Lékaři i politici občanům nezřídka vyčítají, že si prý zvykli považovat 24hodinovou dostupnost péče za podobnou službu, jako je nonstop prodej léků či potravin. „Zneužívání“ pohotovostí je samozřejmě špatné, nesystémové a nehospodárné. Problém však má i druhou stranu, již zase vnímá většina obyčejných lidí. Kam má pacient jít, když většině praktických lékařů končí ordinační hodiny v poledne, některým i dříve?
Praktici by se po vzoru zahraničních kolegů mohli trochu přizpůsobit současnosti, v níž i pracovní doba vypadá jinak než dříve, a mít otevřeno „uživatelsky příznivěji“. Tedy nejen v hodinách, které většina lidí tráví v práci, nemá čas jít k lékaři a pak spoustu nemocí přechází. Nebo „zneužije“ pohotovost.
Další problém je na straně zaměstnavatelů, kteří mnohdy nepustí zaměstnance k lékaři v pracovní době, ač na to existuje pracovněprávní nárok. Nejde o nějaké rozmazlování našich pracovníků.
Zrovna tento nárok je běžný i v ostatních zemích EU. A ještě jedna poznámka k pohotovostem. Například v celém Brně a okolí funguje jen jedna jediná lékařská pohotovost pro dospělé, a to v Úrazové nemocnici. Jedna lékařská pohotovost skoro pro půl milionu obyvatel, není to málo?
