„Připadala jsem si jako dobytek na porážce. Nikdo mě neoslovoval jménem, jen jsem slyšela sestry, jak mě označují ,tou mladou na dvojce'. O soukromí jsem si mohla nechat zdát, ve sprchách byl jen kus igelitu místo závěsu. Dveře na toaletách nešly dovřít,“ vypráví rozhořčeně. Setry na oddělení zásadně neklepaly, když vstupovaly do pokoje. Budíček probíhal tak, že sestra v pět ráno vtrhla do pokoje a zakřičela: „Změřte si teplotu!“ Chování personálu ovšem nebylo to jediné, co Petře vadilo. „Když jsem chtěla znát výsledky operace, doktor jen procedil mezi zuby: ,Něco jsme tam našli a je to špatné, co víc chcete vědět '“ vzpomíná. Nakonec na výsledky čekala několik dní a dozvěděla se je až potom, co si vyžádala primáře a hrozila stížností vedení nemocnice.
„Primář se choval celkem slušně a divil se, když jsem mu popisovala své hrůzné zkušenosti. Prý si nikdo ještě nestěžoval,“ dodává Petra. Podobné zážitky má bohužel mnoho českých pacientů. Ne všude je samozřejmostí slušné chování a lidský přístup. Jak ale poznat nemocnici, kde s vámi budou dobře zacházet a současně se o vás kvalitně postarají? V Česku doposavad neexistují žádné veřejně přístupné žebříčky kvality péče. „Oficiálně se pacienti nedozvědí, která nemocnice má s daným zákrokem nejvíce zkušeností, záleží jen na nich, co všechno si sami dokážou zjistit,“ vysvětluje Daniel Vavřina, předseda HealthCare Institute (HCI), který se snaží o zlepšování kvality péče a každý rok pořádá celostátní měření spokojenosti pacientů nemocnic. Nakonec se tak většina lidí rozhodne podle toho, jakou nemocnici mají nejblíže a co o ní slyšeli od svých známých. Přitom podle šetření HCI více než polovina pacientů neměla při pobytu v nemocnici dobrý dojem. Například polovina sester a čtvrtina lékařů se při prvním kontaktu nepředstavila.
Zavolejte si předem
Ministerstvo zdravotnictví plánuje zavést veřejné čekací seznamy na neakutní operace, například operace kloubů nebo křečových žil. „To by mělo pacientovi umožnit vybrat si nemocnici a porovnat délky čekacích lhůt,“ vysvětluje Vlastimil Sršeň, mluvčí ministerstva.
Seznamy by se nedotkly život ohrožujících a vážných operací nebo transplantací. Plán ministerstva by měl mít i další efekt. „Zdravotnická zařízení, která pacientům tolik nevyhovují, by jich měla méně a ukázalo by se, že nejsou až tak potřebná,“ dodává Sršeň. V současnosti čekací seznamy v jednotlivých nemocnicích existují, ale jsou neveřejné. Pacient si tak nemůže zjistit, jestli by v jiném zařízení neprovedli zákrok dříve. Podle Daniela Vavřiny by se pacienti měli aktivně zajímat, jak často nemocnice zákrok provádí a jaké je množství komplikací. „Čím více zákroků, tím lépe je sehraný tým a také nižší pravděpodobnost komplikací,“ vysvětluje. Problém je, že tyto informace nemocnice nechtějí vždy sdělovat. „Zjišťovala jsem například četnost určitých zákroků v porodnicích, a jak tam respektují přání rodiček. Některé porodnice mi vůbec neodpověděly, jiné chtěly vědět, proč se vůbec ptám. Myslím si, že některé nemocnice nejsou připravené otevřeně sdělovat pacientům informace ohledně poskytované péče,“ popisuje Zuzana Candigliota, právnička z projektu Férová nemocnice, který poskytuje informace o právech pacienta. Sama se setkala s případem, kdy si těhotná žena chtěla dopředu vyžádat formulář na informovaný souhlas na zákroky během porodu, aby měla vše připravené předem, nemocnice jí ho však odmítla vydat. Dalším vodítkem pro pacienty jsou certifikáty a akreditace nemocnic. Aby je zařízení mohlo získat, musí dodržovat jasná pravidla a procházet systémem kontrol. „Sama bych nešla do nemocnice, která není certifikovaná. Certifikace dává pacientům jistotu, že nemocnice pracuje dobře,“ popisuje Gabriela Franková, manažerka jakosti Fakultní nemocnice Ostrava. Ta jako první fakultní nemocnice u nás získala prestižní mezinárodní akreditaci Joint Commission International (JCI), kterou má asi jen dvě stě zdravotnických zařízení na celém světě, v EU pouze osmdesát. Jen příprava na její získání trvala dva roky. JCI je zaměřená na maximální bezpečnost pacientů. Například se sleduje, jak je ošetřeno, aby pacient nedostal nesprávné léky nebo přípravky, které jdou účinkem proti sobě, a zabezpečené musí být i telefonické sdělování výsledků pacienta mezi zdravotníky.
Jak si vybrat porodnici?
Existuje mnoho webů, kde mohou rodičky sdílet svoje zkušenosti s jednotlivými porodnicemi. Právě těhotné ženy se samy aktivně zajímají o to, co jim nemocnice nabídnou, a pečlivě zvažují svoji volbu. Hodnocení porodnic nabízí společnost Aperio na svém webu. Zde se například dozvíte, jak často je prováděn nástřih hráze nebo jak jsou vybavené porodní sály. „Každá žena má o svém porodu jinou představu. Některá preferuje přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů, jiná je naopak ráda obklopená moderní technikou. Z hlediska práva na informovaný souhlas ovšem není mezi nemocnicemi rozdíl. Každá rodička má právo odmítnout jakýkoliv nabízený, byť rutinní zákrok,“ vysvětluje Zuzana Candigliota.