Jak Facebook ničí mozek

Ta poslední z nich − frontální lalok – vysvětluje, proč máme oproti ostatním živočichům tak vysoké čelo. Právě díky této části mozku je člověk schopen toho, co jiní tvorové nedokážou, totiž přemýšlet o tom, o čem jsme zrovna přemýšleli.

V tomto případě mozek rozhoduje prostřednictvím dvou hlavních „systémů“: první měří společenský dopad, druhý rozhoduje o tom, co nesouvisí se společností. Zajímavé je, že pokud nepoužíváme druhý systém, první se automaticky aktivuje. Prioritou mozku je tedy společnost.

Sociální sítě Facebook (FB) a Twitter, mobilní telefony apod. jsou vynálezy, bez kterých jistě lze žít. Nicméně se zdá, že pro mnoho lidí tohle neplatí. Dnes má Twitter 232 milionů uživatelů (161 000 v České republice), zatímco FB jich má přes miliardu (3 800 000 v České republice). Na FB stráví uživatelé dohromady zhruba 700 miliard minut měsíčně, každou minutu je zde více než 100 000 nových žádostí o přijetí do skupiny přátel. Polovina uživatelů FB si prohlédne vlastní stránku každé ráno ještě dříve, než vůbec udělá cokoliv jiného.

V České republice má na FB vlastní účet více než padesát procent těch, kteří využívají internet. Češi patří mezi nejčastější uživatele sociálních sítí ve světě: z 213 zemí je ČR na 44. místě žebříčku uživatelů FB. Potřebujeme se skutečně takto a v takovémto rozsahu bavit s ostatními? A dělá to něco s naším mozkem?

Náš mozek je zahrada

Pojďme se podívat na to, jak se mozek učí přemýšlet a jak tvoří paměť. Každý ze 100 miliard neuronů v našem mozku má 10 000 dalších spojů, kterými prostřednictvím tras dlouhých celkem 160 000 km proudí signály rychlostí 354 km/h. Výsledkem je tvorba tisíce miliard miliard (10 x 16 nul) impulsů každou sekundu. Ty se poté seskupují v hlavních „procesorech“, jež mají různé úkoly: některé se starají o primární funkce, druhé spojují a integrují informace (například frontální lalok), třetí slouží jako filtry.

Mozek se houževnatě organizuje až do ukončení dětského období a částečně i po něm (právě proto nechápe malé dítě určité věci, například finalitu smrti). To, jakým způsobem se v mládí mozek učí, ovlivní jeho schopnost myšlení v dospělosti. Vše, co se stane prostřednictvím našeho mozku a co se v něm děje, zanechá stopy, které přesně určí jeho další vývoj. Jsme sice schopni ovlivnit, a dokonce i tvořit, nové trasy a procesy myšlení až do našeho stáří, je to ale těžší.

Budování mozku tedy funguje jako zahrada, do které postupně sázíme různé rostliny. Na tom, jak je zahrada založena, závisí, co v ní bude růst. Mozek potřebuje i pravidelné „pletí“, aby se užitečné rostliny (myšlenky a procesy) neudusily v plevelu povrchních a neproduktivních tras a procesů. A to nás přivádí k FB a k sociálním sítím.

Ploché kořeny

Jak dnes víme, paměť se tvoří tak, že neurony doslova propojí jednotlivý akt či zkušenost do specifické „makety“. Aktivovat ji může kontakt kterékoli její části. To vysvětluje, proč si často vzpomeneme na něco jen proto, že nám to něco jiného připomene. Síla myšlenky (makety) přímo souvisí s jejím používáním: čím více na něco vzpomínáme, tím více to zakódujeme a tím méně to zapomeneme. Pokud se tak neděje, charakter paměti se postupně mění – některé části makety odpadnou a nahradí je jiné, které si vymyslíme. Tento proces lze nazvat posilování a pletí. Když věnujeme méně času posilování, zakódované trasy a makety se oslabí a postupně mizí.

Jak upozorňuje neuropsycholog Dr. Ravi Chandra, informační technologická „revoluce“, a hlavně sociální sítě, působí tak, že nás postupně oddalují od hlubších procesů, kterých je náš mozek schopen. Místo, aby se lidé pozastavili a domýšleli, spokojují se pouze s tím, že vědí, kde něco najít. Říká se tomu „transakční“ myšlení – člověk při něm nachází další informace pouze prostřednictvím jednoho a stejného procesu hledání.

Vše ještě zhoršuje fenomén tzv. technologického „multitaskingu“, tj. dělání mnoha věcí najednou, například textování, používání FB a sledování televize. Žádná z nich nenabízí možnost k hlubšímu integrovanému myšlení, navíc odpadávají hlubší makety a nejsou ničím jiným nahrazeny. Stejná situace existuje u řidiče vozu, jenž stále sleduje obrazovku navigace − brzy ztratí nejen schopnost orientovat se v terénu bez ní, ale postupně i schopnost řídit vůz bezpečně.

Schopnost mozku se ve skutečnosti neměří podle toho, kolik různých úkolů zvládne najednou, ale jak dokáže integrovat a zvládnout jeden úkol.

Dusící aktivita

Dalším negativním efektem sociálních sítí je návykovost. Neurochemicky totiž jejich vábení funguje stejně, jako když jdeme do kasina. Většinou to nestojí za nic. Občas ale přijde rychlá odměna, která nás nečekaně vzruší. Důsledkem je reakce mozku, která vede k nárůstu dopaminu, chemické látky, která zprostředkovává pocity slasti. To podporuje nutkavost a vábí.

Právě proto používá většina lidí sociální média nikoliv k pracovním nebo vědeckým účelům, ale k tzv. „surfování „ – volnému projíždění a používání pro osobní odměny. Informace, které si však mezi sebou posílají, jsou však „ploché“ a jednorázové zprávy typu: „Nedorazím.“; „Jak se ti líbil?“; „Ta fotka je příšerná!“ atd.

Vábení FB je navíc permanentní, protože internet se nevypíná. Tím jsou narušeny běžné denní struktury a paradoxně i vztahy, protože nutkání je stejně naléhavé jako vzít okamžitě zvonící telefon.

Rozklad vztahů

ČR je na čelním místě v Evropě v počtu mobilních telefonů a v množství zasílaných textových zpráv. Průměrný teenager napíše každý den v měsíci zhruba sto smsek. Stačí se podívat na (většinou) mladé lidí, kteří sedí u stejného stolu v kavárně. Každý z nich textuje s někým mimo místnost. A pokud zrovna aktivně nesmeskují, leží jejich mobil na stole a oni stále jedním okem hlídají, kdy se rozsvítí.

V jejich mozku – v jejich zahradě, se neděje nic, co by podporovalo růst. Studie prokazují, že tento efekt dokonce není závislý na tom, zda telefon používáme – k trivializaci konverzace všech účastníků stačí pouhá viditelná přítomnost mobilu. U partnerů se může projevit i poklesem důvěry. Důvod je jednoduchý: lidé spolu nemluví nebo mluví s očekáváním, že budou přerušeni.

Další studie dokazují, že spokojenost uživatelů FB přímo klesá s počtem jejich „konverzací“. Kecálista u vedlejšího stolu v kavárně nás možná štve, ale je celkem spokojenější, než člověk surfující několik hodin denně na FB. Lidé, kteří spolu často mluví fyzicky, zvládají lépe nejen konverzaci, ale také řešení problémů, a tím i mezilidských vztahů. Proto je u nich prokázána zvýšená spokojenost.

Existují ale dvě výjimky. První se týká lidí žijících v naprosté společenské izolaci. Jejich spokojenost i zdravotní stav se naopak může napojením do sociálních sítí zlepšit. Druhá zaznamenává nižší rozvodovost a spokojenost v manželství u dvojic, které se seznámily přes FB či internet. Vysvětlením může být větší možnost selekce a také potvrzení společných zájmů či vlastností ještě dříve, než se oba do vážného vztahu pustí.

Co dělat, když jsem sám?

Pokud není s kým fyzicky mluvit, řešením je sáhnout po knize. Studie dokazují, že lidé si lépe pamatují informace, které četli z papíru než z obrazovky. Další studie prokazují, že vlastnosti jako empatie a schopnost mozku překonat psychiatrické jevy, např. úzkost a deprese, přímo souvisí s časem věnovaným čtení fiktivních románů nebo expresivnímu psaní.

Při těchto aktivitách si mozek představuje různé varianty vývoje dějů a dosazuje se do pozice osoby, o které čte. To vede k lepší schopnosti přemýšlet o alternativách a k následnému řešení problémů. Sociální sítě nic takového nenabízejí. To je další důvod, proč jsou pravidelní uživatelé FB horší vyjednavači (a tím méně spokojeni) než ti, kteří píší a čtou „tradičně“.

Dítě a počítač

Pro děti má používání sociálních sítí zvláštní význam. Kromě uvedených vlivů na budování mozkových tras a mezilidské komunikace, je tu i mechanický efekt. Když děti používají ruku k psaní a nikoli k pohybu počítačové myši nebo k psaní na klávesnici, posilují tak integraci různých částí mozku s pohybovým aparátem. A to může zpětně podpořit i řeč. Schopnost řeči a bohatý slovník je spolehlivým ukazatelem inteligence. Proto někteří vědci tvrdí, že používání počítače dětí ve věku mateřské školy by mělo být velmi cílené, aby neomezilo důležité procesy a nevyprovokovalo tak závislost na počítači.

Další studie tvrdí, že učení je mnohem efektivnější, když ten, který se učí, zároveň učí někoho jiného. Tento proces totiž aktivuje více tras pro stejný úkol, což vede k formaci hlubší „makety“ paměti, o které již byla řeč. Může to fungovat dokonce i přes FB či sociální sítě: studenti, kteří řeší školní úlohy prostřednictvím FB jsou více zapojeni do školního programu a mají lepší známky. Jde ale o cílené užívání FB.

Není kamarád jako kamarád

Kromě všeho, co tu již bylo řečeno, může FB vábit dojmem upřímné a důležité účasti ve společnosti. Ale není tomu tak. Komunikace na FB se děje mezi dvěma účastníky, kteří jsou stejně „naladěni“ a svůj dialog považují za spontánní a upřímný. Přestože tento rozhovor mnohdy nenavazuje na vůbec nic z „externího“ světa, je účastníky paradoxně považován za autentičtější a intimnější. Vzhledem k tomu nabízí „porozumění“, které postupně může nahradit i živé pocity přicházející, když někoho držíte za ruku a díváte se mu do očí.

Udržování a monitorování vlastního FB účtu se tak stane nepostradatelnou touhou. Každý účastník FB sice dostane vlastní kanál (stránku, na níž si může režírovat kult své vlastní osobnosti, ale vše se odehrává na obrazovce (síti), ve které se současně promítá více než miliarda úplně stejných divadel. Studie dokazují, že má-li průměrný uživatel FB asi 130 „kamarádů,“ vypadnutí kteréhokoliv z nich ve skutečnosti neovlivní uživatelnost ani tok informací pro ostatní ve skupině. Uživatelé FB se domnívají, že jejich účast ve skupině má zásadní roli, ale skupina existuje vesele dál i bez nich.

Kybernetická realita

Pro náš mozek je prožití cesty k informacím důležitější, než je jejich rychlé získání či dokonce než informace samotné. Integrace smysluplných informací tvoří nejen podklad, ale i vývoj pro další procesy v mozku, které budují mezilidské vztahy.

Moderní kybernetický svět nabízí nesčetný počet informací. Je to ale svět plochý, bez prohlubní, který se rozšiřuje podle počtů bitů. Ožívá pouze prostřednictvím reakcí lidí, což může mít obrovské důsledky. Vezměme si například vznik masových protestů v Egyptě. Nebo sebevraždy mladých lidí, kteří tvrdí, že jejich spolužáci je s pomocí FB „týrají“.

Je to svět, ve kterém mnohdy závisí ideologie a rozhodnutí na trendech místo na morálním přesvědčení a v němž je ve vesmíru více odkazů než povídek. Je to svět, který nabízí návykovost a nabourání skutečné spokojenosti a smysluplného jednání. Tím vzniká riziko nejen dekonstrukce mozku, ale i společnosti samotné.

MUDr. Martin Jan Stránský, asistent profesor neurologie, Yale University, USA, hostující profesor, II. LF UK, panelový lékař velvyslanectví Spojených států a Velké Británie, Česká republika, zakladatel a vedoucí programu pro výměny lékařů v neurovědách, Yale – UK, ředitel Polikliniky na Národní v Praze, člen dozorčí rady, ICRC Mayo Clinic, Brno