Jako žito

23. 4. 2007 8:56
přidejte názor
Autor: Redakce
Jako žito si občas museli připadat ministr Tomáš Julínek a jeho odborný jazyk Pavel Hroboň v nedělním televizním povídání o reformě zdravotnictví. To když dostávali bití nikoli za nápad vybírat poplatky u lékaře a v lékárně za recepty, ale za formu této metly boží...


Koaliční vládě se tak vrací nevíra v to, že jakákoli zdravotní (ale i penzijní) reforma nebude dlouho živa, nedohodnou-li se na ní strany vládní i opoziční v žádoucím a nutném záchvatu tolerance. Kulatý stůl, který ministr zorganizuje za dva týdny, měl proběhnout před tím, než s poplatky vylezl na světlo.

Julínek by rád přeměnil dnešního pacienta na budoucího zákazníka. Asi jako v prodejně televizorů? Tam si zákazník vybere značku podle stavu kapsy, dá si předvést kvalitu přístroje, zkontroluje si účet, a neníli spokojen, zajde do jiné prodejny, případně výrobek reklamuje. Ministrova legrační touha vychází z liberální představy, že lékařská péče je služba jako každá jiná, že lidské zdraví je zboží jako každé jiné.

Pan ministr by se měl ze svého cynického pochrupování probudit. Pacient opravdu, ale opravdu není zákazník, i když svou daní platí a něco za to dostává. Pacient je člověk v somatické a psychické nouzi. Ne vždy dokáže aktuálně posoudit kvalitu lékařské péče. Lékař pro něho není prodavač, ale zachránce jeho zdraví, či dokonce života.

Nejlepší je představit si praktický, třeba i tento absurdní příklad. Penzista s příznaky vážného onemocnění je cestou k praktickému lékaři okraden v tramvaji o peníze. V ordinaci na něm lékař hned po pozdravu bude chtít třicet korun. Chudák je však bez halíře. Odmítne ho lékař dle Julínkova nápadu vyšetřit? Ten člověk pak kvůli tomu třeba umře. Vyšetří ho zodpovědný doktor (pochopitelně!) i bez poplatku? Pak půjde v systému vybírání poplatků o nedůslednost, na kterou ten systém časem stejně zajde.

Ve studiu byli dva renomovaní praktici, profesoři Jiří Vorlíček a Pavel Pafko. Díky nim jsme se dověděli diagnózu základní bolesti českého zdravotnictví: Nemůže do nekonečna poskytovat zdravotní péči na evropském standardu, pokud se do něho zavčas nenalijí také peníze evropského standardu.

Pak ale soudím, že místo Julínkových poplatků – už dnes platíme – by se vyplatilo, jistě bolestně, najít pro zdravotnictví peníze v oblastech méně osudových, než je lidské zdraví a životy. A taky pročistit počínání zdravotních pojišťoven, jak se u nás říká rozdělovnám peněz. Nepopulární poplatky jsou jen způsob, jak z ministerského žita vymlátit pouhé plevy.

Pavel Verner, Právo

  • Žádné názory
  • Našli jste v článku chybu?