Každá z těchto smrtí představuje obrovskou tragédii pro všechny blízké osoby. Podle WHO je ale možné sebevraždám předejít a národní zdravotnické a vzdělávací programy po celém světě by měly udržitelným způsobem přijímat osvědčené preventivní strategie.
Čím se riziko sebevražd zvyšuje?
Jedním z klíčových faktorů zvyšujících riziko sebevražd jsou údajně duševní poruchy, například deprese, bipolární porucha, schizofrenie, úzkostné poruchy a poruchy osobnosti. Dále se na riziku sebevražd podílejí problémy ve vztazích, psychické zdraví, zneužívání různých látek a behaviorální závislosti, jako je problémové hráčství. Jsou tu ale i další věci, mezi které patří právní problémy, peníze, pracovní problémy, bydlení a vězení.
Příčiny sebevražd nicméně bývají komplexní a obvykle se na nich podílí více faktorů (komorbidita). Začarovaný kruh vytváří například kombinace problémů souvisejících s duševním zdravím (deprese či úzkost) a dalších faktorů, ze kterých můžeme jmenovat například zneužívání různých látek,.
Jak pomoci člověku ohroženému sebevraždou?
Pomoc lidem ohroženým sebevraždou závisí na příčině sebevražedných myšlenek a chování dotyčné osoby. Psychoterapie, léčba a změny životního stylu představují jen část strategií na prevenci sebevražd.
Psychoterapie, která se označuje i jako kognitivně-behaviorální terapie (KBT), je jedním z možných přístupů, které můžou snížit riziko sebevražd a cílí na lidi, kteří mají sebevražedné myšlenky. Běžně se používá při řadě zdravotních problémů a závislostí, včetně zneužívání látek a problémového hráčství. Cílem KBT je změna myšlenkových vzorců, aby se změnila nálada a chování, a to na základě identifikace konkrétních negativních myšlenkových vzorců a behaviorálních reakcí na náročné a stresující situace. Lidé ve spolupráci s terapeutem pracují na rozvoji vyváženějších a konstruktivnějších reakcí na stresové faktory a emoce, které můžou přispívat k sebevražedným myšlenkám a chování.
Psychoterapie nemusí být v některých případech ke snížení tohoto rizika dostačující. Pak je nutné předepsat léčbu, která uleví například od symptomů deprese či úzkosti. Léčba těchto symptomů antidepresivy, antipsychotiky, léky proti úzkosti a dalšími údajně pomáhá sebevražedné myšlenky potlačit nebo zcela eliminovat. Vyskytuje-li se zároveň komorbidita, například deprese a problémové hráčství, pro prevenci sebevraždy někdy stačí ulevit od jednoho ze suicidálních rizikových faktorů.
Kromě léčby, psychoterapie a případů, kdy tyto metody nejsou dostupné, může riziko sebevraždy snížit změna životního stylu. Prospěšné můžou být i zdravé návyky, například pravidelné cvičení, dostatek spánku a nepití alkoholu či neužívání drog.
Fyzická aktivita stimuluje v mozku produkci hormonů dobré nálady, jako jsou endorfiny, dopamin, norepinefrin a serotonin, které můžou hrát zásadní roli v regulaci nálad a ulevit od symptomů deprese. Jakmile se podaří nastavit správnou rutinu, pravidelné cvičení se do života zařadí velmi snadno a může i zlepšit spánek. Dostatek spánku hraje naprosto zásadní roli, protože spánková deprivace může sebevražedné myšlenky prohlubovat. A v neposlední řadě je důležité se vyhýbat alkoholu, drogám a jiným. Ty riziko sebevraždy totiž u citlivých jedinců zvyšují.
Závěrečné shrnutí
Pro lidi ohrožené sebevraždou je k dispozici řada preventivních strategií, ale kromě absence podpory či léčby zvyšuje riziko i neznalost nebo absence přístupu k odpovídajícím metodám pomoci. Tento nedostatečný přístup může být i otázkou volby. Lidé se někdy rozhodnou nevyhledat pomoc a existují i případy, kdy lidé nemají možnost či povědomí o včasném vyhledání odborníka. To je ostatně důvod, proč by vlády, zdravotnický sektor, vzdělávací instituce, média a komunitní organizace měly spolupracovat na zavedení osvědčených preventivních strategií a pracovat s lidmi, kteří pomoc vyhledávají aktivně, i těmi, kteří v tichosti trpí.