Doc. MUDr. Jaroslav Feyereisl, CSc.
Ústav pro péči o matku a dítě, Praha
Katedra gynekologie a porodnictví IPVZ, Praha
Klíčová slova
inkontinence moči • inkontinence uretrální • inkontinence extrauretrální
Podle definice ICS (International Continence Society) se jedná o nechtěný únik moči, který představuje osobní, profesionální a zdravotní problém. Inkontinence moči je symptom, který často invalidizuje postiženou ženu a má dalekosáhlé důsledky. Incidence a prevalence symptomu jsou pouze odhadovány. Často se udává minimálně 30 % postižených ve věku nad 60 let. Náklady na diagnostiku a terapii inkontinence moči jsou značné a např. v USA představují 10 miliard US dolarů ročně.
Typy inkontinence moči
Inkontinenci moči dělíme na uretrální (únik moči uretrou) a extrauretrální (k úniku moči dochází píštělí vzniklou spontánně nebo iatrogenně). V posledních deseti letech došlo k významným posunům v pochopení mechanismu kontinence a patofyziologických změn, které vedou k inkontinenci moči především stresového charakteru. K tomu přispěly v nedávné době významným způsobem publikace De Lanceyho a Petrose(1, 2).
Uretrální inkontinence se dělí na:
1. urgentní,
2. stresovou,
3. smíšenou,
4. neurogenní,
5. reflexní,
6. paradoxní.
Ad1. Urgentní inkontinence moči je únik moči po nucení, často imperativního charakteru, kterému žena musí vyhovět. Podkladem nucení jsou detrusorové kontrakce. Příčiny, vedoucí k detrusorové aktivitě, nejsou dosud poznány. Pravděpodobně se jedná o nehomogenní skupinu příčin, které zařadíme do diagnózy podle výskytu společné detrusorové hyperaktivity. V případě, že známe příčinu detrusorové hyperaktivity, jako je zánět, atrofie urotelu, dysplazie urotelu, kámen apod., mluvíme o symptomatické urgentní inkontinenci moči. Po odstranění příčiny urgentní inkontinence ustoupí. V ostatních případech mluvíme o urgentní inkontinenci idiopatické. Etiologii a patogenezi neznáme a mnozí vědci řadí urgentní inkontinenci do nehomogenní skupiny, kde existuje řada příčin, které mají za následek její vznik. Jednou z možných příčin jsou i psychosomatické podklady. U některých pacientek se domníváme, že symptom vznikl poruchou výchovou navozené kortikalizace vegetativní funkce, která se z nejasných příčin vymanila z kontroly a je třeba ji opět pod volní kontrolu zařadit (biofeedback metody terapie). Mezi možné další příčiny řadíme poruchy koordinace hladké syncitiální svaloviny detrusoru na různých úrovních řízení.
Ad2. Stresová inkontinence moči je únik moči při změnách intraabdominálního tlaku, jako je kašel, kýchnutí, zvednutí břemene. Detrusor je stabilní. Příčinou je většinou patologická pohyblivost uretry, která vznikne v důsledku poruchy podpůrných a závěsných struktur uretry. Stresová inkontinence moči je doposud nejlépe poznaným typem inkontinence moči. V terapii se uplatňují konzervativní i operační metody a výsledky léčby stresové inkontinence moči jsou velmi dobré.
Ad 3. Smíšená inkontinence moči. Jedná se o současný výskyt stresové inkontinence moči (SIM) a urgentní inkontinence moči (UIM). Poměr závažnosti UIM/SIM bývá různý. Platí zásada vždy se nejprve věnovat terapii UIM a možné je i současně zahájit konzervativní léčbu SIM. Po 2–3měsíční terapii je třeba zhodnotit stresovou složku a tu eventuálně řešit operací. Obrácený postup vede zpravidla ke zhoršení stavu. Existuje jediná výjimka, kdy u prolabující cystokély se stresovou inkontinencí moči je přítomna i urgentní složka. Pak provádíme cystometrii s a bez zavedeného pesaru, který upravuje cystokélu. Normální cystometrický záznam u pacientky s pesarem a patologické detrusorové kontrakce bez jeho zavedení pak indikují operační řešení SIM s korekcí cystokély, která je příčinou UIM.
Ad 4 a 5. Reflexní a neurogenní inkontinence. Jedná se o únik moči při rozmanitých míšních poraněních a při různých neurologických onemocněních. Reflexní a neurogenní inkontinence moči u žen patří do rukou urologa a neurologa. Urogynekolog zde spolupracuje jako konziliář.
1. DE LANCEY, J., et al. Anatomic aspects of vaginal eversion after hysterectomy. Am J Obstet Gynecol, 1992, 166, p. 1717–1727.
2. PETROS, P., ULMSTEN, U. An integral theory and its method for the diagnosis and management of female urinary incontinence. Scand J Urol Nephrol, 1993, 27, (Suppl.), Part 1, p. 1–93.
e-mail: feyereisl@mail.upmd.cz
