Díky prudkému a téměř nepřetržitému rozvoji moderních postupů v medicíně lze v současnosti efektivně léčit drtivou většinu onemocnění. Úvodní pozitivní sdělení má však také svou odvrácenou stranu – finance. Jak tedy zajistit dostupnost nejmodernějších technologií pro pacienty, a přitom udržet náklady na uzdě? Odpovědí by mohl být systém hodnocení zdravotnických technologií (health technology assessment, HTA).1)
Ekonomická náročnost zdravotnických technologií2) není sama o sobě tím, co by v budoucnu omezovalo vstup nejnovějších technologií do České republiky. Lékaři i specializovaní ekonomové v oblasti zdravotnictví se shodují na tom, že problémem je především šíře léčebných možností a míra jejich přínosu pro pacienta i společnost v porovnání s náklady.
„Během posledních 50 let se zvýšila technologická základna zdravotní péče jak po stránce znalostí, tak i v oblasti investic, přístrojů a léků. Tento proces proběhl vesměs dobře, přesto se objevily problémy ve vztahu k pořizování, šíření a využívání medicínských technologií. Byly též vysloveny pochybnosti o účinnosti, efektivnosti a vhodnosti již zavedených postupů ve zdravotní péči,“ konstatuje ve svém materiálu Mezinárodní síť agentur pro hodnocení zdravotnických technologií (INAHTA).
Vybrat optimální alternativu
Také podle poradce ministra zdravotnictví a předsedy občanského sdružení Občan Pavla Vepřeka, který patří mezi hlavní propagátory implementace HTA do našeho zdravotnictví, je třeba, abychom z množství alternativ uměli vybrat tu optimální. Správné volbě by mělo napomoci právě systematizované hodnocení zdravotnických technologií, jež by se stalo nástrojem sloužícím k posuzování efektivity nejen nových technologií, ale i těch, jež se již v našem zdravotnictví využívají, nicméně jejich přínos dosud nebyl patřičně prozkoumán. Výsledek tohoto procesu by byl rozhodující pro eventuální zařazení posuzovaných technologií do úhrady z veřejného zdravotního pojištění.
Ministerstvo zdravotnictví plánuje spuštění systému HTA v roce 2014, k tomu je však nejprve třeba vytvořit legislativní zázemí. Implementace HTA je také jedním ze sady 14 opatření ke zlepšení financování českého zdravotnictví, které po nedávném zasedání vlády představil ministr zdravotnictví Leoš Heger.
Existuje zde však i mezinárodní imperativ – v březnu minulého roku Evropský parlament vydal směrnici o uplatňování práv pacientů v příhraniční zdravotní péči (24/2011/EU), jejíž součástí je apel na členské země EU, aby své právní řády uzpůsobily pro spolupráci v oblasti HTA a budoucí vytvoření evropské sítě HTA agentur. Národní legislativa by se měla dostat do souladu s touto směrnicí nejpozději do 25. října 2013.
Multidisciplinární přístup
„HTA je multidisciplinární proces, který shromažďuje a hodnotí informace o medicínských, sociálních, ekonomických, ale i etických dopadech používání zdravotnických technologií,“ definuje Pavel Vepřek. Rozhodnutí, kterým technologiím stát prostřednictvím úhrady z veřejného zdravotního pojištění dá zelenou, proto podle zainteresovaných stran nemůže být závislé pouze na názoru lékařů, stejně tak ale ani na jednostranném ekonomickém zhodnocení nákladové složky. Proces HTA by měl vždy vyústit v kompromis medicíny, ekonomiky a politiků – tedy volených zástupců české společnosti, kteří nesou hlavní díl odpovědnosti za fungování našeho systému.
„Hlavní je, aby se v procesu vždy uplatňovalo odborné hledisko a aby celý proces hodnocení zdravotnických prostředků neskončil sporem právníků,“ zdůrazňuje nutnost tohoto kompromisu předseda České farmako-ekonomické společnosti (ČEFS) profesor Jan Švihovec, který na téma HTA vystoupil v rámci říjnového diskusního panelu Institutu pro veřejnou diskusi.
Proces rozhodování
Shoda odborníků a politiků při rozhodování o zdravotnických technologiích by měla být zajištěna díky jednotlivým fázím procesu HTA. Ve fázi hodnocení (assessment) by mělo docházet ke zhodnocení posuzované technologie na základě existujících vědeckých důkazů a multidisciplinárních analýz. „Zde se zkoumá účinnost a bezpečnost technologie, počítají se náklady a nákladová efektivita, odhaduje se dopad na veřejné rozpočty a zvažují se organizační, etické, sociální a právní aspekty,“ vysvětluje Pavel Vepřek.
Odborné výstupy z první fáze by poté byly podkladem pro posouzení (appraisal) dané zdravotnické technologie a rozhodnutí o jejím zařazení do úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Závěrečné stanovisko by vydávala komise pro zdravotnické technologie, ve které budou zastoupeny zdravotní pojišťovny, odborné společnosti, ministerstvo zdravotnictví i pacienti.
„Pro čistotu procesu je podstatné vzájemně nemíchat a institucionálně nepropojovat hodnocení s posuzováním. Prvé je ‚vědou‘, jež přináší co nejpřesnější informace, a to druhé ‚politikou‘, která na jejich základě rozhoduje. HTA by mělo být filtrem, jenž do zdravotnictví pouští jenom účinné a přiměřeně nákladné technologie, a současně nástrojem, který zjednodušuje volbu mezi alternativami a vyřazuje z úhrad ty postupy, které nedostály vloženému očekávání,“ komentoval proces rozhodování pro elektronický měsíčník „Občan v síti“ Pavel Vepřek.
Dostupnost nových technologií
Význam hodnocení a rozhodování o úhradách pro jednotlivé zdravotnické technologie je patrný i vzhledem k budoucímu určování nadstandardů ve zdravotnictví. Zástupci zainteresovaných stran z řad odborníků v oblasti medicíny, organizace zdravotnictví i politiků, kteří na říjnové konferenci Institutu pro veřejnou diskusi vystoupili, se však shodli na základní tezi – HTA se nesmí stát byrokratickou překážkou pro vstup nových technologií do ČR.
Naopak cílem systematického hodnocení zdravotnických technologií a rozhodování o úhradách v rámci procesu HTA by mělo být dostat do Česka co nejrychleji technologie, které mají potenciál ušetřit náklady při současném zachování kvality péče, nebo za adekvátní cenu zlepšit klinické výsledky.
„Při posuzování zdravotnických technologií je nutné vědět, jaké technologie budou hodnoceny, jaký bude rozsah tohoto hodnocení, jaké ceny péče se budou v Česku používat a s čím se zde budou nové technologie srovnávat,“ míní zakladatel a ředitel Advance Healthcare Management Institute Pavel Hroboň.
Současná česká legislativa sice poskytuje určitou podporu pro srovnávání zdravotnických technologií, orientuje se však jen na posuzování srovnatelných postupů, přičemž o případné úhradě rozhoduje pouze nejnižší cena. Ostatní postupy se pak mohou stát nadstandardem. Náš právní řád prý ale neumožňuje efektivní hodnocení technologií, které nemají srovnatelnou alternativu.
Fakt, že něco je nové a unikátní, nemusí nutně znamenat, že to pacientům přináší také větší užitek. Podle Pavla Hroboně je třeba umět rozlišovat mezi novými technologiemi, které mají skutečný a prokázaný přínos, a technologiemi, jež pouze zvyšují náklady. Právě HTA by se v blízké době mohlo stát nástrojem, který by umožnil „oddělit zrno od plev“ a napomohl tak rozhodování o úhradách nejen podle ceny zdravotnické technologie, ale především podle poměru mezi jejími přínosy a náklady.
ČTĚTE TAKÉ:
Komentář právníka: Hodnocení zdravotnických technologií a „úhradový standard“ z pohledu pojištěnce
Co je HTA? HTA (health technology assessment) je definováno jako systematické hodnocení vlastností a účinků zdravotnických technologií. Zabývá se jak přímými účinky těchto technologií, tak i jejich nepřímými a nezamýšlenými důsledky, přičemž cílem je získání informací pro rozhodování o zdravotnických technologiích
Co je „zdravotnická technologie“?
Pod pojmem zdravotnické technologie jsou myšleny intervence, které mohou být využity při prevenci a podpoře zdraví, diagnostice a léčbě akutních a chronických onemocnění či při rehabilitaci. Mezi zdravotnické technologie se řadí: léky, lékařské přístroje, diagnostické a terapeutické metody, ale také systémy organizace zdravotnictví.