Téma stomií je totiž stále ještě u mnoha lidí tabuizováno. Ve snaze zjistit, jak se věci přesně mají, jsme proto uskutečnili dotazníkovou akci s jedinou otázkou: „Představte si, že váš kolega, přítel nebo rodinný příslušník je nositel stomie. Co vám vadí nebo vás obtěžuje v kontaktu s ním?“ Cílem bylo poznat podvědomé nebo cíleně potlačované negativní reakce, které si lidé nechtějí přiznat a vyslovit. Získané informace se daly rozdělit na pět sociálních skupin.
Stomik očima rodiny
Vzájemné vztahy v rodině se vždy významně promítnou do léčby a rekonvalescence pacienta. Jsou-li harmonické, převládá obava o život nemocného, soucit a podpora fyzická i psychická. Negativní reakce, nepochopení situace a odstup projevy nemoci prohlubují. Může dojít až k slovní agresi a úplné izolaci nemocného. Příklad: Pacientka, 78 let, v terminálním stadiu s diagnózou ca uteri a s trvalou komplikovanou ileostomií, vyžadující časté návštěvy v poradně. Po dobu třinácti měsíců musela čelit nejen nemoci, ale i slovnímu napadání manželem, který jí vyčítal, že je stále nemocná, zatímco jemu „nikdy nic nebylo“. Psychický stres u ní nakonec převyšoval závažnost fyzického zdravotního stavu. Když zemřela, její se manžel zhroutil, neboť si uvědomil, že obavy o její život promítal do agresivního chování: „Nikdy jsem jí nedokázal říct, jak ji mám rád a jak se o ni bojím.“
Stomik očima přátel a kolegů
Množství aktivit, které může stomický pacient zejména v prvním období vykonávat, klesá, omezuje i setkávání s přáteli. Jeho okolí reaguje rozpaky: „Nevím, jak se mám k němu chovat, o čem mluvit…“ Většinou jde o obavu a nejistotu z formulování osobního postoje vůči nemocnému a snahu vyhnout se setkání tváří v tvář. Nejčastější reakcí na návrat stomika do zaměstnání je podvědomé sledování, jak se chová, jestli zvládá svoji práci, nenápadné zjišťování zápachu, úzkostlivá snaha omýt místa, jichž se dotkl, nutkavé pocity umýt ruce, když dojde ke kontaktu. Reakce a předsudky se různí dle profese, inteligence a dosaženého vzdělání. Nejvíce předsudků a patologických projevů se paradoxně objevuje u vysokoškolsky vzdělaných lidí, zejména v humanitních oborech. Technicky zaměření lidé stomika vnímají spíše jako „vědecky zajímavý problém“.
Stomik očima zdravotníků
Zdravotník by měl být naprosto profesionální, s dávkou empatie a trpělivosti. Bohužel v rámci zjišťování negativních reakcí se i u nich objevuje často věta: „Nemám to v popisu práce..“ A také nezájem o nové informace. V neposlední řadě i nechuť věnovat se neatraktivní problematice. Na základě těchto informací se prokázalo, jak malá je osvěta mezi širokou veřejností, a jak málo místa je věnováno prevenci. Proto naše pracoviště přistoupilo u plánovaných výkonů k dlouhodobé předoperační přípravě. Cílem je poskytnout co nejvíce dostupných informací, navázat kontakt mezi pacientem, rodinou a stomasestrou, eliminovat stresující faktory a zajistit psychickou podporu pacienta. Základní formou přípravy je pohovor ve stomaporadně ihned po oznámení diagnózy a seznámení s operačním postupem. Pacientovi jsou poskytnuty veškeré dostupné informace včetně písemných, navržena možnost kontaktu s volontéry a domluvena další schůzka. Pokud je to možné, i za účasti rodinného příslušníka.
Speciální příprava
Během ní se budoucí stomik seznámí se sortimentem pomůcek a kosmetikou, v případě alergiků proběhne test na jednotlivé vzorky adhezních hmot. Pak se společně vybere a zakreslí místo pro stomii. Pokud má pacient zájem, nacvičujeme s ním aplikaci pomůcky. Nejčastější obavy spojené s očekávanou stomií jsou strach ze smrti, obavy z prognózy onemocnění, strach z vlastní operace a obava z tělesných změn. Co však stomiky, zejména u mladších věkových skupin trápí nejvíce, je obava ze ztráty sexuální přitažlivosti, obava o partnerské vztahy, obava ze ztráty zaměstnání a společenské prestiže.
Stomie nemusí být handicapem
Existují i pacienti, kterým se díky založení stomie kvalita života výrazně zlepší. Jde o poúrazové stavy s poškozením páteře, pacienty s trvalou inkontinencí nebo chronickými záněty GIT, kdy se pacient po operaci doslova stává „pánem svého se těla“. Říkají pak: „Jsem zvědavý, jaké to bude, konečně nebudu fixovaný na koupelnu.“ Nejhezčí věta, která se v dotazníku objevila, zní: „Konečně mohu jít s maminkou na zmrzlinu, to jsem v dětství nepoznal…“ (pacientovi je 26 let!).
O autorovi: Monika Antonová, (mantonova@fnbrno.cz) Stomaporadna, Chirurgická klinika, FN Brno - Bohunice