Pomocí dotazníků i lékařských vyšetření je sledován rozsáhlý vzorek dětí, narozených v letech 1991 a 1992. Šetření zahrnuje nejen průběh těhotenství, ale zkoumá postupně vývoj dětí. Na podrobnosti jsme se zeptali koordinátora projektu v ČR Lubomíra Kukly, vedoucího oddělení preventivní a sociální pediatrie Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Můžete představit ELSPAC podrobněji?
V současnosti zahrnuje zhruba pětadvacet tisíc dětí z Česka, Ruska, Ukrajiny, Slovenska, ostrova Man a Velké Británie.
Jaký je vzorek českých dětí?
Zahrnuje děti narozené od 1. března 1991 do konce června 1992 s bydlištěm v okresu Brno a Znojmo. V průměru je jim kolem deseti jedenácti let.
Zjednodušeně lze říci, že otázky se týkají zdravotního stavu dětí a životního stylu. Co už víte?
Zaměřili jsme třeba na to, zda jsou chlapci zranitelnější než děvčata. Potvrdilo se, že hoši se rodí častěji před plánovaným termínem, bývají větší a porod bývá delší. Častěji než děvčátka trpí novorozeneckou žloutenkou, mají více chronických vad a do třetího roku evidujeme u chlapců více odchylek v psychomotorickém vývoji. Od třetího roku se pak situace v podstatě srovnává, v každé věkové skupině mají však chlapci mnohem více úrazů. Obecně můžeme shrnout, že děti častěji než dříve trpí nemocemi dýchacích cest, alergiemi, kožními problémy, chudokrevností a poruchami výživy. Zatímco některé děti jedí málo, jiné naopak moc. Jisté je i to, že u dětí díky dnešnímu způsobu života, stresu a shonu přibývá psychických problémů. Psychiatři se tedy do budoucna rozhodně o práci a klienty bát nemusejí.
Jaké jsou dnešní děti?
Na takovou otázku se odpovídá velmi těžko. Mají obrovské možnosti poznání, na druhé straně mám pocit, že jim chybí potřebný zápal, bývají mnohdy apatické a vše chtějí nejlépe ihned. Určitě jsou také agresivnější, než bývaly předchozí generace.
Dá se vůbec takové tvrzení doložit? Každá generace si přece myslí, že byla lepší než ta nastupující.
Případů násilí mezi dětmi stále přibývá. Jednoznačným viníkem jsou krváky v televizi, kině, akční bojové počítačové hry. Děti tak ztrácejí pojem o tom, co je život a smrt. Desetiletý chlapec, který málem zabil svého spolužáka, nevycházel z údivu a bránil se tím, že přítel přece má sedm životů. Americké statistiky prokázaly, že ve Spojených státech děti stráví před obrazovkou televizí a počítačů denně více hodin než ve škole. Nebude dlouho trvat a naši potomci na tom budou úplně stejně.
Jiřina Veselá, Rovnost, 8.8.2002