„Od nástupu MUDr. Součkové do funkce ministryně zdravotnictví se mé naděje měnily v pesimismus a posléze v hluboké zděšení. Tím, že není schopna zavést smysluplnou reformu zdravotnictví, jsem si jistý, a to, jak informuje veřejnost, zdravotnictví přímo poškozuje,“ píše v komentáři praktický lékař a internista Antonín Štětina.
Léky bez doplatku
1. Jako lékař mám špatné svědomí, že nemohu znát vše potřebné o paletě používaných léčiv. Nyní bych si měl navíc pamatovat, kolik ty stovky preparátů stojí a jaké mají doplatky.
Ceny i doplatky se stále mění a jsou různé v jednotlivých lékárnách. K tomu, aby se pacient správně rozhodl, by musel mít stejné vědomosti jako doktor, a to není možné.
Lékař nemůže stále měnit léky podle výše doplatku a nemůže používat jen léky bez něj. Nemá přece zájem, aby pacient doplácel, a není tedy nutné podezřívat ho z lajdáctví nebo zlého úmyslu.
2. Paní ministryně šíří názor, že pacient, který nemá na doplatek, požádá svého lékaře a ten revizního lékaře o prominutí doplatku. Měla by vědět, že důvodem ke schválení prominutí doplatku je prokazatelná neúčinnost nebo nežádoucí vedlejší účinky léku u daného pacienta, případně momentální absence léku bez doplatku.
| Pokud jde o lékaře,měla by paní Součkovávědět, že dobrá úroveňnašeho zdravotnictví,srovnatelná se státys daleko většími náklady,je především jejich zásluha. |
V žádném případě to není finanční situace pacienta. Jestli se paní ministryně domnívá, že lékař bude denně žádat u deseti i více pacientů s 20 až 30 léky o prominutí doplatku, tyto žádosti doloží finanční situací pacienta (jak?) a revizní lékař to bude prověřovat, pak tento její názor přesahuje to, co by se dalo nazvat naivitou nebo nevědomostí.
3. Marie Součková se dále domnívá, že prevence ušetří prostředky a zmírní miliardové deficity zdravotních pojišťoven, že bude-li správně prováděna, zlepší zdravotní stav obyvatelstva a prodlouží střední délku života.
Sama o sobě si vyžádá další prostředky a v případě žádoucího prodloužení střední délky života přenese další náklady na déle přežívající občany. Zcela zmatená je její koncepce bonifikace pacientů i lékařů za prevenci.
Jak bude bonifikovat obézního kuřáka se špatně kompenzovanou cukrovkou, který přijde jedenkrát za dva roky na preventivní prohlídku? Občan by měl vědět, že svůj zdravotní stav může ovlivnit daleko efektivněji.
Pokud nenabude přesvědčení, že nemoc je nejen nepříjemná, ale i drahá záležitost a že zanedbání prevence (nejen prohlídek) znamená lidské utrpení i finanční náklady, pak bude prevence pouze formální.
Paní ministryně by měla říci, že nemůže splnit to, co slibovala. I státy, kde se na zdravotnictví vynakládají několikanásobně větší částky, mají doplatky na léky a léčení. Toto opatření někoho postihne, ale v globálu je užitečné, protože nutí k účinné prevenci.
Aby odvrátila pozornost od svého katastrofálního působení v resortu, naznačuje, že za problémy mohou lékaři nebo špatně hospodařící zdravotní pojišťovna.
Zásluhy lékařů
Pojišťovny mají správní rady, které dohlížejí na výdaje, jejich pojistný plán je schvalován parlamentem a částka na jejich chod je dána zákonem.
VZP je podnik s jedním z největších rozpočtů v republice, a pokud to schválila správní rada, má právo na reprezentační sídlo.
Pokud jde o lékaře, měla by paní Součková vědět, že dobrá úroveň našeho zdravotnictví, srovnatelná se státy s daleko většími náklady, je především jejich zásluha.
A poslední, kdo kritizoval lékaře za zhoršující se vztah mezi nimi a pacienty, byl komunistický ministr zdravotnictví Prokopec. Podobnost asi není náhodná. Stálo by jistě za průzkum, jaký názor mají na působení paní ministryně sami zdravotníci.
ANTONÍN ŠTĚTINA, Mladá fronta DNES
autor je praktický lékař a internista