OD NAŠICH ČTENÁŘŮ
Ve vyspělých státech příprava na tuto náročnou profesi začala na vysokých školách již ve druhé polovině minulého století. V České republice změna ve vzdělávání ošetřovatelského personálu proběhla v roce 2004 v souladu s evropskou legislativou a s doporučením WHO pro vzdělávání všeobecných sester.
Při přípravě českých legislativních předpisů byly tyto dokumenty respektovány. Příprava všeobecných sester byla přesunuta ze střední zdravotnické školy na vyšší a vysoké školy. Střední zdravotnické školy začaly připravovat studenty na profesi zdravotnického asistenta. Obsah jejich vzdělávání je v souladu s jejich kompetencemi, které jim stanovují naše legislativní předpisy.
Reakce na článek Proč potřebujeme sestry bakalářky
Já osobně jsem produktem čtyřletých zdravotních škol. Studium na škole bylo opravdu výběrové a popravdě, měla jsem obavy, abych se tam se dvěma dvojkami na vysvědčení v osmé třídě dostala. Ve druhém ročníku jsme nastoupily na praxi, a škola mě začala nesmírně bavit. V té době jsem si uvědomila, že je to přesně to, co chci dělat. Dnes po x letech praxe si pamatuji téměř vše! Tak kvalitní tehdy byla výuka lékařů a odborných učitelek, které vzešly z tehdejších sester u lůžka.
Maturovala jsem v roce 1997. Více než polovina ročníku do zdravotnictví nenastoupila z důvodu malého ohodnocení, příšerných pracovních podmínek či nedostatečného počtu personálu. Nezapomeňte, že v té době se nám otevřelo tolik možností - hodně děvčat začalo podnikat v kosmetických službách. Vyjížděly do zahraničí jako au pair nebo začaly studovat jiný obor atd.
Já nastoupila do fakultní nemocnice, kde pracuji dodnes, i když na jiném oddělení. Představa, že budu další čtyři roky studovat, mě celkem odradila. V tehdejší době byl standard nastoupit na předem dohodnuté místo a dodnes si pamatuji slova vrchní sestry: „Pokud nenastoupíte 1. července, nemůžeme zaručit, že bude místo k dispozici.“
Nicméně po pěti letech praxe jsem i já přišla na to, že mi chybí škola. Dodělala jsem si specializační vzdělání v oboru dětská sestra a nedávno dokončila ARIP. Mám nespočet certifikovaných kurzů a myslím, že v kariéře jsme to dotáhla daleko a sama za sebe můžu říct, že jsme dobrá sestra. Svědčí o tom dopisy a přání od pacientů. V té chvíli si člověk uvědomí, jak moc má rád svou práci.
Proč potřebujeme sestry bakalářky?
Vážená Mgr. Ivano Dvořáčková, Ph.D., docela by mě zajímala délka Vaší praxe u lůžka. Zaujalo mě Vaše tvrzení: „Proto potřebujeme kvalitní sestry, které dokáží péči naplánovat, organizovat, jsou za ní ale i odpovědné. Taková ale nebyla a nemůže být sestra ze čtyřleté zdravotnické školy!“ Na to, aby sestra něco zorganizovala, nepotřebuje bakalářský titul!
Poslední věta Vašeho článku mě opravdu zvedla ze židle. Každý má svůj názor, ale takto si dovolit hodnotit sestry se čtyřletým studiem? Já mám 18letou praxi a zažila jsem sestry-bakalářky, kterým naprosto chybí schopnost logického uvažování, místo empatie mají v hlavě kolonky na všechno, a jakmile se pacient vymyká příkladům v učebnici, jsou nahrané!
Nejsou takové samozřejmě všechny, ale aby sestra byla opravdu dobrá, nemusí snad mít titul. NENÍ TO JEN o tom vzdělání. Nemám nic proti vysokoškolskému titulu, sama si dodělávám vysokou školu - v dnešní době je to standard. Ale myslím si, že nejdříve by měla sestra absolvovat min. 5 let praxe u lůžka a pak si dodělat „titul.“
Teorie je teorie a praxe je praxe
Zásadní změnou oproti uplynulým desetiletím je, že v medicíně i v ošetřovatelství se významně zvýšilo množství informací, které by měla každá sestra znát. V praxi jsou používány stále nové a nové přístroje, léčivé postupy i léčiva a dokáže se jim přizpůsobit i „obyčejná sestra.“
Podle mne jste ukázala, že jste typickým produktem teoretického školního ošetřovatelství, které nemá nic společného s ošetřováním nemocných a s managmentem a o praktickém organizování a chodu oddělení nemá ani potuchy.
Naštěstí je pořád „v oběhu“ dostatek absolventek čtyřleté „zdrávky“ a můžeme tak vidět, že jsou schopny plánovat, organizovat a řídit, a to mnohdy obdivuhodným způsobem. A samozřejmě jsou za svou práci i plně odpovědny! Teď, když se někdo nedostane na střední školu, na „zdrávce“ ho určitě vezmou. Potom i na VŠ, pak přijdou nadřazení teoretici, kteří sice ovládají různé modely, ale občas jim chybí lidské cítění.
Možná by stálo za to lépe volit slova!
Je dnes vysoká škola pro sestry přínosem?
Důvodů, proč bylo nastaveno vysokoškolské vzdělávání sester, je mnoho. Všechny lze objektivně argumentačně doložit. Každá změna je vyvolána vlivem nějaké potřeby. I změna ve vzdělávání sester byla následkem „poptávky“ po emocionálně zralé, samostatně rozhodující a aktivní sestře, která ve vypjatých situacích, které s sebou přináší např. náhlá změna zdravotního stavu pacienta, dokáže být plnohodnotným spolupracovníkem – partnerem lékaři při záchraně toho nejcennějšího, co máme, lidského života.
Musí být nejen „pomocníkem lékaře“ při plnění stanovených ordinací, ale především samostatně uvažující a rozhodující zralou bytostí, která flexibilně dokáže reagovat na přicházející změny zdravotního stavu pacienta, vyhodnocovat ošetřovatelské problémy a stanovovat postupy řešení, vycházející z individuálních potřeb pacienta. Z její dovednosti by neměla chybět ani dovednost kritického myšlení a ošetřovatelskou péči by měla poskytovat na základě důkazů a nejlepší praxe.
Odsuzovat středoškolské vzdělávání zdravotnických pracovníků by bylo chybou, neboť smysluplná kategorizace pracovníků ve zdravotnictví, kde každý má své přesně vymezené kompetence a stanovenou zodpovědnost, přináší komplexní poskytování zdravotní péče. A právě odlišnost činností, které vykonávají jednotliví zdravotničtí pracovníci (v našem případě zdravotnický asistent a sestra), vyžadují pro jejich zvládání odlišné způsoby vzdělávání.
Ale v žádném případě nemá být absolvent střední zdravotnické školy dehonestován či z Vaší strany degradován! Všechny jsme členy týmu, a tak nemá smysl vyvyšovat se nad druhé na stejné pozici. V životě by mne nenapadlo ohrnovat nos nad někým, kdo má či nemá VŠ a dělá stejnou práci jako já!