Při ošetřování svých klientů v domácí péči myslím neustále na to, že pohyblivost je základem nezávislosti. Hlavní příčiny imobility nemocných jsou:
silná bolest
poruchy kosterního, svalového nebo nervového systému
generalizovaná slabost
psychosociální problémy
infekční procesy.
Také mnohé systémy těla fyziologicky reagují na imobilitu, např.:
Pohybový systém. (Snížená svalová síla, např. atrofie, osteoporóza z inaktivity, fibróza a ankylóza, kontraktura).
Kardiovaskulární systém. (Např. ortostatická hypotenze, insuficience žilních chlopní, tromboflebitidy).
Respirační systém. (Např. pasivně změněná ventilace plic, omezen pohyb hrudníku, sekrety se stávají viskóznější a lepí se na stěny DC, narušený očišťovací a kašlací mechanizmus, atelektáza, hypostatická pneumónie).
Metabolický a výživový systém. Nerovnováha mezi syntézou bílkovin (anabolizmus) a jejich odbouráváním (katabolizmus). U imobilních převažují katabolické procesy - nadměrné množství dusíku se vylučuje do moči, nejvyšší hladiny jsou 6. - 10. den. Další problémy:
* anorexie
* hypoproteinémie (výsledkem je edém dependentních částí těla)
* negativní kalciová bilance (následek imobility, kdy se z kostí vyplavuje velké množství vápníku).
Močový a endokrinní systém. Vyprazdňování moči se zhoršuje, imobilní osoby mohou trpět retencí moči nebo inkontinencí. Objevuje se zácpa, někdy zapříčiněná také nepřirozenou a nepohodlnou polohou při defekaci na podložní míse.
Kožní systém. Kůže atrofuje, snížený turgor, tvorba proleženin.
Nervový systém. Poruchy CNS a vegetativní NS.
Psychosociální reakce na imobilitu
Vznik depresivního, anxiózního syndromu.
Vnitřní pocit bezmocnosti, beznaděje, prázdnoty atd. vyjadřuje imobilní klient navenek jako nepřátelství, zmatenost, apatii, úzkost.
Změny v mentálních funkcích:
zhoršený spánek
větší pocit bezmocnosti
menší schopnost rozhodovat
zhoršené vnímání času a prostoru.
Když u klienta zpozorujeme první známky imobilizace, je třeba zaznamenat a shromáždit veškeré základní údaje o jeho zdravotním stavu i sociální situaci, aby se daly dobře analyzovat změny. Je důležité odhadnout možnosti jeho i rodiny a věnovat pozornost prevenci i nápravným opatřením.
V následujícím textu se zaměřím na prevenci a terapii dekubitů u imobilních klientů.
Prevence dekubitů v domácí péči
Prevence zahrnuje opatření ke snížení rizika vzniku proleženin. Je to úprava prostředí, předběžné hodnocení stavu pokožky, správné polohování, výživa, úzkostlivá hygiena. Sestra ovlivní prostředí také tím, že zabezpečí hladkou a pevnou podložku bez záhybů. Speciální matrace je někdy potřebná na snížení tlaku působícího na jednotlivé části těla. Podložky z umělého rouna dáváme pod paty a kost křížovou (Fowlerova poloha).
Předběžné vyhodnocení je základem prevence dekubitu. Sestra musí být ostražitá k včasným symptomům vznikajících proleženin. Mezi první příznaky patří: zčervenání, bledost, prosáknutí, nepříjemné pocity (pálení), chlad. Polohu pacienta je třeba měnit měnit podle potřeby každých 15 minut až 2 hodiny, a to i tehdy, máme-li antidekubitor. Preventivním prostředkem vzniku dekubitů je též kvalitní výživa, bohatá především na bílkoviny a vitamin C. Starší lidé mají větší požadavky na přísun bílkovin (až o 0,6 g/kg hmotnosti) působící na udržení správné dusíkaté bilance.
Úkoly sestry:
Zabezpečuje dodržování správné hygieny.
Udržuje kůži proleženin suchou a čistou, chrání ji před macerací vlivem moči či stolice.
Při koupání nesmí masírovat mýdlem proleženiny ani místa nad výstupky kostí. Mýdlo kůži vysuší, a tak se ztrácí přirozený kožní maz. Dlouhodobé používání mýdla mění pH kůže. Při koupání je třeba použít přípravky Menalind s vyšším obsahem tuku a vyloučit masáž nad výčnělky kostí.
„Tlakové oblasti“ je možno mírně masírovat, ale jen tehdy, když ještě nejsou zjevné příznaky poškození tkáně.
Učí klienta i jeho blízké všímat si oblastí kůže se změnou barvy či citlivosti.
Sestra musí klienta nabádat, aby opakovaně měnil polohu a při každé příležitosti cvičil, a tím stimuloval vlastní krevní oběh.
Jak sestra vychovává svého klienta
Velmi důležité je:
Vysvětlit problém dekubitů ve všech souvislostech pacientova zdravotního stavu.
Poskytnout nezbytné informace, zodpovědět dotazy, povzbuzovat pacientův zájem o jeho zdravotní stav.
Vysvětlit postup léčebného režimu: co vše je třeba podniknout k jeho uzdravení.
Důležité informace několikrát důrazně zopakovat.
Ověřit si, zda pacient pochopil léčebný plán.
Kazuistika
Klientka: 89 let, diagnóza: hypertenze, ICHS, ICH DK, stav: vdova, děti: dvě dcery. Pacientka bydlí u jedné ze svých dcer v rodinném domku, kde má samostatný byt 2 + 1. Dcera se o matku vzorně stará. Vaří jí obědy, dohlíží, aby svoji porci vždy snědla, pere prádlo. Druhá dcera pravidelně dojíždí za matkou 1krát týdně.
Klientku jsem navštěvovala 1krát měsíčně. Její zdravotní stav se zhoršil a i přes veškerou péči dcery se během tří dnů vytvořil v sakrální krajině dekubit. Lékař chtěl klientku přeložit do nemocnice. Na žádost dcery byla ponechána doma a s lékařem jsme se dohodli na návštěvách sestry domácí péče 2krát denně k léčbě dekubitu. Klientka je imobilní, inkontinentní a jen těžko se s ní navazoval kontakt.
Převzala jsem tedy klientku s dekubity v sakrální krajině o velikosti 5 x 3 x 2 cm. Na levém boku byla kůže červená, po stisknutí zbledla, což byl dobrý důkaz o prokrvení. Podle stupnice Nortonové bylo nebezpečí vzniku dalších dekubitů, neboť klientka dosahovala pouze 11 bodů.
Na základě pozorování jsem stanovila plán. S tímto plánem a jeho realizací jsem seznámila ošetřující rodinu, která byla ochotna pro maminku udělat vše, aby netrpěla. Moje rady ochotně přijali a pečlivě je plnili. Poučila jsem je, že je třeba přerušit cestu přenosu nákazy (stěrem z rány byla prokázána infekce) dezinfekcí a používat ochranné pomůcky. Též jsem jim ukázala, jak správně vyměňovat plenkové kalhoty, jak udržovat kůži genitálu v čistotě a chránit ji ochranným krémem Menalind. Při stolici jsme používali pěnu Menalind, se kterou lze kůži dobře ošetřit a zabránit zápachu. Naučila jsem rodinu, jak má s klientkou správně manipulovat, aby při otáčení či posazování neporušili kůži a také chránili sami sebe.
Do lůžka jsme umístili antidekubitní matraci. Ochrana pat byla zajištěna antidekubitními podložkami. Klientku jsme polohovali každých 30 minut a v noci po 4 hodinách. Založila jsem jí polohovací list. Kůže byla promazávána podle potřeby olejem Menalind.
Lampu Biotron jsme používali 2krát denně při převazech. Ozařovali jsme po 4 minutách sakrální krajinu a 2 minuty levý bok.
Dekubitus o velikosti 6 x 3 x 2 cm v sakrální krajině s nekrotickou spodinou byl pro pacientku velmi bolestivý. Jeho ošetření probíhalo následovně: Okolí rány jsem natírala ochranným krémem Menalind a na ránu jsem aplikovala obvaz TenderWet 2krát denně. Obvaz jsem ještě překryla sterilním Zetuvitem a přelepila. V průběhu 4 dnů došlo k čištění rány s následnou tvorbou granulační tkáně. Po týdnu došlo ke zmenšení defektu a rána byla klidná a nebolestivá. V následujících 3 týdnech pokračovalo postupné zmenšování rány s pokračující granulací a epitelizací. Ošetření a změny v léčbě byly zaznamenávány do plánu péče o dekubit.
U klientky byla prováděna pasivní rehabilitace. Strava byla dodávána tekutá, výživná s obsahem vitaminu C. Pitný režim byl zajištěn. Též se dbalo o pravidelnou stolici. Klientka je ještě v léčbě, ale přesto mohu konstatovat, že s pomocí moderních prostředků a milující rodiny došlo velmi překvapivě k rychlému zlepšení stavu. Velkým úspěchem bylo také to, že nedošlo k tvorbě dalších dekubitů. Díky aplikaci nejnovějších pomůcek a prostředků byla klientka velmi rychle zbavena bolesti a hojení pokračovalo viditelně s velkým úspěchem.
Z tohoto případu jsem si odnesla tyto poznatky: Nebát se použít nejnovější pomůcky a prostředky. Tím se může docílit velmi rychle bezbolestnosti a rychlého zhojení rány. Vyžaduje to však velké úsilí sestry, porozumění a spolupráci okolí i samotného klienta. Pro mě samotnou bylo nejtěžší navázání kontaktu a zaktivizovat klientku, aby měla zájem o svůj zdravotní stav a snahu sama přispět k jeho zlepšení.
V neposlední řadě zde hrají důležitou roli i finanční možnosti. Některé zdravotnické prostředky si musí klient hradit sám, bez přispění zdravotní pojišťovny. To často vyžaduje velkou podporu jeho okolí. Pokud se ale k ošetřování přistupuje s láskou a pochopením, pak neexistují žádné překážky, které by mohly zbrzdit nebo dokonce zamezit uzdravení nemocného.
Ilustrační foto archív redakce
