Podle Mezinárodní společnosti pro kontinenci je močová inkontinence definována jako stav nedobrovolného úniku moči. Postihuje obě pohlaví s převahou žen a vyskytuje se prakticky ve všech věkových skupinách.
Příčiny onemocnění
K inkontinenci moči mohou vést rozličné stavy. Při vyšetření nemocných často nacházíme onemocnění urogenitálního traktu. Záněty močového měchýře, močové trubice, ale i poševní sliznice, nezřídka provází různý stupeň úniku moči. Pokles pánevního dna u žen po opakovaných porodech či gynekologických výkonech bývá častou příčinou. Závažnější stavy způsobují píštěle mezi močovým měchýřem a pochvou, abnormální vyústění močovodu, močové trubice nebo jejich poranění, případně kameny v močovém měchýři. Někdy je inkontinence prvním příznakem závažného onemocnění močové soustavy, jako jsou nádory močového měchýře a prostaty. S příznaky úniku moči se setkáváme i u nemocných s chorobami vnitřními nebo nervovými. Někdy potíže navodí určité medikamenty, změny zevního prostředí či psychický stav. Zvláštní skupinu tvoří inkontinence při smíchu, kterou trpí množství mladých žen.
Inkontinence u žen
Tato inkontinence je nejsledovanější problematikou. Pro léčbu má zásadní význam odlišení mezi stresovou a urgentní inkontinencí. Urgentní inkontinence, která převládá u mužů, tvoří u žen jen zhruba pětinu. Převahu má stresová forma inkontinence, vyskytující se až u padesáti procent postižených žen. Mezi rizikové faktory vzniku a rozvoje stresové inkontinence patří věk, anatomické poměry v malé pánvi (délka močové trubice, správná činnost svalstva pánevního dna aj.), stavy po gynekologických operacích, používání pesarů, počet porodů, proběhlé urologické a gynekologické infekce, či obezita.
Pro jednoduché odlišení stupně inkontinence se odlišují tři stupně: únik moči po kapkách při kašli, smíchu, kýchání či zvedání těžkých předmětů únik moči při běhu, chůzi, chůzi po schodech, lehčí fyzické práci únik moči při minimálním vzestupu nitrobřišního tlaku, tedy prakticky trvalý únik V léčbě močové inkontinence se řídíme typem zjištěné inkontinence. Podle stupně inkontinence volíme mezi léčbou konzervativní a chirurgickou. Ke stanovení léčby jsou nezbytná další vyšetření – vyšetření moči a stavu ledvin, rentgenové vyšetření orgánů v malé pánvi, ultrasonografické vyšetření a endoskopie močových cest (obvykle cystoskopie). Mezi speciální vyšetření patří test vážení vložek a urodynamické vyšetření.
Konzervativní léčba
Je vhodná pro nemocné s I. a II. stupněm stresové inkontinence a většinu pacientek s urgentní formou inkontinence. Nejdůležitějším a mnohdy opomíjeným léčebným procesem je tělesná výchova, zaměřená na oblast malé pánve. U žen s nevelkým stupněm inkontinence samotné pravidelné posilování svalstva pánevního dna problémy vyřeší. K dispozici máme mnoho cviků, které lze provádět v domácím prostředí, ale i během činností nevyžadujících soustředění mimo domov (čekání na tramvaj, ve frontě apod.). Kromě posilování svalstva pánevního dna musí žena dbát na správné držení těla, rozumné zdvihání těžkých břemen. Základem úspěchu je cvičit pravidelně v úměrných dávkách fyzické zátěže. Cvičební program musí být uzpůsoben zdravotnímu stavu nemocné. Účinek léčby zvyšuje použití vaginálních konusů. Snahou o vytvoření podmíněného reflexu k zajištění kontinence je „biofeedback“ – biologická zpětná vazba, moderní léčebná procedura s velmi dobrým efektem u nemocných s urgentní nebo reflexní formou inkontinence. Elektrostimulace poševní nebo rektální vede také ke zlepšení úniku moči. Tyto techniky vyžadují již technické zázemí a jsou časově náročné pro personál.
Farmakoterapie (podávání léků) v léčbě inkontinence má významné místo. V závislosti na typu inkontinence podáváme různé typy přípravků. Především u žen v menopauze podáváme hormonální přípravky. Ty zajišťují kvalitní výstelku vchodu poševního a močové trubice a tím zamezí nepříjemným pocitům, jako je svědění a pálení v pochvě, bolesti při sexuálním styku, a zvýšenému nucení na močení. Pod vlivem hormonů je sliznice méně vnímavá proti infekci. Často vystačíme s lokálním podáváním přípravku, pro celkově příznivý efekt (např. osteoporóza) doplňuje gynekolog i podání ve formě tablet. Ve svalovině močového měchýře a močové trubici jsou umístěna zakončení vegetativních nervů. Jejich prostřednictvím je zajišťována kontrola mikce a její správný průběh. K posílení svalového tonu močové trubice nebo snížení napětí svaloviny močového měchýře podáváme různá léčiva. Parasympatomimetika alfablokátory a další podáváme především u urgentní nebo smíšené formy inkontinence s dobrým efektem. Určitého výsledku docílíme i po podání antidepresiv, antagonistů kalcia a některých dalších.
Protetická léčba spočívá v používání vložek, plen a plenkových kalhotek. Na trhu nabízí několik firem široký sortiment pomůcek pro inkontinentní. Pomůcky se liší savou schopností a jímavostí. Jsou již obvykle z absorpčních materiálů, které omezují prosakování moči a chrání sliznice a kůži před agresivním působením moči. Ze stejných materiálů jsou pro nemocné upoutané na lůžko vyráběny podložky. Díky úhradě zdravotními pojišťovnami jsou tyto poměrně drahé výrobky přístupné k běžnému používání. Měli bychom si však uvědomit, že tyto protetické pomůcky by neměly nahrazovat u nemocných jinak léčitelných ostatní postupy, především pak rehabilitaci svalstva pánevního dna u nízkých stupňů inkontinence. Jen necelých 10 % nemocných s problematickým udržením moči dospěje až do stadia indikovaného k operační léčbě.
Močovou inkontinenci dělíme na:
urgentní – naléhavé nucení na močení spojené s únikem moči stresovou – mimovolní únik při zvýšení nitrobřišního tlaku reflexní – u nemocných s neurologickým postižením z přetékání – mimovolní ztráta při přeplnění močového měchýře Pro odlišení jednotlivých skupin obvykle stačí lékaři podrobný rozhovor a fyzikální vyšetření nemocného.
O autorovi: MUDr. Michaela Matoušková, Urocentrum Praha