Ve zde uveřejněném článku Kdybych byl LOKem jsem konstatoval, že „neznámou veličinou při všech propočtech je počet nemocničních lékařů přepočtený na celé pracovní úvazky a struktura lékařů ve smyslu mladí, zkušení a špičkoví“, kteří by měli být platově výrazně odlišeni.
V nedělním televizním pořadu OVM vyšlo najevo, že počet lékařů, natož jejich „strukturu“, které jsou pro veškeré finanční argumentace a vyjednávání klíčové, nezná ani MZ, ani LOK, ani VZP a že nejblíže skutečnosti je asi odhad ČLK, činící 13 – 14000 lékařů. Ve zmíněném článku jsem rovněž uvedl propočet, který jsem nucen nyní lehce rozšířit.
Vyjdeme-li z původní nabídky MZ lékařům na 2 mld. Kč, z požadavku LOK na zvýšení platů lékařů o 8, 10 a 12 tisíc Kč měsíčně a počtu 20% mladých, 66% zkušených a 14% špičkových lékařů (pokládejme tuto „strukturu“ v dalších propočtech pro zjednodušení za konstantní), potom nám jednoduchým výpočtem vyjde počet lékařů, které je možné takto uspokojit, téměř roven 12500.
Při 2 mld. Kč a ústupku lékařů na zvýšení platů o 6, 8 a 10 tisíc Kč je možné uspokojit 15500 lékařů. Krajními hranicemi pro požadavek 8, 10, 12 tisíc Kč a 15500 lékařů je částka něco málo přes 2,4 mld. Kč a pro požadavek 6, 8, 10 tisíc Kč a 12500 lékařů je to částka 1,6 mld. Kč. Jinak řečeno, prostor pro kompromis je vymezen hodnotami 1,6 až 2,4 mld. Kč, požadavky lékařů na zvýšení platů rozmezím 6, 8, 10 až 8, 10, 12 tisíc Kč a počty lékařů 12500 až 15500.
A protože skutečný počet lékařů se s pravděpodobností hraničící s jistotou nachází v uvedeném rozmezí, tak pokud bude ministrovi Hegerovi povoleno opustit Nečasovu půlmiliardovou sesterskou fintu a „ustoupí“ na svoji původní nabídku ve výši 2 mld. Kč a LOK připustí ohraničení svých požadavků zdola na 6, 8 a 10 tisíc Kč, tak počet lékařů přestane být zajímavý a dohodě nemůže stát nic v cestě. Výsledné zvýšení platů lékařů pak bude dáno jejich skutečným počtem v rozmezí 12500 až 15500.
Omlouvám se za přemíru čísel, ale pro „vykolíkování“ hřiště to bylo, bohužel, nutné. Vláda by si měla uvědomit, že baronka Thatcherová se svého času s rebelujícími lékaři dohodla během týdne a rebelující lékaři si měli předem spočítat aspoň to, kolik jich je.
Jít do takové akce bez znalosti dvou klíčových údajů s tím, že „to může dělat tak 3 až 4 mld. Kč“, je projevem naprostého amatérismu. O dalších požadavcích LOKu, např. zda se má spodní hranice základního platu začínajících lékařů pohybovat na úrovni už 1,5 násobku průměrného platu, lze samozřejmě dále jednat. Pro tuto chvíli je to ale nepodstatné.
Lepší karty v ruce mají lékaři a zůstanou-li jednotni, nemohou prohrát. Pokud nedojde z obou stran ke kompromisu a 1. března zůstane 3800 lékařů skutečně doma, tak lze očekávat, že v řádu dnů dojde v důsledku zhoršené dostupnosti péče k prvnímu úmrtí. Všechny ty krizové scénáře s armádou, vrtulníky, záchrannou službou nebo ohlášenými dohodami s praktickými lékaři jsou totiž pouze pro srandu králikům.
A až to vládě, MZ, hejtmanům a ředitelům nemocnic dojde, mohou jim lékaři např. nabídnout svoje služby jako externisté za smluvní plat, který rozhodně nebude menší, než měli. To zřejmě nenechá v klidu zbylé nemocniční lékaře, ze kterých se část rozhodne následovat svoje úspěšnější kolegy - externisty. „Zábava“ pak může pokračování podle fantazie každého pacienta, potažmo voliče.
Na závěr si nemohu odpustit malou poznámku na adresu vládních a poslaneckých neumětelů, prosazujících nahrazení tarifních platů lékařů platy smluvními dle individuální výkonnosti každého lékaře.
Nejen že nevědí, že pro ohodnocení výkonnosti je v každé platové třídě k dispozici osobní ohodnocení snad až ve výši 100% základního platu, ale co kdyby se na smluvní platy přešlo třeba v případě ministrů, poslanců, senátorů, soudců apod., včetně presidenta, to by mohla být klidně pouze čestná funkce.
A těch ušetřených poslanců a peněz. Raději nedomýšlet, ale představa je to pěkná.
Luděk Čermák