LIDSKÉ ZDRAVÍ JE DOBŘE VYUŽITELNÝM ARTIKLEM. VÝROBCI LÉKŮ NEBO „ZÁZRAČNÍ“ LÉČITELÉ BY MOHLI VYPRÁVĚT. ANI MÉDIA NEZŮSTÁVAJÍ STRANOU. PŘED UVEDENÍM ZARUČENĚ NOVÝCH LÉKŮ NEBO PŘÍPRAVKŮ LZE NAJEDNOU VYVOLAT „POTŘEBU“, STARAT SE O POTÍŽE, KTERÉ PŘEDTÍM NIKOHO NETRÁPILY. STAČÍ ZALISTOVAT SEZNAMEM DIAGNÓZ A NABÍDKA TÉMAT JE TÉMĚŘ NEKONEČNA. A PAK JE TADY JEŠTĚ JEDEN OBOR ZABÝVAJÍCÍ SE ČLOVĚKEM: PSYCHOLOGIE. A JEŠTĚ JEDNA DIAGNÓZA FOBIE.
Ordinace psychoterapeutů plní stále více pacientů, jejichž hlavním problémem je neodůvodněný strach. Kromě existenčních obav promítaných do „podnikatelských“ a workoholických neuróz patří k nejčastějším důvodům strach o zdraví povzbuzovaný výše zmíněnou nabídkou. Lidé s úzkostnými poruchami trpí často představou, že jsou těžce nemocní. To je paralyzuje a znovu vrhá do kolotoče strachů a obav. Sebepozorování totiž k neurotické úzkosti neoddělitelně patří. Mediální zdravotní osvěta je pak pro každého neurotika ideální příležitostí pro hledání „toho svého“ strachu.
„Informace v médiích může být spouštěcím mechanismem pro fobii. Dispozici k ní musí člověk sice mít předem, ale zprávy o možných nemocech ho upozorní nebo nasměrují. Záleží na tom, jak je člověk k těmto informacím vnímavý. Existuje velká pravděpodobnost, že disponovaní lidé budou zprávy a varování výrazně konzumovat. Začnou se sledovat a vypěstují si fobii. I to je výsledek kampaní vedených s nejlepšími úmysly o prevenci,“ říká brněnský psycholog Vojtěch Černý. Časté jsou například nutkavé myšlenky vyvolávající úzkost z nakažení virem HIV. V tomto případě snižuje negativní účinek statistika. Ta je naopak velice „účinná“ v případě jedné z nejznámějších diagnóz karcinofobie, strachu z rakoviny.
NEPŘEBERNÁ NABÍDKA ONKOLOGICKÝCH TÉMAT
Zpravodajství málokdy opomene zařadit i tu nejmarginálnější zprávu, jež se týká onkologických nemocí.
Příkladem je i vleklá debata o devitalizaci, která je pro média trvalým lákadlem. Nejprve byla devitalizace prezentována téměř jako zázračná metoda, slovo dostal kdekdo, až se z ní stalo předvolební téma organizování petice za její prosazení se chopila jedna umírající politická strana.
Čas od času se zvedne vlna prevence, zvlášť v čase různých dnů boje proti rakovině, případně proti-kuřáckých kampaní. Ty představují příležitost pro zvláštní kumulování „karcinogenních“ informací. Například v Českém rozhlase tak den po dni probírají nejčetnější i okrajové onkologické nemoci, většinou v několikaminutové rubrice o zdraví. To všechno doplní „odlehčené“ povídání s vegetariánem, podle něhož je karcinogenní nejenom jakékoli maso, ale i „všechno, co má hnědou kůrku“.
Téma proniká i mimo specializované zdravotní rubriky. Radiožurnál v každodenních Krátkých zprávách informoval, že by rodiče měli v případě onemocnění rakovinou informovat svoje děti. Jak potenciálního neurotika povzbudí následující informace, si lze celkem dobře představit: “… jinak riskujeme ztrátu jejich sebevědomí, poruchy jejich koncentrace a problémy v chování. Často podceňujeme sílu děti. Nejprve bychom jim však měli sdělit jen základní informace. Děti mají obranný mechanismus, díky kterému budou klást další otázky až tehdy, když první informace vstřebaly a dokáží se vyrovnat s dalšími odpověďmi…“
Často se v médiích hraje s možností „zázračného“ léku nebo metody. Jakákoli zpráva týkající se takového objevu je vítána. Co na tom, že se v hodnocení neshodnou ani desítky lékařů během několikadenního kongresu? Zpráva o rakovině ve třech čtyřech větách zaručeně ve vysílání upoutá.
Vedle seriózního informování se na šíření strachu podílí i bulvár. Dělá to po svém. Podobně jako na počátku devadesátých let propagoval na „společenskou objednávku“ snad všechny zázračné léčitele, nyní je odhaluje jako podvodníky. Rozlišovat bulvár a serióznost nemá ale v tomto případě velký smysl. Psychoterapeut také nerozlišuje mezi neurotikem, jenž čte Blesk, a tím, který hledá poučení v Literárních novinách.
Téměř nekonečnou nabídku poskytuje neurotickým hledačům fobie Internet. Jednoduchým vyhledávačem lze při zadání hesla „rakovina“ najit odkazy na stovky stránek. Od seriózních adres medicínských center přes diskusní platformy až po dosti pochybné stránky. Jejich jednoduchá avíza mluví celkem srozumitelně: „Jak se vyhnout rakovině, informace o ní a jak se jí zbavit.“ -„Rakovina zákeřná nemoc její duchovní příčiny, seznam alternativních léčitelů, bylinek, a příbuzných stránek. “ „Alternativní léčba rakoviny pomocí bylinkových čajů a zeleninového výtažku.“ „Zde naleznete podrobný postup léčení rakoviny a jiných zdánlivě neléčitelných nemocí. Tato metoda již zachránila nejeden lidský život.“
INFARKT OBLÍBENEC NEUROTIKŮ
Pokud jde o četnost strachu podle diagnózy, vede u nás infarkt a rakovina, jimž konkuruje strach z mozkových příhod. U infarktu to mají neurotici nejjednodušší. Jde o úzkost, která již sama způsobuje stažení na hrudi. To je zároveň příznakem skutečného infarktu. Vystrašený člověk se hrbí, mnohdy se mu pak špatně dýchá a strach má své důvody. Ani příznaky ostatních nemocí nebývá těžké dohledat. „Skoro každý medik během studia prochází v duchu všemi nemocemi a najde u sebe jejich symptomy. Lidé se sklonem k fobii mohou prožívat totéž, ale silněji,“ vysvětluje psycholog Černý.
Také témata fobii podléhají módě. Je potřeba hledat stále něco nového. Dnes je určitě mor méně aktuální než ve středověku, i tato „vyřešená“ nemoc může ale vyvolat strach. Třeba když byla během archeologického výzkumu odkryta místa, na nichž byli pohřbeni lidé po morové epidemii, a v tutéž dobu se v televizi objevil sci-fi film s tématem moru. Obdobu karcinofobie najdeme už v devatenáctém století, kdy podobně fungoval strach ze syfilidy. Tehdy ale nebylo vědomí neurotiků tak silně mediálně masírováno.
Nárůst fobií spojených se strachem z nemocí souvisí podle Vojtěcha Černého i s tím, jak v současnosti chápeme smrt. „V devatenáctém století to bylo určitě jiné. Když člověk pocházel z dvanácti sourozenců, z nichž tři zemřeli, vnímal smrt jinak, její děsivost byla menší. Dnes se tváříme, jako kdyby bylo normální žít věčně. Civilizace se ke smrti staví tak, jako by neexistovala. Všechno snažení se upírá k cíli, abychom pokud možno neumírali, žili stále.“
SELSKÝ ROZUM A INFORMACE
O kladném efektu osvěty směřující ke včasným diagnózám se nedá pochybovat. Účinek neustálého omílání a varování je ale sporný. „Prevence by neměla strašit, ale vést lidi k odpovědnosti. Lidé jsou masírováni zdravotními informacemi, až z toho zhloupnou. Přehnané hlídání sebe samého vede k hypochondru. Pak se objevují různé excesy ve stravování či cvičení,“ tvrdí Vojtěch Černý. To, jak s informacemi zacházet, by podle něj měli určovat odborníci, kteří prevenci připravují. Určit, jaká je skupina lidí, jíž jsou informace určeny, kdo je potřebuje. A odlišit ty, kdo z nich mají jenom úzkost. „Jsou země, kde doktor předepisuje recept a přitom poznačí, že se má vyjmout příbalový leták. Jsou v něm totiž popsány příznaky negativní reakce na lék a mnozí lidé je po přečtení dostanou, poněvadž jsou k takovým informacím vnímaví. Zatím nám chybí uvažování o tom, že se prevence má dělat jinak s úzkostnými lidmi a jinak se zdravými.“
Klíč je podle Černého poměrně jednoduchý střídmost v přístupu k informacím a selský rozum. V neposlední řadě by neškodilo také trochu střídmosti ze strany médií.
DAVID DANIEL, Reflex, 17.1.2002