDOS na sebe postupně stáhl likvidaci odpadů i z mnoha dalších nemocnic. Všichni spoléhali na to, že to Kašák levně udělá. Teď je Kašák po smrti a pověst IDOS v troskách. Co tedy s nemocničními odpady bude?
Na Kašákově seznamu jsme našli také Vinohradskou nemocnici. Dříve byla klientem spalovny v IKEM, ale k tomu se jeho někdejší zákazníci také otočili zády. „Do roku 1994 nám dodávala Vinohradská nemocnice, Thomayerka, Všeobecná fakultní nemocnice na Karlově náměstí, Státní zdravotní ústav,“ vzpomínají pracovníci spalovny na staré časy. IKEM už jede jen na 60 procent a aby se uživil, musí brát i doplňkové zakázky, jako je třeba pálení úředních spisů.
Existuje nějaké náhradní řešení za IDOS?
„To by nemocnice zkolabovaly,“ zazněla kuloárová poznámka na toto téma, ale týkala se spíše finančního dopadu změny. Kašák byl prostě levný. Nemocnice zaplatila a měla odpad z krku. Rizika nákazy vyměnila za faktury společnosti, která slíbila, že se o odpady postará.
Ale kdo kontroloval, co se s odpady skutečně dělo?
VEŘEJNÉ TAJEMSTVÍ. Ekonom (č. 39) už uvedl zjištění Magdalény Zimové ze Státního zdravotního ústavu z roku 2000, že IDOS nedodržoval schválený technologický postup: Zkracoval dobu tepelné úpravy a nedodržoval teplotu a tlak. „To bylo veřejné tajemství, o tom se mluvilo na všech seminářích o zdravotnickém odpadu,“ řekl nám Petr Robenek, který má na starosti likvidaci odpadů v Motole. Shodl se s řadou dalších lidí z branže, že tím, jak Kašák srazil ceny, znemožnil spalovnám investovat do modernizace technologií, takže se mohou brzo dostat do problémů s novými normami pro čistotu ovzduší.
Nemocnice mají normálně povinnost třídit odpady na spalitelné, infekční, nebezpečné, patologické a bůhvíjaké, což je slovo, kterým chceme naznačit, že se jedná o velice odborný a odpovědný požadavek. IDOS pro řadu těchto činností neměl oprávnění, ale nejspíš je nabízel. Jak jinak si vysvětlit, že policie a inspekce životního prostředí našla v IDOS při květnovém zátahu netříděný nemocniční odpad v pytlích?
Naše pátrání po skutečných cestách nebezpečných nemocničních odpadů nebylo snadné a hledali jsme spojence. Ministerstvo zdravotnictví nereagovalo ani na písemnou žádost. „Nemocnice jsou samostatné subjekty a ministerstvo nemá právo jim do toho jakkoliv zasahovat,“ řekla nám mluvčí ministerstva Vladimíra Jindřichová. Neměla pravdu, víme, že ministerstvo se problémem zabývalo za předchozího ministra Fischera, ale bezvýsledně.
JISTÉ AKTIVITY se odehrávaly také na Ministerstvu životního prostředí. Tajemník Sdružení provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů v ČR (STEO) Jan Šmarda nám řekl, že vedli korespondenci s náměstkyní ministra životního prostředí Evou Tylovou, která byla situací pobouřena. Nic se nestalo.
Obrátili jsme se na Greenpeace a na Arniku (dříve Děti Země). Vyhlášený lovec jedů Miroslav Šuta, který se už dva roky angažuje ve Spolaně, řekl, že Greenpeace o Kašákovi vědělo. Zaujal je tím, že se zabýval nespalovacími technologiemi, kterým dávají ekologičtí aktivisté přednost. Když však aktivisté zjistili, že není všechno tak, jak říká, zájem ztratili. Ale nezaútočili. „Dali jsme od toho ruce pryč,“ vzpomíná Miroslav Šuta. Ekologičtí aktivisté měli strach z diskreditace užitečné myšlenky. „Spálením se vytvoří jen další nebezpečné látky, které uniknou do vzduchu.“
Greenpeace do toho nechtělo jít také proto, že nevědělo, komu má věřit. Podezřelí byli pro ně jak Kašák, tak spalovny, které vycítily šanci, že si s ním mohou vyrovnat účty.
STEO NAKONEC podalo trestní oznámení na IDOS a uvedlo do chodu policejní vyšetřování. Oznámení podalo dvakrát. Nejprve na konkrétní osoby z IDOS orgánům ve Středočeském kraji. Oznámení putovalo, až skončilo na místním oddělení policie v Březnici, kde ho odložili. Podruhé už STEO podalo oznámení na neznámého pachatele, který porušuje zákon o odpadech. Tentokrát krajský státní zástupce kontaktoval Ministerstvo zdravotnictví. Opět se dlouho nic nedělo. „Když jsme si mysleli, že to zase skončí doztracena, objevili se u mne pánové z policejního prezídia a dozvěděli jsme se, že věcí se zabývá Útvar pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti,“ řekl nám Šmarda.
Tentokrát se policie ujala role Greenpeace a začala obcházet spalovny, nemocnice a nechávala si vysvětlovat všechny postupy. Jdou po tom tvrdě. To je správné. Ale pro jistotu bychom jim doporučili, ať se věcí zabývají v gumových rukavičkách.
Zbyněk FIALA, Alice OLBRICHOVÁ, Ekonom, 10.10.2002