Novodobá historie českých nemocnic je plná příběhů úspěchu. Při pravidelném čtení o zadlužených špitálech a nekonečných penězovodech se to možná nezdá, ale je to tak. Ty dva póly k sobě vlastně mají velmi blízko – dalo by se říct, že bez mizerně spravovaných nemocnic by na tom ty dobré nebyly ekonomicky tak dobře. Vždyť úhrady pro nemocnice se nastavují tak, aby nezkrachovaly ani ty nejméně efektivní.
SOKOLOVSKÁ CESTA
V roce 2011 se octla Nemocnice Sokolov prakticky na dně. Měsíc co měsíc končila v minusu. Provozní ztráta činila 36 milionů korun ročně. Kraj musel nemocnici neustále dotovat. Až se rozhodl ji na dvacet let pronajmout soukromníkovi. „Je to jediná cesta, jak ji zachránit,“ řekl tenkrát hejtman Josef Novotný (ČSSD). Tak se sokolovská nemocnice dostala do rukou společnosti Nemos, která ve stejném kraji provozovala nemocnici v Ostrově.
„Když jsme do sokolovské nemocnice přišli, byl to špatně nastavený kolos. Každý měsíc jsme tam přilévali čtyři miliony, aby bylo na výplaty. Postupně se to začalo měnit a zhruba rok a půl trvalo, než jsme se dostali k nule,“ popisuje jednatel Nemosu David Soukup. Během prvních dvou let se sokolovská nemocnice dostala na pozitivní hospodářský výsledek.
Přitom investuje do vybavení i rekonstrukce budov.
Žádné zázračné nové zdroje financí soukromý provozovatel nenašel. Rozdíl v hospodaření je na straně nákladů. „Náklady postupně klesly o tři miliony měsíčně,“ říká Soukup. Méně platí za praní prádla, za léky, za software.
Personál dostal jiné smlouvy a motivaci neplýtvat. „Se zaměstnanci se musíme dohodnout, že na změnách budou pracovat s námi. Musejí pochopit, že řešení nepřijde samo tím, že bude mít klíče v ruce někdo jiný. Lékař není odpovědný jen za péči, ale i za to, kolik počítačů na oddělení rozbili. Neříkám, že za všechno dostávají bonusy nebo sankce, ale všechno to s nimi probíráme,“ uvádí Soukup.
Částečně se dá pracovat i s výnosy, které má nemocnice za zdravotní péči od zdravotních pojišťoven. I když jsou úhrady nějak dlouhodobě nastavené, pojišťovny přece jen jsou s to nárůst péče za nějakou dobu zohlednit. „Kvalita péče ve všech souvislostech je to, na co se musejí zdravotnická zařízení soustředit. Generuje úplně všechno. I dlouhodobou ekonomickou udržitelnost nemocnice,“ tvrdí Soukup. Do sokolovské nemocnice se prý po jejím ozdravení vraceli lidé na plánované operace, protože nemocnici začali znovu věřit. Každý rok má díky tomu nemocnice několikaprocentní nárůst pacientů.
Když teď město Sušice hledalo partnera, který by provozoval jeho nemocnici a dostal ji z personální tísně, vybralo si právě Nemos. Ten ji převzal 1. listopadu. Sušická nemocnice sice není v minusu, ale nemůže sehnat zaměstnance a město usoudilo, že bez spojení s větším partnerem se situace nezlepší.
„Účetně na tom sušická nemocnice není zvlášť špatně, ale jsou tam skryté ekonomické problémy. Mzdy jsou hodně nízko. Ti lidé nejsou motivovaní. Když pak například řekneme, že je třeba o pět milionů zvednout mzdy, v tu chvíli se tam problém projeví,“ předvídá svou další práci Soukup. Nemos bude 25 let za pronájem platit 2,5 milionu ročně a investuje do nemocnice dalších 50 milionů korun.
Nabídek na pronájem nemocnice, natož pak na prodej se v Česku moc neobjevuje.
A pokud ano, tak hledají partnera většinou právě města. „Buď jim nefunguje management a ekonomika a jsou v krizové situaci, nebo sice fungují, ale jejich zřizovatelé jsou předvídaví a vidí, že jako solitéři nemají dobrou vyhlídku,“ říká Soukup. Pak se po soukromém provozovateli rozhlížejí bez ohledu na politickou příslušnost starosty.
OHLÍDAT ŠEDOU EKONOMIKU
Sušici svoje nabídky na převzetí nemocnice zaslali i dva velcí hráči, Penta a Agel. Investiční skupina Penta provozuje na Slovensku a v Polsku 25 nemocnic a už nějakou dobu se rozhlíží po nemocnici v Česku. Na tom, jak se ze ztrátové nemocnice stane zisková, se její zdravotnický expert Václav Jirků v podstatě shodne se Soukupem.
„Jednou z prvních našich aktivit je zastavení šedé ekonomiky. Ta bohužel v tomto regionu funguje ve zdravotnictví zcela standardně. Vedoucí lékaři jsou napojeni na dodavatele a často získávají výhody a benefity, které by měla získávat nemocnice. Hledáte tedy, jak lékaře finančně motivovat cestou, která je transparentní, která je součástí jejich výplatní pásky,“ popsal před časem Jirků týdeníku Euro.
Kromě toho velká skupina dostane od dodavatelů lepší ceny. Centralizuje účetní a další podpůrné profese, tím taky ušetří. Zavede motivaci, aby se neplýtvalo s materiálem. „V nemocnicích mnohdy převládá pocit, že zdravotnický materiál takzvaně nikomu nepatří. Buď si ho někdo odnáší domů, což zní absurdně, ale může se to dít, nebo se používá neracionálně. Může se stát, že upadne ampulka a rozbije se, ale když se to stává každý den, je to signál, že na tom lidem nezáleží. Ta ampulka přitom může stát pět set korun,“ říká Jirků.
A jako poslední bod k efektivnímu provozu uvádí snahu zkoordinovat své nemocnice v rámci regionu a přesvědčit pacienty, že ve dvou sousedních městech nemusejí být dvě ortopedie. Že je lepší, když budou v jedné z nemocnic zkušenější lékaři a pacienti z druhého města si tam za operací dojedou. Zní to v podstatě jednoduše.
Ekonomicky úspěšná je i soukromá síť nemocnic a dalších zdravotnických zařízení Agel. V Česku provozuje deset nemocnic, další pak na Slovensku. Funguje zhruba patnáct let a poslední čtyři roky vydala na investice přes dvě miliardy korun.
Čím to je, že se jim daří ve stejném systému, kde některé krajské a fakultní nemocnice opakovaně žádají o provozní dotace? „Kraje si zvykly, aby byl relativně klid, rezignovat na ekonomické výsledky a nemocnice se dotují,“ myslí si Soukup. Jako potíž se může ukázat i to, jak těžko odolávají různým dotacím na investice. „Co se kvůli dotacím v posledních pěti letech děje s investicemi, je nevídané. Zdravotnictví dnes tak velké investice do přístrojů, vybavení a staveb ani nepotřebuje. Dokonce to vyvolává problém, co se týče udržitelnosti těchto investic, obnovy majetku,“ dodává Soukup.
PROBUZENÍ PO LETECH
I mezi nemocnicemi řízenými ministerstvem zdravotnictví, kraji či obcemi jsou takové, které dokážou bezproblémově hospodařit.
Mnohé by se však bez provozních dotací musely zavřít.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček nedávno pochválil svoje přímo řízené nemocnice, jak šetří. Je spokojený. Všechny jeho přímo řízené nemocnice ušetřily za loňský rok a první půlku letošního pomocí výběrových řízení 1,6 miliardy korun, což je 12 procent hodnoty zakázek.
Například pražská Nemocnice Na Bulovce od loňska ušetřila díky výběrovým řízením na různé zboží a služby přes 90 milionů korun.
Nezapomínejme ale, že loni do ní vláda kvůli kumulované ztrátě a hlubokým problémům poslala mimořádnou dotaci 200 milionů korun. Její ředitelka Andrea Vrbovská pak provedla několik inovativních opatření, aby se nemocnice dostala do plusu. Například zavedla manažerský informační systém, který umožňuje sledovat produkci a ekonomickou efektivitu jednotlivých klinik. Že něco takotéma vého ještě v roce 2014 velké nemocnici chybělo a jak se ji někdo pokoušel bez toho řídit, je záhadou.
Nemocnice Na Bulovce měla historicky nepříliš příznivě nastavené úhrady od zdravotních pojišťoven a nejen vedení nemocnice, ale i vládní materiály mluví o tom, že se do neudržitelných dluhů dostala jaksi „shodou okolností“.
Jiný příklad je Nemocnice Na Homolce.
Historicky měla úhrady a spektrum péče nastavené velmi příznivě. Přinejmenším donedávna, než se začaly úhrady mezi nemocnicemi trochu sbližovat a než se snížily úhrady za kardiologické přístroje. Jenže v určitém období se management zabýval spíš sebeobohacováním než rozvíjením nemocnice. Když nové vedení špitálu přesekalo penězovody k pochybně řízeným dceřiným společnostem, začaly naskakovat úspory v řádech desítek milionů korun ročně.
Mezitím ovšem někdejší premiant mezi nemocnicemi zastaral a natahuje ruku po dotaci na obnovu vybavení. „Nemocnice Na Homolce potřebuje investovat do všech oblastí, ve velmi špatném stavu jsou IT technologie a prakticky veškeré provozní technologie, jako jsou kotelna, rozvody médií, výtahy. Samostatnou kapitolou je zdravotní technika, řada zásadních přístrojů je starší deseti let a za hranou technologické životnosti. Se zřizovatelem o našich problémech v této oblasti diskutujeme,“ uvádí ředitel Homolky Ivan Oliva. Miliony z veřejného zdravotního pojištění, které dřívější vedení investovalo jaksi jinam než zpátky do nemocnice, tedy zřejmě doplatí stát.
Motivaci nekrást holt potřebují doktoři i ve státních nemocnicích.