Do studie bylo zařazeno 2904 nemocných s hlubokou žilní trombózou (HŽT) a 2215 nemocných s plicní embolií.
Po dobu 3 a 6 měsíců byli nemocní léčeni buď idraparinuxem v dávce 2,5 mg týdně s. c., nebo nízkomolekulárním heparinem následovaným antagonistou vitamínu K. Ukázalo se, že k recidivě HŽT došlo při obou způsobech léčby srovnatelně často (2,9 % u idraparinuxu a 3 % u klasické léčby). Léčba idraparinuxem byla dokonce méně často provázena závažnými krvácivými komplikacemi (4,5 % vs. 7,0 %).
V léčbě plicní embolie však idraparinux tak dobré výsledky neměl: k recidivě plicní embolie došlo u 3,4 % nemocných v idraparinuxové skupině v porovnání s pouhými 1,6 % ve skupině léčené klasicky. Zdá se tedy, že je idraparinux vhodný pouze k léčbě hluboké žilní trombózy. Ve stejném čísle časopisu však vychází ještě jedna studie zaměřená na efekt idraparinuxu v prodloužené léčbě nemocných po tromboembolické příhodě.
V této studii pokračovala tromboprofylaktická léčba idraparinuxem či placebem po dobu půl roku u 1215 nemocných, kteří již byli adekvátně půl roku předtím léčeni. Ukázalo se však, že zatímco idraparinux snížil riziko recidivy tromboembolie oproti placebu (1 % vs. 3,7 %), byla tato léčba provázena významným rizikem klinicky závažného krvácení. Tři z 11 nemocných s krvácivou komplikací zemřeli na krvácení do mozku.
New Engl J Med, 2007, 357, p. 1094-1104, p. 1105-1112
Výběr a překlad MUDr. Eliška Potluková, Ph.D.