Jak ve zdravotnictví, tak i v sociálních službách, při péči o pacienta nebo klienta, je nezbytné, aby v řadě případů byla zajištěna nepřetržitá péče, a proto je nutno řadu prací vykonávat ve směnném nebo dokonce i v nepřetržitém pracovním režimu, a proto vyvstává otázka předávání směn mezi zaměstnanci, a to především z důvodu informování nastupující směny o zdravotním stavu pacientů nebo klientů v ústavech sociální péče. Toto se týká především lékařů ve zdravotnických zařízeních a středních zdravotnických zaměstnanců ve zdravotnictví i v ústavech sociální péče. Předání směny se fakticky uskutečňuje v určitém krátkém časovém úseku nepřesahujícím zpravidla 20 minut. Ve směnném nebo nepřetržitém pracovním režimu se zaměstnanci vzájemně střídají ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.
Zásadní otázkou je, zda činnost při předávání směny je placena jako výkon práce pro zaměstnavatele. Někteří zaměstnavatelé, a to i po konzultaci s právníky, zastávají názor, že činnost při předávání směn není pracovní dobou zaměstnance a ani prací přesčas. Platové zohlednění zaměstnanců při práci, kde je nezbytné předávání směn, projevují tito zaměstnavatelé v osobním příplatku, který může být zaměstnanci zaměstnavatelem poskytnut. Tento postup není v žádném případě u těchto zaměstnavatelů správný.
Činnost při předávání směn, protože při ní dochází ze strany zaměstnanců k výkonu práce, kterou sjednali se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě, musí být výkonem práce. V současné době se práce nutné v souvislosti s předáním práce další směně v nepřetržitém provozu nejen do pracovní doby započítávají, ale jsou-li konány nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a jsou-li konány se souhlasem zaměstnavatele, což je v daném případě zřejmé, jedná se o práce přesčas.
Ustanovení zákoníku práce, že délka směny nesmí u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby překročit 12 hodin, tím ale není porušeno, neboť v zákoníku práce je stanoveno, že směna je část stanovené týdenní pracovní doby bez práce přesčas. Navíc, nebude-li se jednat o pracovní dobu ani o práci přesčas, nemůže zaměstnavatel, pokud se se zaměstnancem nedohodne, nařídit zaměstnanci konat práce nutné v souvislosti s předáním práce další směně v nepřetržitém provozu.
Pokud zaměstnavatelé činnost při předávání směny zohledňují v osobním příplatku zaměstnance, pak si současně musí být vědomi, že se jedná o výkon práce zaměstnance, neboť zaměstnanci přísluší za vykonanou práci plat/mzda. Pokud tedy zaměstnavatelé činnost při předávání směn zohledňují v osobním příplatku, musí se ze strany zaměstnanců jednat o výkon práce. V opačném případě, pokud by se nejednalo o výkon práce, nenáležel by zaměstnancům za konání prací nutných v souvislosti s předáním práce další směně ve směnném a nepřetržitém provozu osobní příplatek. Z hlediska případného pracovního úrazu jde nepochybně o plnění pracovních úkolů, popř. o činnost konanou v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.
