Bojovnicí s tímto „nebezpečím“ je i MUDr. Kateřina Baziková. Se zájmem jsem si přečetl její článek „Jalové myšlenky lenivého člověka“ (přečíst si jej můžete ZDE), jenž se mi stal impulzem k sepsání této krátké úvahy.
Vepříci v masokombinátu
Paní doktorka v úvodu zpochybňuje závažnost korupčních vazeb mezi farmaceutickými firmami a předepisujícími lékaři. Nevím, já si dokážu docela dobře představit, že ve skupinách léčiv, kde probíhá ostrý konkurenční boj, zástupce firmy rád slíbí lékaři odměnu za předepisování toho „svého“ léčiva. Něco za něco, samozřejmě, zainteresovaný lékař pak musí předepisovat přípravek, jemuž se „upsal“.
A začíná někdy více, někdy méně intenzivní převádění pacientů z jednoho statinu, sartanu, blokátoru protonové pumpy nebo jiného zázraku na jiný. Někdy je také potřeba zaléčit pacienta s hraničními hodnotami příslušné klinické veličiny, kde by třeba stačila úprava životosprávy, a když teče do bot ještě víc, je zaléčen i člověk zdravý. Léky už jsou dnes velmi bezpečné a kšeft je kšeft.
Pojišťovna to platí. Vše funguje do té doby, než přijde zajímavější nabídka. Pacienti pak připomínají vepříky v masokombinátu chroupající svoje tabletky pro radost lékaře i farmaceutické firmy.
Nevědomost, či účelová snaha?
Samozřejmě, lékař finančně motivovaný pojišťovnou ke generické preskripci nemůže být z této formy korupce tolik podezírán a může se soustředit na to, co má v popisu práce, to jest na profit pacienta.
Generika nejsou problém odborný. Pravidla jejich používání už jsou v civilizovaném světě dávno stanovena. Generika jsou účinná, bezpečná a rizika spojená s jejich používáním se limitně blíží nule. Generické předepisování a následný výdej generika šetří náklady veřejných rozpočtů.
Nad kvalitou generik bdí Státní ústav pro kontrolu léčiv. Jakékoli strašení generiky je buď obyčejná nevědomost, nebo naprosto účelová snaha lidí zainteresovaných na výše popsaných korupčních praktikách.