Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček otevřel citlivou otázku povinného očkování dětí v novele zákona o ochraně veřejného zdraví. Jen ji začali poslanci projednávat, zavalily je dopisy od lidí, kteří nesouhlasí s tvrdým vymáháním očkovacího kalendáře.
Někteří rodiče mají z očkování dětí obavy. Třeba měli špatnou zkušenost u starších potomků. Nebo mají strach jen z některých vakcín. Další chtějí po lékařích, aby očkování provedli později, než předepisuje kalendář.
Jiní jsou jen citliví na to, když jim někdo něco bez dostatečného vysvětlení nařizuje.
Proti strachu rodičů stojí čísla lékařů. Podle nich jsou nežádoucí účinky velmi vzácné a přínos plošného očkování obrovský. „Stávající systém se historicky osvědčil, z odborného hlediska není důvod jej měnit. Ročně zabraňuje statisícům onemocnění a více než pěti stům úmrtí,“ tvrdí Němečkův náměstek, hlavní hygienik Vladimír Valenta.
Když měli minulý týden poslanci zdravotního výboru změny v očkování na programu, přišlo se na jednání podívat více lidí „zvenku“, než je běžné. Aby se debaty neprotahovaly, usnesli se poslanci, že požádají Němečka, aby o problému otevřel diskusi. Ministr kývl, ale pro jistotu hned prohlásil: „Nepředpokládám, že by po diskusi došlo k výrazným posunům.“ Podle Valenty to bude příležitost veřejnosti vysvětlit přínosy stávajícího systému.
Mezi poslance přišla i Rebeka Vadasová z iniciativy Za svobodnou volbu v očkování. Chce, aby stát nechal rozhodování více na rodičích: „To není jen otázka odborná, ale i politická. Pokud pan ministr říká, že předem víme, jaký bude výsledek, není to skutečná diskuse.“
V novele nejsou zásadní změny koncepce povinného očkování, a tak by ji ministr rád nechal v klidu proplout sněmovnou a širší diskusi by otevřel jindy. S tím ale úplně počítat nemůže. „Diskriminace rodičů, kteří přistupují k očkování dětí individuálně, se navrhovanou novelou prohlubuje,“ říká poslankyně Nina Nováková.
S poslancem Janem Farským (oba TOP 09) ladí případné pozměňovací návrhy. Diskriminační je podle nich například to, že školky nemohou pod hrozbou sankce přijmout děti bez plného očkování. Jejich rodiče pak těžko hledají práci, jelikož o ně musejí pečovat.
Jenže podle Valenty je tato praxe nutná pro ochranu dětí, které nemohou být očkovány ze zdravotních důvodů. Kdyby klesl počet dětí, které se očkují, zhoršila by se takzvaná kolektivní imunita a dnes méně obvyklé nemoci by se znovu začaly šířit. Na to by doplatily nejen děti „vzpurných“ rodičů, ale i ty, které nemohou být očkovány kvůli svému zdravotnímu stavu.
Už dnes se rodič, který brání vakcinaci svých dětí, musí připravit na pokutu až deset tisíc korun. Na tom novela nic nemění. Lékař je povinen takové dítě hlásit hygienické stanici. Navrhovanou výši sankcí je ministerstvo ochotné snížit.
V Česku je pro děti povinné očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a bakteriím Haemophilus (hexavakcína). Dále proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Výjimku mají jen děti, jimž kvůli nemoci nelze očkovací látku podat. Ústavní soud nedávno potvrdil, že samotná povinnost očkování dětí není v rozporu s lidskými právy, nemělo by se ale vymáhat v rodinách, kde odporuje svědomí nebo přesvědčení. Vakcinologové trvají na zachování vysokého podílu očkovaných lidí, ačkoli ne všichni považují tvrdé sankce za nejlepší cestu k jeho dosažení.