Je jasné, že rychlé správní řízení, kterým SÚKL sníží ceny léčivých přípravků, ušetří prostředky jak pacientům, tak pojišťovnám. S úhradami už to je trochu složitější. Stačí jednoduchá úvaha, aby bylo jasné, že tlak na snížení úhrad může přinést úsporu jen zdravotním pojišťovnám na úkor pacientů. I médii tolik opěvované snižování úhrad léčivých přípravků neznamená totiž nic jiného, než že pacienti za léky zaplatí více, protože pojišťovny za ně zaplatí méně.
Samozřejmě, že tato rovnice platí jen u léků, jejichž cena není úhradou kryta ze 100 %. Těch je ale více než dost. Budiž ale. Srozumitelnost těchto myšlenek se však začne vytrácet po seznámení se s dalšími zprávami o lécích.
Znovu se veřejně mluví o nedostatku léků na českém trhu. Ten je způsoben tím, že regulací SÚKL byla cena léků stlačena tak nízko, že je tato komodita vítaným artiklem pro vývoz do zemí, kde lze utržit násobně vyšší částky. Nejenže jsou pak tyto nedostatkové léky nahrazovány léky podstatně dražšími, a systém ani pacient nic neušetří, ale v celé nahotě se odkrývá skutečný stav cenové politiky léků v ČR. I samotné Ministerstvo zdravotnictví již před rokem potvrdilo, že léky v Česku patří k nejlevnějším v Evropě.
Zdá se tedy, že není pravdivý mýtus o drahých lécích a o možných úsporách právě na lécích. Otázkou zůstává jen jedno. Jak bude po výměně šéfů na SÚKL naplněn hlavní smysl rošády spočívající ve snaze ještě více snížit ceny léků?