O historii a současnosti IKEM jsme hovořili s Bc. Martinou Šochmanovou. Jakožto náměstkyně ředitele pro ošetřovatelskou péči – hlavní sestra – a vlastně také jako pamětnice dílčí etapy vývoje IKEM (ještě z dob, kdy IKEM působil v původním areálu) může posoudit vývoj, klinické a ošetřovatelské dopady této instituce.
* V lednu 2011 slaví IKEM 40 let od svého vzniku. Jak a proč byla tato instituce založena?
IKEM vznikl integrací šesti do té doby samostatných výzkumných ústavů, které sídlily v Thomayerově nemocnici. Byly součástí areálu, a to v budovách, které ještě dříve plnily sociální funkci tehdejších Masarykových domovů. Tyto ústavy vznikaly v padesátých letech jako vědeckovýzkumná pracoviště. Jednalo se o Ústav klinické a experimentální chirurgie, Ústav pro choroby oběhu krevního, Ústav pro výživu lidu, Výzkumný ústav experimentální terapie, Výzkumný ústav pro využití radioizotopů v lékařství a Výzkumný ústav pro elektroniku a modelování lékařství.
* Jmenované ústavy jistě měly renomé také v zahraničí a jejich spojení zvýšilo prestiž a „konkurenceschopnost“ české vědy v mezinárodním měřítku…
Jistě. Všechny ústavy bez výjimky měly jasně doložitelné výstupy. Z hlediska svého profesního působení mám osobně nejbližší vztah k ústavům a pozdějšímu centru, které se týkají krevního oběhu, tj. srdce a cév. V době rozvinutého působení zejména ÚCHOK (Ústav pro choroby oběhu krevního) v 60. letech vznikla řada význačných publikací ve skutečně prestižních světových časopisech. Šlo vesměs o pionýrské práce, které pramenily ze značné a v dnešní době téměř nedosažitelné vědecké volnosti. Prakticky všechny práce byly cíleny na patofyziologii, fyziologii a základní výzkum s dopadem zejména na dnešní kardiologii a nefrologii. Po roce 1968 došlo k určité stagnaci v důsledku emigrační vlny z politických důvodů. Po roce 1970 se měnilo zaměření ze základního výzkumu na výzkum aplikovaný, a hlavně se začala dostávat do popředí klinická medicína. Bohužel v té době bylo zahraničí zastoupeno převážně státy RVHP, takže nelze ještě (nebo již), až na malé výjimky, o konkurenceschopnosti v širším mezinárodním měřítku hovořit.
Nicméně razily se logické a vědecky podložené zásady o co nejrychlejší převzetí nejmodernějších postupů ze západních zemí, jako je např. chirurgická revaskularizace myokardu, reperfuzní léčba akutního infarktu myokardu nebo koronární angioplastika, některé speciální cévní výkony apod. Význam je nutné již spatřovat také v začátcích formování národního centra postaveného na nejmodernějších poznatcích lékařských věd. Konečná integrace oborů do jednoho celku, praktické, vědecké a publikační výstupy pak začaly mít logicky oddálený dopad i na stoupající uznání zahraniční odborné společnosti, a to i v západních zemích.
* Iniciátory myšlenky sloučení ústavů a vzniku IKEM byly především dvě význačné postavy české medicíny. Můžeme je jmenovat a těm, kteří nepatří mezi pamětníky, je ve stručnosti představit?
Za myšlenkou sloučení šesti zmiňovaných ústavů stála dvojice prof. Prokop Málek a prof. Libor Hejhal. Profesor Málek se pak stal prvním ředitelem IKEM. Právě on vypracoval na tehdejší dobu zcela novou řídící strukturu. Jednalo se o systém „vertikálního řízení“, představující obvyklý systém „ředitel – přednosta kliniky – vedoucí oddělení – …“, spojený se systémem „horizontálního řízení“, spočívajícím v zapojení jednotlivých klinik vedle sebe do center podle společné odbornosti.
Prvním přednostou Kardiocentra pak byl jmenován právě prof. Hejhal, vynikající chirurg, specialista v oboru cévní a koronární chirurgie, který však bohužel předčasně zemřel v roce 1979 na infarkt. Počátky historie IKEM jsou spojeny také se jmény prof. Jana Broda a prof. Klementa Webera, ale i prof. Zdeňka Fejfara a řady dalších, jejichž jména by měla zaznít, a nerada bych někoho opomněla, ale upřímně… jejich výčet přesahuje možnosti dnešního rozhovoru. Jejich zásluhy o rozvoj pracoviště jako celku jsou významné a společně se svými pracovními týmy se všichni zasloužili o vznik jednoho z předních československých vědeckovýzkumných a klinických pracovišť.
* Od začátku fungování IKEM se tedy jednalo o prestižní pracoviště, které okamžitě zaujalo přední místo v české medicíně, a to jak v klinické praxi, tak ve vědě a výzkumu. Jaké tedy mělo přednosti a jmenujme první velké úspěchy z dob počátků této instituce…
Konkrétně ve srovnání se světem IKEM skutečně nebyl pozadu a velmi rychle doháněl medicínsky vyspělé státy. Již v roce 1965 byl v IKEM vytvořen první kardiostimulátor, dále nemůžeme opomenout první koronární jednotku založenou roku 1966 a v roce 1971 byla provedena první selektivní koronarografie v IKEM. Zároveň byl v roce 1966 zahájen transplantační program a byla provedena první transplantace ledviny. Velký význam měly rekonstrukční výkony na cévním systému chirurgicky i pomocí intervenčních radiologických technik a v roce 1984 byla provedena první transplantace srdce.
Ale patří sem i mikrochirurgické výkony v oblasti vaskulární impotence, zavedení antibiotické techniky chráněného koagula, zdokonalení technik intervenční radiologie s možností záchrany končetiny, výkony v oblasti nefrologie, hepatogastroenterologie i diabetologie (jedině díky těmto tehdy dosaženým výsledkům a úspěchům je možný např. současný program diabetické nohy, katetrizační implantace Langerhansových ostrůvku apod.). To jsou ale pouze ty z nejvýznamnějších medicínských úspěchů. Samozřejmě bez dílčích či drobnějších úspěchů by se třeba těchto vůbec nepodařilo dosáhnout. Kompletní výčet úspěchů by překračoval rámec tohoto rozhovoru. Lze však jistě očekávat i další výkony zásadního významu a sem určitě patří např. připravovaná transplantace tenkého střeva.
* Každý ředitel v celé éře existence IKEM měl a má své neoddiskutovatelné zásluhy. Můžeme jmenovat, aniž bychom se dotkli ostatních, ty, kteří se nesmazatelně zapsali do historie IKEM společně s jejich zásluhami?
V historii IKEM působilo celkem sedm ředitelů. Musím zmínit především prvního, zakládajícího ředitele prof. Prokopa Málka, jehož zásluhou došlo k rozvoji transplantací v ČR. V pořadí druhým ředitelem byl prof. Vladimír Kočandrle – významný kardiochirurg, který se zasloužil o rozvoj kardiochirurgie a prosazení programu transplantací. V roce 1991 se stal ředitelem MUDr. Karel Filip, jehož zásluhou bylo vybudování novostavby IKEM. Nastal rozmach všech klinických oborů a bylo zřízeno Centrum diabetologie. Od roku 2007 působí ve funkci ředitele doc. Jan Malý, pod jehož vedením doznal celý IKEM funkční integrace, a navíc byly všechny provozy IKEM certifikovány podle ISO 9001. Dnes se propaguje další rozvoj všech klinických oborů a došlo k založení experimentálního pracoviště zcela nového typu pod názvem CEVKOON. Ráda bych při této příležitosti ocenila přístup doc. Malého k roli sester a velké uznání jejich práce.
* Od svého vzniku v roce 1971 IKEM sídlil společně s Fakultní Thomayerovou nemocnicí v prostorách tzv. Masarykových pavilonů v pražské čtvrti Krč. Kdy tyto pavilony vznikly a jaký byl jejich účel?
Masarykovy domovy byly azylové domy plnící sociální funkci. Jejich uspořádání byla naprosto unikátní a dnes mají statut objektů památkové péče. Ideální bylo i přírodní zázemí: okolní les a rybník. Dodnes je v areálu mnoho zvěře včetně veřejností oblíbených mufloních stád.
* Nebylo by bývalo logičtější zajistit pro pracoviště IKEM od počátků vlastní důstojné prostory?
IKEM měl nevyhnutelný vývoj. Zpětně lze říci, že vlastní důstojné prostory si musel po zásluze vybojovat a požadavek na nové prostory a jejich uspořádání postavit na jasně doložitelných faktech – vědeckých a publikačních úspěších, klinických a ošetřovatelských výsledcích. Jiná cesta by snad nebyla ani ospravedlnitelná. Položení základního kamene novostavby IKEM lze tedy z historického pohledu chápat jako jediné východisko. To však vyžadovalo správný čas a správné místo.
* Od položení základního kamene v létě roku 1989 do otevření první části novostavby IKEM v roce 1998 uběhlo 9 let… Proč taková prodleva?
Zde se shodou okolností prolnulo více vlivů. Nepochybně bez významu nezůstaly změny ve společnosti po listopadu roku 1989. Nová společenská a politická situace se odrazila i ve změnách na vedoucích místech nejrůznějších organizací, které se na výstavbě nového IKEM podílely. V praktické rovině měly největší vliv změny v projektantské a dodavatelské oblasti a zřejmě i úpravy plánů apod.
* Nová budova IKEM byla kompletně dokončena v roce 2005 a proběhla tak poslední fáze stěhování…
Jako jeden z nejpozději se stěhujících celků IKEM se do novostavby na kopci přesunula Klinika kardiologie. Toto pracoviště je funkčně a odborně následovníkem ÚCHOK, který ale patřil k prvním a pravděpodobně i nejvýznamnějším součástem dříve se rodícího IKEM pod kopcem. V podstatě šlo právě o funkční předstupeň budoucího kardiologického pracoviště. Tím se kruh symbolicky uzavřel…
* Ke 40. výročí vzniku IKEM a 60. výročí od založení prvních ústavů tak můžeme připojit ještě 5. výročí působení v nové budově. Jak se IKEM v těchto moderních prostorách daří? Bylo by ještě něco, co by bylo dobré „doladit“ k všestranné spokojenosti pacientů, sester, lékařů a vědců?
Pevně věřím, že se IKEM, tzn. jeho pacientům i zaměstnancům, v nových, moderních prostorách daří dobře. Postupem času však narůstají prostorové nároky související s neustále se vyvíjejícími novinkami v medicíně. Proto i nové prostory vyžadují různé úpravy a do budoucna bude nevyhnutelné rozšíření stávajících prostor. V plánu je například vybudování kavárny pro personál, pacienty i jejich návštěvy.
* Ke všem zmiňovaným výročím chystáte řadu zajímavých odborných i kulturních doprovodných akcí. Jak tedy budou oslavy probíhat?
První únorový den (1. 2. 2010) pořádáme v IKEM konferenci pro sestry, která bude věnována právě tomuto významnému výročí. Dále je plánováno slavnostní setkání s pamětníky, významnými hosty i spolupracovníky IKEM. Bude uspořádána tisková konference a chystají se i slavnostní kulturní akce.