BMI pod 18,5 je dosud všeobecně považován za příznak podvýživy, který může znamenat nějakou poruchu stravování či jiný zdravotní problém, zatímco BMI nad 25 se považuje za nadváhu a nad 30 za příznak obezity.
Američtí vědci z prestižní kliniky v Rochesteru v americké Minnesotě však varovali, že toto rozdělení neodpovídá realitě. Konečná hodnota BMI neodráží například muskulaturu člověka nebo jeho tělesnou stavbu. Index byl navíc vymyšlen v dobách, kdy si medicína neuměla poradit ani s poměrně obyčejnými nemocemi. Belgičan Adolphe Quetelet jej vynalezl někdy mezi lety 1830 a 1850.
Lidé, u nichž BMI ukazuje hodnoty obezity, mají paradoxně naději na delší život a na menší problémy s kardiovaskulárním systémem než lidé s „normálními“ hodnotami, uvádí dále studie. Největší zdravotní komplikace naopak hrozí lidem s nízkým BMI. Zpochybnění indexu tělesné hmotnosti nicméně neznamená, že obezita není nebezpečná, připomíná studie.
BMI prý nelze použít ani k určování nebezpečí kardiovaskulárních chorob. Studie porovnává data z celkem 40 různých studií, které celkem zahrnovaly až 250.000 pacientů s nemocemi srdce a cév. „BMI můžeme jako ukazatel rizika kardiovaskulárních onemocnění opravdu opomenout. Ale nejistota kolem indexu tělesné hmotnosti by se neměla změnit v nejistotu o potřebnosti prevence proti tloušťce,“ uvedla Maria Grazia Franzosi z lékařského institutu v Miláně.
ČTK