Článek Václava Votavy si můžete přečíst ZDE.
Tento poplatek byl zaveden politiky, nikoli zdravotníky, před relativně krátkou dobou. Přesto se vlivem postupných novelizací právních předpisů stal jeho osud ještě složitějším a pro pacienty i odborníky hůře pochopitelným. „Matematický“ osud 30 korun za položku na receptu v lékárně je různý podle ceny a úhrady léčiva.
Jednodušší a pochopitelnější je situace u léků s doplatkem. U nich je 30 korun, tedy výše regulačního poplatku, odečteno od doplatku za danou položku.
To znamená, že např. při doplatku 60 korun odečteme povinně dle zákona 30 korun z doplatku, abychom vzápětí přijali 30 korun poplatku.
Výsledkem je tedy původních 60 korun. Zdá se Vám to nelogické? Má v této transakci lékárna nějaký dodatečný příjem? Nemá.
Poněkud složitější je situace u léků plně hrazených pojišťovnami. Zde je cena snížena podle cenového předpisu ministerstva zdravotnictví. Podle vzorce, jehož součástí je i doplňková goniometrická funkce arcustangens (arctg).
Absolutní hodnota tohoto povinného snížení ceny je pro danou položku závislá nejen na ceně přípravku, ale také na počtu vydaných balení. Výsledkem je situace velmi podobná doplatkovým lékům, pouze s tím rozdílem, že je výsledné snížení ceny promítnuto do nižší úhrady léku pojišťovnou. A to je právě ta vazba poplatku a pojištění.
Regulační poplatek za položku na receptu se tedy promítne v koncové ceně léčiva jako nižší doplatek pro pacienta, případně jako nižší úhrada léku pojišťovnou, není však dodatečným příjmem lékárny.
Demagogické fráze typu „Za tu námahu, že lékárník sáhne do regálu a dá mi lék na pult“ jsou mnohem častěji slyšet z úst politiků než našich pacientů. Naši pacienti, s nimiž jsme v denním reálném kontaktu, vědí velmi dobře s čím jim dokážeme poradit a jak jim pomáháme v jejich léčbě.
Mgr. Aleš Krebs, Ph.D., lékárník a tiskový mluvčí České lékárnické komory