Jak to vidí: Ivan Hoffman o změnách ve VZP

V tuto chvíli by měl Ivan Hoffman být ve Zlíně ve studiu, ale zatím se zdá, že se nám nepodařilo navázat spojení. Jako každé pondělí se pokusíme zrekapitulovat hlavní události toho týdne, které přinesli. Dnech bychom rádi mluvili o tom, že od 1. prosince nahradil v čele Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavla Horáka šéf odboru ekonomiky ministerstva zdravotnictví Zdeněk Kabátek. Ivane, dobrý den, spadl mi kámen ze srdce, jsem rád, že se slyšíme. Už je všechno v pořádku. Teď už jsme …

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Ano, já také přeji hezké ráno, slyším velmi dobře, ano.

Vladimír KROC, moderátor

Jsme ve spojení. Tak já už jsem načetl první téma. To jest, že od 1. prosince má VZP nového šéfa. Co to podle tebe ta změna přinese?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

No tak, jestliže někdo hovoří o výbuchu anebo explozi, tak já bych řekl, že to je velice kontrolovaný výbuch, protože na změně v čele VZP, ale i správní rady se politické strany vládní koalice mezi sebou pečlivě domluvily. Celá ta, celé to jednání, kdy se prostě tyto změny uvedly v život, provázela taková pikantní okolnost, že novináři neměli do budovy přístup, údajně proto, protože by na stolečcích, kde lidé vyplňují různé žádosti dali svoje notebooky a tím pádem by znemožnili úplně chod této instituce, což je trochu legrační, ale vůbec ne nepochopitelné. Je potřeba si uvědomit, že VZP hospodaří ročně, respektive rozdělí ročně 150 miliard korun, a to je prostě obrovská částka. Na VZP se politické strany dívají jako na kořist a to, čeho jsme byli svědky, že Občanská demokratická strana se nakonec o tuto kořist musí dělit, v tomto případě s TOP 09 a nenese to lehce. Přičemž její postavení už není takové, aby diktovala podmínky a to, co se tam bude v budoucnu dít, to je podle mě pokračování kontinuita s tím, co se tam dělo v minulosti, ale už to nebude pod kontrolou jenom jedné party lidí, ale jak říkám, ony se budou dělit s jinými.

Vladimír KROC, moderátor

Tak Pavel Horák se vzdal funkce, s ním odstoupil i šéf správní rady VZP Marek Šnajdr, ty už jsi to naznačil k čemu došlo. Oba už delší dobu tedy kritizoval ministrzdravotnictví Leoš Heger, jemu vadil třeba postup VZP ve sporném projektu internetových zdravotních knížek IZIP nebo finanční politika pojišťovny. Ty už jsi mi vlastně na tu otázku, kterou jsem chtěl teď položit, odpověděl, jestli se to teď změní. Čili nemáš pocit, že by nějak výrazně?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Určitě ne. Zdeněk Kabátek je člověk, který v minulosti se zabýval na ministerstvu zdravotnictví přístroji a technikou, která se nakupovala pro nemocnice a novináři, kteří s ním přišli do kontaktu, o něm hovoří jako o člověku, který nikdy nic konkrétního neřekl, ani nikdy neukázal zadávací dokumentaci k těm zakázkám, které byly problematické. To znamená, já mám pocit, že politici ani tak nevybírali toho nejvhodnějšího člověka, ale toho nejlepšího kozla, který by se stal zahradníkem a nebo toho jednoho z pytláků, kterého pak udělali hajným. Jinými slovy, tohle to není změna, která by byla důvěryhodná. Ta by byla tehdy, kdyby zcela nezávislá organizace vybrala ředitele takto důležité instituce ve výběrovém řízení, které by bylo zcela průhledné a vybíral by se manažer, který bude se snažit, aby Všeobecná zdravotní pojišťovna sloužila pojištěncům, sloužila občanům. Ale to se nestalo a nestalo se to proto, protože o žádnou službu občanům tady vůbec nejde.

Vladimír KROC, moderátor

Ministerstvo práce chce podle Ludmily Müllerové veřejnou službu nezaměstnaných zachovat, změní jenom její podmínky tak, aby tedy vyhověla výtkám Ústavního soudu. Jaký na to máš názor?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Tak když člověk poslouchal předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, jak vlastně popisuje fungování toho zákona a zmiňuje výhrady, které Ústavní soud vůči němu má, tak a je potřeba říct, že tomu předcházely ještě výhrady ombudsmana pana Varvařovského, tak mu muselo být těch politiků až úplně líto, protože ukázalo se, že zákon, který přijali, je veden sice pohnutkami potrestat nepřizpůsobivé občany, ale nakonec teda doplácí velmi drsně na lidi, kteří přišli o zaměstnání a snaží se ho najít, chtějí ho získat, ale k tomu, aby mohli vůbec být zařazeni v evidenci úřadu práce, tak musí podstoupit neobyčejně ponižující proceduru, která navíc ani nevede vždy k cíli, to znamená, že tu práci získají a navíc je zcela nespravedlivá, umožňuje prostě takovou svévoli úředníků, že se to až dotýká lidské důstojnosti. No a to je věc, která určitě není příjemná, protože my v situaci, kdy ta práce není a kdy lidé jsou znejištěni, kdy se o práci bojí a kdy, když ji ztratí, tak to představuje pro mnoho lidí velkou tragédii, tak bychom měli právě hledat takové mechanismy, jak vlastně toto zařídit, které by byly vůči lidem, kteří jsou ohroženi, šetrní. No ale místo toho, jak se zdá, ministerstvo práce a sociálních věcí se raději soustředilo na takový populistický pokus ztrestat různé nepřizpůsobivce, jak oni tomu říkají, lidi, kteří pracovat nechtějí, nicméně těch se ta opatření nakonec kupodivu téměř nedotýkají. To znamená Ústavní soud zkonstatoval věc, kterou už před tím teda odborníci hlásili, ale nezdá se, že by politici úplně to nějak vzali vážně. Mám pocit, že neposlouchali, že asi měli si na tom soudu strávit víc času a dát pozor, co jim ústavní soudci říkají.

Vladimír KROC, moderátor

Ústavní soud sice uznal, že koalice postupovala v rozporu s jednacím řádem sněmovny. Podle soudců to ale nevedlo k porušení základních ústavních principů. Poslanci ČSSD kvůli proceduře schvalování požadovali zrušení všech 14 reformních norem, takže uspěli jen z části. Jsou tady podle tebe vítězové a poražení?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

No, tak já bych řekl, že vítězem je Ústavní soud. Jemu se předhazuje, že vlastně dělá politiku, že vstupuje do věcí, do kterých mu nic není a že vlastně nerespektuje výsledky voleb a tak dál. Ale tady to odůvodnění Ústavního soudu bylo naprosto logické, přesné, vysvětlil nejprve koalici, že doopravdy sloučit rozpravu a jablka s hruškami dát do jedné hromady a ještě zkrátit lidem možnost se vyjadřovat, že teda asi v pořádku nebylo, nicméně řekl opozici, že zákony, proti kterým mají výhrady, že byly procedurálně špatně přijaty, byly v prvním a druhém čtení k dispozici, mohli k nim říct, co chtěli. To znamená nejde o to zjistit, jestli má většina právo udělat cokoliv, nebo opozice má cokoliv právo napadnout, že vlastně to právo opozice a vliv koalice mají být vyváženy. Jinými slovy, politici nemají se prostě hádat mezi sebou a stěžovat si k Ústavnímu soudu, ale mají se mezi sebou domluvit a najít prostě nějaký konsensus mezi sebou. To je myslím správný postup, protože za ty zákony pochopitelně nese koalice odpovědnost, některé z nich prostě slíbila občanům ve svých řekl bych volebních programech, k některým dospěli dodatečně, že je potřebujeme udělat a za tyto zákony také budou odpovědni. Ve chvíli, kdy opozice se dostane k moci, bude mít legitimní právo přijít s nějakou novou nabídku občanům. Tyto zákony buďto nechat nebo je zrušit. Nicméně vzít si Ústavní soud jako prostředek, jak tu druhou stranu odblokovat, to asi není správné a my jako občané bychom měli být rádi, že ten Ústavní soud rozhodl tak, jak rozhodl.

Vladimír KROC, moderátor

Rezignoval ministr obrany Alexandr Vondra. Svůj odchod zdůvodnil ztrátou voličské podpory, která se projevila jeho neúspěchem v říjnových senátních volbách. Nedalo se toto předvídat?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Tak dalo se to předvídat. My jsme svědky takových mediálních příběhů, které se dají zjednodušit vždy do nějakých osobních nevraživostí nebo naopak sympatií. V tomto případě ten příběh vypadá tak, že Alexandr Vondra se na ministerstvu obrany zasloužil o potíže prostředníků, přes které armáda nakupovala techniku a zbraně a tito prostředníci měli velmi blízko k ministrovi financí Miroslavu Kalouskovi, když prostě Alexandr Vondra vypoklonkoval jeho lidi z ministerstva, tak vzápětí ministerstvo financí ukázalo na kauzu ProMoPro, která Alexandra Vondru naprosto znemožnila. My, když vidíme, jak se mezi sebou politici vlastně takto servou a jeden na druhé něco vytáhnou, tak vlastně my občané jsme tím třetím, který se směje, když se dva perou, ale musím říct, že ono to tak často není, to byl velmi milý případ, kdy na sebe vytáhli něco a my jsme zjistili, jak ta politika funguje, jak se vlastně dělá, nahlédli jsme do zákulisí, ale říkám, jsou to spíš výjimečné případy, protože většinou si toho vědomi, že je pro ně výhodnější se domluvit než takhle na veřejnosti proprat špinavé prádlo. Tohoto jsme v tomto případě byli svědky a Alexandr Vondra asi ten útok Miroslava Kalouska nemohl přežít.

Vladimír KROC, moderátor

Hned se začalo spekulovat o jeho odchodu do nejvyšších struktur NATO, což Vondra sám později odmítl. Taky se mluvilo o tom, že by mohl být velvyslancem v Moskvě nebo v Tel Avivu. Kde se podle tebe berou tyhle ty zřejmě fámy?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Já nevím, jestli jsou to fámy, ale někde jsem zaregistroval takovou myšlenku, že každý politik má svoji cenu a každý, když odchází tak za to, že buďto odejde dobrovolně a nebo, no tak za to prostě něco očekává, něco za to dostane. Alexandr Vondra není úplně obyčejný politik. On se v té politice pohybuje od samého začátku, má hodně nepřátel z různých důvodů, ale je to současně člověk, který už má něco za sebou a stál u mnoha důležitých rozhodnutí dnešní historie. Jiným slovy je to člověk, který nasbíral spoustu kontaktů, člověk, který se jen tak neztratí. A řekl bych, že u něj mi to vadí daleko méně než u lidí, kteří prostě u ničeho nikdy nestáli, jedině u toho, když se někde brali peníze.

Vladimír KROC, moderátor

Česko jako jediná ze zemí Evropské unie a jedna z mála na světě, hlasovala na valném shromáždění OSN proti přiznání statutu nečlenského pozorovatelského státu Palestině. Co si o tom myslíš, je to správné?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Je zajímavé, že zatímco my o tom tak nějak přemýšlíme, tak ve světě agentury zajdou do historie a vysvětlí svým občanům, proč to tak česká diplomacie udělal, proč to tak naši politici udělali, proč jsou jiní než jsou všichni ostatní. A skutečně existují pro to vysvětlení, kdysi dávno jsem četl takovou knížku, historik Eric Kulka napsal takovou velice zajímavou studii o Židech ve Svobodově armádě v Rusku. Když se osvobozovalo Československo, tak vlastně v té armádě bylo velké množství Židů. Oni k tomu měli důvod. Když nacisté začali pronásledovat Židy, tak se dostali do zahraničí, tam vesměs se snažili o záchranu Československa, když potom skončila 2. světová válka, tak mnoho těchto vojáků, který prošli prostě všemi možnými frontami, ale i teda z toho Buzuluku až do Prahy, tak vlastně zjistili, že přišli o všechny příbuzné a že s nemají kam vrátit. Někteří z nich potom putovali do Izraele a Československo tehdejší poválečné porušilo embargo OSN na dovoz zbraní a dodalo Izraeli letadla, se kterým se tehdy ubránili velké arabské přesile a to se jim Izraelci pamatují a tam je vlastně začátek takového přátelství nebo nějaké spolupráce. To ovšem bylo potom přerušeno a za komunistů naše diplomacie sledovala samozřejmě linii Moskvy a tehdy prostě jsme byli na straně Arabů a Židy jsme neměli rádi. Když se podíváme na dnešní politiku, tak vidíme, že někteří naši politici navazují na tu poválečnou tradici a vnímají Izraelský stát jako spojence a snaží se být na jeho straně. A pak jsou politici, sociální demokraté, komunisté, kteří navazují na tu druhou linii, kdy prostě stojí na straně Arabů a vlastně velice se diví a to stanovisko dnešní diplomacie kritizují. Já to proto rozebírám tak zeširoka, protože ten náš postoj, který dnes je takový jaký je, se zřejmě s nástupem sociálních demokratů a komunistů změní, Židé se opět stanou našimi, ne teda si nepřáteli, protože to v dnešním světě se tak říct nedá, ale ty sympatie ochabnou a izraelský premiér sotva přijede do Prahy za postoj českých diplomatů poděkovat.

Vladimír KROC, moderátor

Ministerstvo zahraničí se snažilo prý přesvědčit palestinského velvyslance, že i když jsme hlasovali proti, jsme vlastně pro Palestinský stát. Tak to musel být diplomatický oříšek, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

No ani ne, ono jde o to, že tím krokem, který se uskutečnil v OSN, že totiž to přiznalo Palestincům statut nečlenské pozorovatelské země, tak tím se vlastně narušila taková diplomatická rovnováha v jednáních, která by jednou měla vyústit ve vznik dvou států, které budou mezinárodně respektovány, ale ta dohoda musí vzniknout mezi nimi. Zvenčí je velmi těžké předpokládat, že prostě bude nadiktována nějaká mírová dohoda, kterou by všichni zúčastnění respektovali. To znamená ten krok se ukáže být zřejmě pro Palestince kontraproduktivní. To, co oslavovali jim přinese potíže. Naopak Izrael ten se zatvrdí v tom svém komplikovaném postoji, to znamená nějaký velký diplomatický zisk z toho nakonec nebude. Náš velvyslanec v Izraeli Michal Žantovský měl použít takový příměr, hovořil démonu souhlasu, jo, prostě o všeobecném souhlasu, který ovšem nic dobrého nepřinese a tak to zřejmě nakonec i bude. Nicméně musíme si uvědomit, že Izrael a Palestina to jsou dvě malé entity, svět se vlastně ani tak nezajímá o ně, ale zajímá se o postoj arabských zemí, které disponují ropou, se kterýma všichni chtějí vyjít zadobře, protože tam jde doopravdy o velké peníze a to je na tom vlastně nejsmutnější na celém, na Izrael a na Palestinu vesměs prostě svět kašle.

Vladimír KROC, moderátor

A to je vysvětlení proto, proč kancléřka Merkelová dva dny po hlasování ujišťovala Izrael, že má stále plnou podporu Německa, ačkoliv se v OSN Berlín zdržel hlasování?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Určitě, protože těch zemí, těch byly desítky, to bylo přes 40 zemí. To znamená ten postoj k té otázce nebyl až tak jednoznačný, ale nikdo si nechtěl udělat nepřátele, nikdo nechtěl zaujmout nějaké jednoznačné stanovisko. Ono totiž taky nikdo na tu komplikovanou situaci nemá recept. Tady je spousta hraběcích rad, spousta nápadů, ale ten recept chybí.

Vladimír KROC, moderátor

10. prosince převezmou představitelé Evropské unie Nobelovu cenu za mír. Chybět u toho budou, jak český prezident tak premiér. Chápeš proč?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Premiér se omluvil, že má jiný už předem domluvený program, což udělali i Švédi a několik dalších zemí, takže …

Vladimír KROC, moderátor

Velká Británie taky.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

… Velká Británie například, tak ti jsou jakoby omluveni. Horší je to s případem našeho prezidenta. Ten jednoznačně teda tu cenu bagatelizuje, odmítá a má z toho legraci. No ono se samozřejmě to tak dá brát. Ono to rozhodnutí bylo překvapivé. Já mám pocit, že všem nám chvíli trvalo, než jsme to nějak pochopili, o co vlastně tomu Nobelovu výboru oč těm norským akademikům šlo, ale nakonec myslím to vysvětlení, že je tomu 60 let, co je v Evropě mír, a to díky Evropskému sdružení uhlí a oceli, které se postupně přetransformovalo do dnešní Evropské unie, tomu se porozumět dá. Evropa je prostor, ve kterém pokaždé se vedly války z nacionálních důvodů, nikdy tady na tom kontinentu nebyl klid. A teď vyrostlo několik generací, které neznaly válku, které nepoznaly válku, které celou tu dobu prožily v míru. No a já rozumím tomu, že když ten mír trvá dlouho, tak pro lidi, kteří tu válku nezažili, se stane samozřejmostí, které už si neváží, navíc ten původní smysl integrace je zapomenut, v Evropské unii je dnes vnímána jako ekonomicky otevřený prostor, ve kterém proudí zboží, služby a finance bez bariér a tím pádem vlastně ten původ, proč ta Evropská unie vznikala, a to bylo spolupracovat, raději spolupracovat než mezi sebou válčit, tak ten je zapomenut, ale asi je dobré si ho občas připomenout a to je i smysl té Nobelovy ceny. Protože vidíme, jak dnes v opozici vůči byrokracii v Bruselu v Evropě znovu klíčí takové národovectví a s ním se vracejí staré hrozby, staré nevraživosti a někteří politici, ať už radikálně zprava, radikálně zleva jako kdyby znovu přivolávali ty, toho ducha, vyvolávali ho z láhve těch starých válek. Já si myslím, že by se ta Nobelova cena neměla bagatelizovat.

Vladimír KROC, moderátor

„Vážený pane Hoffmane, chtěl bych znát váš názor ve věci volby prezidenta. Přímá volba není pro nás z mého pohledu ideální, ale když už je to tak dáno, tak co mám dělat, když žádný z kandidátů není pro mě z různých důvodů přijatelný? Chtěl bych samozřejmě volit, ale vlastně nemám koho. Nabízí se řešení k volbám nejít. Je to, prosím pohrdání možností občana volit nebo ne? Děkuji, Zdeněk Hronek.“

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Nevolit je naše legitimní právo, pokud jsme neuzákonili povinnou volbu, ale já jsem také o tom uvažoval, že těch kandidátů nakonec se sešlo relativně hodně, ale že by mezi nimi byl nějaký úplně ideální, na každém najdeme nějaké mouchy. Já bych to spíš ale bral tak, že když se na ně na všechny podíváme, koneckonců i na ty bývalé premiéry i na ty politiky, kteří už vlastně jednou se neosvědčili a teď se ucházejí znovu o ten post, tak já mám pocit, a omlouvám se těm, kteří třeba budou mít názor jiný, ale že každý z nich je daleko lepší, než ten prezident, kterého máme dnes, to prostě nemůže špatně dopadnout. My určitě budeme mít lepšího.

Vladimír KROC, moderátor

Začal advent, pozoruješ to kolem sebe, že by ten fakt vzal někdo na vědomí?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Advent dnes on má dvě tradice. Jedna je taková křesťanská, která vede ke zklidnění a potom je taková tradice adventního předvánočního neklidu. Už to, jak jsme si zvykli na to, že budou po sobě následovat neděle železná, bronzová, stříbrná a zlatá, o tom se nenajde v křesťanské liturgii nikde ani zmínka, samozřejmě to jsou byznysové zkratky, to je taková jakási komerční liturgie, když se s každou další nedělí očekává větší nápor nakupujících a to stupňování, očekávání štědrého večera je vlastně stále větší očekávání tržeb u obchodníků. Ono se to plete jedno s druhým, ale když se člověk nad tím zamyslí, tak ten, ty konzumní Vánoce a ty křesťanské se v jistém smyslu doplňují a dnes už jedni potřebují druhé, protože čím je ten advent komerčně úspěšnější, tím větším je prostě zdrojem kritiky křesťanů, kteří říkají, podívejte se, takhle to prostě vůbec nemá být, naopak bez té křesťanské tradice by to nakupování nemohlo být takové sváteční. Obchodníci potřebují ten příběh z Betléma, aby prostě vytvořili iluzi, že ten nákup, že nejde jenom o ty peníze a o to zboží, ale že vlastně jen ten supermarket anebo hypermarket se stává takovým novodobým chrámem, ve které se lidé u těch nákupů cítí tak slavností a hezky. Takže ono, já bych na ty komerční Vánoce nenadával, i když samozřejmě pro mě je stěžejní je ta duchovní tradice.

Vladimír KROC, moderátor

Jisté očekávání prokazují také Mayové. Po zhruba 394 letech jim údajně 21. prosince končí 13. baktun, přičemž 13 je pro ně prý svaté číslo. Háček je v tom, že mexické úřady nechtějí povolit mayským kněžím rituály na starověkých památkách. Tak je to jakoby stát kvůli ochraně kostelů nepustil církev třeba do Svatovítské katedrály. Nemyslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Je to tak. Oni se teda vymlouvají, že by prostě ty památky zničili a tak dál, ale je v tom cítit prostě taková neúcta k té tradici, která doopravdy je velmi stará a cena, já, jedna z prvních knížek, kterou jsem jako kluk dostal k Vánocům byly Dějiny dobytí Mexika a tam se prostě popisovaly ty výpravy, ten, jak ten Cortes prostě se zmocnil pro Španělsko mayského zlata a já ty Aztéky mám prostě celý život před sebou jako takovou strašnou nespravedlnost, která se jim stala, jako ty zážitky z dětství si člověk pamatuje daleko víc než mnoho těch pozdějších a tak si říkám, tak to snad nekončí. Teď ještě přijdou o možnost jít do těch svých chrámů. Ale podstatné je, že ti mayští kněží na rozdíl od jiných panikářů, se těší, že jim končí ten 13. baktun, který pro ně teda doopravdy přinesl všechno zlé, nemoci, rabování, ničení té jejich kultury a těší se na ten nový. To znamená oni konec světa neočekávají, tak já nevím, proč si všichni právě ten jejich kalendář vybrali jako konec světa. Já mám pocit, že i po tom konci toho kalendáře se opět uslyšíme.

Vladimír KROC, moderátor

Tak oni očekávají lepší baktum. Sdílíš jejich optimismus?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Já myslím, že ano, ano, ale to je znovu stále stejné. Já mám pocit, že hůř už být nemůže. Že se to musí začít zlepšovat.

Vladimír KROC, moderátor

Ivane, v každém případě klidné Vánoce a šťastný nový rok, doufám, že se uslyšíme v roce 2013. To byl v pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman. Díky. Na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník

Hezký den.

Vladimír KROC, moderátor

Zítra si tady budeme povídat s profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Vladimír Kroc vám přeje příjemný poslech dalších pořadů. Mějte se dobře a na shledanou.