Třeba peníze, které ministerstvo zdravotnictví a VZP potřebují přesměrovat do nějaké černé farmaceutické díry či do vhodného investičního tunelu.
Nad českým lázeňstvím se smráká dvěma způsoby. Jednak lázně obtížně hledají náhradní klientelu, bez které musí omezovat nabídku a propouštět zaměstnance. Lázeňství přestává být výnosným podnikáním. Z druhé strany se pak lázně stávají obtížně dostupnými pro chudé nemocné, kteří bez podpory pojišťovny mohou na rehabilitaci rovnou zapomenout. V tomto druhém smyslu hrozí českému lázeňství úpadek kvůli plíživé privatizaci veřejného zdravotnictví. Nůžky se rozevírají mezi hrstkou dobře situovaných rekreantů a velkou většinou špatně situovaných marodů.
Situace v lázeňství je důkazem, že i dvě desetiletí po vítězství nad nesvobodou lze ještě občanům někde tržně utáhnout šrouby a odepřít jim něco, co si celý život povinně předpláceli. Soumrak lázeňství ovšem není jenom k zlosti. Je to také velká ostuda.
Rozpadající se lázeňské budovy vypovídají o neúctě k dědictví po předcích a kulturním barbarství. Ještě štěstí, že alespoň ty léčivé prameny zůstávají. Třeba ještě naše lázeňství zažije renesanci a v okolí léčivých zřídel zavládne čilý ruch.
Když už pro nás budou lázně nedostupný nadstandard, ať v nich pookřejí alespoň zahraniční turisté!