O úspěchu země na vrcholných soutěžích rozhoduje hlavně to, jak dokáže najít talenty a následně se o ně postarat, tedy poskytnout jim prostor k dalšímu rozvoji. Zde ovšem přichází kámen úrazu, protože podmínky, ve kterých se pohybuje dnešní sportující mládež s ambicemi přesahujícími okresní přebor, nejsou vždy ideální.
Jednou z nejvíce zanedbávaných oblastí je zdravotní podpora a zabezpečení. Při nárocích vrcholového sportu je přitom z hlediska bezpečnosti a (z pohledu sportovců samotných) hlavně výkonnosti naprostou nutností.
Kartotéky plné nadějí
Zdravotní zabezpečení sportovců má několik dimenzí. Péče o ty, kteří se už zranili, je jen špičkou ledovce. Základem musejí být kvalitní prohlídky včetně zátěžového testování, které dá trenérům informaci o vhodné individuální úrovni tréninku a spolu s dalšími vyšetřeními dokáže odhalit významnou část příčin možných kolapsů nebo náhlých úmrtí při sportu.
Dalším stavebním kamenem je vyšetření pohybového aparátu zaměřené na oslabené a přetížené svalové skupiny. V případě potřeby musí následovat nácvik správných pohybů a kompenzační cvičení s fyzioterapeutem. Nechávat fyzioterapii až na dobu, kdy bolesti brání tréninku, je zásadní chyba. Kartotéky sportovních lékařů jsou plné mladých nadějí, které musely nechat sportu kvůli přetížení nebo vážnému poškození svého organismu.
Co je tedy potřeba? První zlepšení představuje ustavení sportovních center mládeže, která by podle připravované vyhlášky ministerstva zdravotnictví měla splňovat i minimální standard zdravotnického zabezpečení sportovců. Jejich cíl, náplň a organizaci, stejně jako financování, však jasně stanoví až nový zákon o sportu. Doufejme, že se jej dočkáme dříve, než bude další olympiáda. Zlepšení systému přípravy mládeže je totiž z hlediska medailí běh na dlouhou trať.
MUDr. Miloš Matouš, vedoucí lékař Institutu sportovního lékařství