Nikde na světě neexistuje rozdělení medicíny na „běžnou“ a „lepší s doplatkem“.
Pokud se něco vyčleňuje a zpoplatňuje, tak jsou to služby a požitky „kolem“ medicíny: například lepší pokoj, poplatek za konkrétního ošetřujícího lékaře jako je přednosta kliniky, přeskočím čekací listinu či podobně.
Anebo když omezení medicíny, tak jsou to celé segmenty péče, které nejsou hrazeny z běžného (standardního) pojištění. Co bude nový český unikát znamenat pro pacienta, lékaře a průmysl?
Pro pacienty chystaná změna znamená jen obrovskou nejistotu, zda pro ně optimální varianta zdravotnického postupu bude zároveň také „nejlevnější“, tedy ve standardu a plně hrazena. Pro pacienta je lepší, když standardním postupem je to, co potřebuje ve své specifické situaci.
Jinými slovy, že co je pro jednoho pacienta standard, je pro jiného nadstandard a naopak. Tenkou hranici mezi tím co je a co není placeno, musí nastavit odborné společnosti.
„Celá diskuse o standardu je pouze úmyslem vytvořit líbivý obrázek. Zatímco se usiluje o to umožnit legální připlácení na cokoliv, tak se zuby nehty snažíme udržet iluzi bezplatnosti medicíny, že ekonomicky výhodnější varianta bude vždycky k dispozici pro celý rozsah péče, jak je tomu dnes. Podotýkám 'iluzi', protože již dnes je ledacos zpoplatněno,“ upřesňuje aktuální situaci MUDr. Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.
Systém standard/nadstandard je unikátním českým počinem
Mechanismus k určení, co je standardem a co už ne, anebo kdy se nadstandard stane standardem, je v tuto chvíli neznámý. Oblíbené příklady jako nitrooční čočka anebo umělý kloub se při bližším pohledu bortí před očima. To, co je pro jednoho „navíc“, může být pro jiného nepodkročitelným standardem.
Toto dilema budou možná řešit odborná společnost, ministerstvo či komora jednou ročně, ale spousty lékařů každodenně. Jaké asi budou motivace pro lékaře, aby něco nabízeli jednou jako standard, tedy zcela hrazené pojišťovnou, anebo jako nadstandard, to se v tuto chvíli nikdo neodváží ani pomyslet, natož formulovat.
Průmysl zdravotnických prostředků a technologií je jeden z nejvíce regulovaných (např. otázky bezpečnosti). Výrobky jsou velmi specializované a využitelné pouze ve zdravotnictví. Proto jakýkoliv „poryv“ zdravotnických reforem v jakékoliv zemi znamená zásadní existenční otázku pro výrobce, zda vyrábět nebo dodávat konkrétní technologii na daný trh, nebo ne.
Jiná odvětví průmyslu takovou otázku neřeší, protože si mohou najít jiní odběratele. V případě, že pro výrobce není únosné některou z technologií dále držet na trhu, ukončí dodávky a technologie v dané zemi nebude k dispozici pacientům, ani lékařům.
Podle názoru asociace se medicína dnes nedá dělat ve skle nebo v pryži a je na zvážení odborných společností, aby nastavily kvalitu medicíny, kterou v dané zemi chtějí provozovat. Aby nastavily, co je a není součástí standardu v českém prostředí. Pestrost nabídky zdravotnických prostředků se tomuto rozhodnutí následně přizpůsobí.