Nový ministr zdravotnictví Josef Kubinyi se rozhodl prověřit hospodaření fakultních nemocnic. To je svatým právem ministra, na jehož bedrech leží politická i ekonomická odpovědnost za stav svěřeného resortu a který musí rozhodovat i o nutných strategických krocích, jakými jsou například slučování neefektivních zařízení, jejich rušení nebo „alespoň“ výměna stávajících managementů.
Problém nastává v okamžiku, když se při úvahách o osudu jednotlivých zdravotnických zařízení vychází z nepřesných, případně účelově interpretovaných dat. Přesně tento typ čísel se objevil v médiích v závěru minulého týdne.
Fakultní nemocnice Motol se podle údajů, které patrně pocházejí z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, ocitla na pomyslném druhém místě mezi nejzadluženějšími fakultními nemocnicemi. Údajně loni vykázala propad v hospodaření a to ve výši zhruba tři sta třicet miliónů korun.
Motol hospodaří nejlépe, jak může
Tváří v tvář takovému výsledku by nebylo nic snadnějšího než spustit stavidla personálních čistek a rozmetat do základů způsoby, jakými byla největší nemocnice v zemi řízena. Co vlastně jiného by dobrému hospodáři zbývalo?
Nehodlám podléhat mediálním spekulacím o odvolání či neodvolání kohokoliv v resortu zdravotnictví.
Hospodaření FN Motol bráním nikoli kvůli osobní ješitnosti nebo pocitu vlastního ohrožení, ale kvůli přesvědčení, že v daném legislativním a politickém rámci hospodaří nejlépe, jak je možné.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
Kubinyi prověřuje šéfy nemocnic Praha slučovací Jak dál v hlavním městě? |
Hospodaření nemocnice negativně ovlivňují zakázky z minulosti
Metodu, podle které se zveřejnil údajný propad hospodaření nemocnice, musím rozhodně odmítnout. Pomíjí několik podstatných faktorů. Předně - hospodaření fakultní nemocnice negativně ovlivňují závazky z minulosti, z nichž nejmarkantnější jsou zákonné odpisy.
Například odpisy za sedmimiliardový motolský blok pro dospělé, který byl zkolaudován před sedmi lety, jsme začali zaúčtovávat dle stanovených pravidel až s příchodem současného managementu před čtyřmi lety.
Za loňský rok musela fakultní nemocnice odepisovat majetek v celkové výši přesahují půl miliardy korun, což činí 13 procent z celkových nákladů. Oproti ostatním fakultním nemocnicím jde v průměru o dvojnásobnou částku.
Nelze nevzpomenout, že při startu všeobecného zdravotního pojištění se předpokládalo plné krytí odpisů staveb ze strany státu.
Podle relevantní ekonomické analýzy by Motol - pokud by nemusel odpisy účtovat stejně, jako tak nečiní například bývalé okresní a krajské nemocnice, za které je hradí kraje - vykazoval jen za loňský rok takřka čtvrtmiliardový zisk.
Údaje nereflektují skutečný cash flow
Pokřivený je údaj o naší záporné bilanci v hospodaření také proto, že vůbec nereflektuje podstatný fakt našeho cash flow, tedy stavu naší hotovosti na bankovních účtech. Ten k poslednímu dni loňského roku přesahoval částku sto miliónů korun.
Díky tomu jsme schopni pravidelně a hlavně včas platit své závazky vůči všem dodavatelům. Za loňský rok činila výše závazků po splatnosti dva milióny tři sta jeden tisíc korun, a to hlavně proto, že přísně hlídáme každý výdaj a některé faktury rozporujeme.
Která podobná nemocnice se může takovými čísly pochlubit? Některá zařízení vykazují až dvanáctiměsíční skluz v platbách.
A to opomíjím nezvratnou skutečnost, že naše hospodaření je zdravé i přesto, že nemocnice Motol je ze své „spádové“ podstaty velmi nákladná na provoz i kvůli svým špičkovým pracovištím, na kterých se léčí a operují případy, které by v běžných zařízeních měly prakticky nulovou naději na záchranu.
Nemluvě o jedinečnosti a nenahraditelnosti konceptu léčení dětských pacientů na té z odborného hlediska nejvyšší úrovni.
Musím zmínit i skutečnost, která v případě hospodaření ostatních nemocnic hraje zdrcující roli: nutnost generovat další velké příjmy na zvyšování platů zaměstnanců.
Průměrné příjmy motolských lékařů se během čtyř let zvedly na 162 procent. Na naší nemocnici se tak dá velmi dobře demonstrovat fakt, který jakoby si velká část našich politiků i občanů nechtěla připustit - že zdravotní péče není jen jakýsi špatně definovatelný předmět sociální a generační solidarity, ale má také svou přesně definovatelnou ekonomickou hodnotu.
Pokud bychom podobně vratké základy, na kterých byly postaveny informace o údajně deficitním hospodaření Fakultní nemocnice Motol, rozšířili i do celé české ekonomiky, asi bychom se dozvěděli o našich firmách a podnicích mnoho nečekaného.
Hra čísel může být totiž ošidná. Už legendární britský premiér Churchill tvrdil, že věří jen těm statistikám, které sám zfalšuje.
Nebylo by nic horšího, než kdyby se na základě účelově pokroucených argumentů nyní spustila kampaň, na jejímž konci by došlo pouze k několika personálním přesunům.
Politická bouře ve sklenici vody nemůže nahradit absenci řady systémových změn ve zdravotnictví, jako kupříkladu zavedení veřejnoprávní formy organizace nemocnic.
Miloslav Ludvík, Hospodářské noviny
Autor je ředitelem Fakultní nemocnice Motol