OTÁZKA: Byla pro vás medicína jasnou volbou – chtěl jste být od dětství lékařem, nebo jste pomýšlel i na zcela jiné obory?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Zájem o přírodní vědy ve mně vzbudil pan učitel Šebík na obecné škole, který to se mnou uměl. V páté třídě jsem se díky němu dostal ke knihám o přírodě, biologii, astronomii. Byl jsem se podívat na hvězdárně, a dokonce jsem chvíli uvažoval o studiu astronomie. To však byl pouze dětský sen. Poté jsem se dostal na akademické gymnázium, které vedlo k humanitním směrům, což mi vyhovovalo. Nebyl jsem příliš matematický typ, spíš mě bavil přírodopis. Měl jsem navíc štěstí na velmi dobré kantory. Výuka na gymnáziu byla velmi přísná. Měli jsme latinu, řečtinu, naučili nás, jak se máme učit a také (což nebývá příliš zvykem) jak mluvit. V biologii jsme se pak dostali přes rostliny a zvířata k člověku a tehdy mi bylo jasné, jakým směrem se vydám.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Které osobnosti nejvýrazněji ovlivnily vaše další směřování, na koho ze svých učitelů na lékařské fakultě rád vzpomínáte?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Rozhodně na ty, kteří kvalitně přednášeli a zaujali mě také svým charakterem. Například na profesora Bohumila Seklu. To byl biolog, který neohroženě hovořil o tom, že Mendel a Morgan nejsou nadávky, v době, kdy to bylo přísně zakázáno. Samozřejmě pak kvůli svým názorům skončil, měl zákaz přednášet. Já ho ale velmi obdivoval, považoval jsem to za nesmírné hrdinství. Také velmi rád vzpomínám na patologa profesora Heřmana Šikla, který mě rovněž zaujal svou mírou neohroženosti. Tehdy u nás v překladu vyšla učebnice patologie sovětského akademika Abrikosova a Šikl na ni napsal dvoustránkovou kritickou recenzi, ve které knihu odborně doslova rozmetal. A to v době, kdy všichni povinně chválili všechno sovětské! Velmi jsem obdivoval i profesora Josefa Charváta, což byl jeden z posledních polyhistorů v medicíně. Jeho přednášky byly neuvěřitelné. Nezmeškal jsem ani jednu. Mluvil o genetice, výpočetní technice, probral vše, co tehdy bylo zcela tabu. Také z něj byla cítit statečnost, což mi velmi imponovalo. Pak jsem se konečně dostal ke gynekologii, která se vyučovala paralelně na dvou klinikách – a já chodil na obě. Viděl jsem tedy ohromný rozdíl – na II. klinice byl profesor spíše „politický“, ostatně působil i jako náměstek ministra zdravotnictví, zatímco na I. klinice vedl přednášky profesor Karel Klaus, jehož výklad byl skvělý. Měl nádhernou češtinu, přednášky perfektně připravené a tehdy mi došlo, že jsem si vybral správně.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Měl jste nějaký vzor také v rodině?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Mám staršího bratra profesora ortopedie, který tehdy pracoval jako sekundář na kladenské traumatologii. Díky němu jsem mohl již od druhého ročníku ve volném čase navštěvovat kladenskou nemocnici. Nejdříve to byly laboratoře, rentgen, pak oční, ušní oddělení, interna… Poznával jsem tak různé obory a zjistil, že mám raději ty, ve kterých je nutné se nějakým způsobem rychleji rozhodovat a potom mít konkrétní výsledky. Zajímala mě samozřejmě i traumatologie, kde jsem se velice brzy „zabydlel“. Chodil jsem tam asistovat a stále častěji mi nechali i něco zašít. Když byl volný čas večer a všude už byl klid, šel jsem na porodnici, kde bylo živo vždycky. Byly tam hodné porodní babičky, které mne časem vyzvaly, jestli si chci odvést porod, a tak to vlastně začalo. Koncem studia jsem měl jako medik přes 500 porodů. Dokonce mi po promoci zdejší přednosta docent Chmelík nabídl, abych k němu šel pracovat. Byla to pro mne veliká pocta, jenže jsem nezastával žádnou politickou funkci ani neměl děti, tudíž jsem neměl právo na místo v Praze či Středočeském kraji. Milostivě mi tedy dali vybrat. Jednoznačně jsem zvolil Jihočeský kraj.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Byl bližší vašemu srdci?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Moji pradědové byli jihočeští kováři, a pro mě to tedy byl kraj, ke kterému mám velkou vazbu. Přidělili mě až do dalekého Českého Krumlova, který jsem předtím znal jen jako vodák. Musím ale říci, že na tu dobu velmi rád vzpomínám. Podle mého názoru by měl každý po promoci začínat právě takhle, je to velmi dobrá zkušenost. Nemůžete volat primáře kvůli každé maličkosti, naučíte se velké samostatnosti. Při této praxi jsem často vděčně vzpomínal a v duchu děkoval všem těm, kteří mne v minulosti něco naučili. Vedle gynekologie a porodnice jsem pracoval i na chirurgii, kde jsem vzhledem k blízkosti vojenského prostoru zažil i velmi těžké úrazy. Také jsem v zimě čtvrt roku zastupoval praktického lékaře v Horní Plané, který byl na předatestačním školení. Tam jsem se setkal s mnoha různorodými případy a naučil se neocenitelné množství věcí. Navíc jsem poznal obtížnost práce lékaře v horském terénu, a proto je ta moje láska k Šumavě tak neformální.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Vzpomenete si na nějaký zajímavý případ?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Někdy jsem jezdil k neplánovaným porodům v domácnosti. Vzpomínám si, že jednou to bylo skutečně dramatické – jednalo se o paní hajnou někde u hranic, kterou kvůli ohromnému množství sněhu nebylo možné odvézt do porodnice. Ani vojáci nedokázali pomoci. Již 24 hodin tam byla porodní bába a nešlo jim to. Dovezli mě k nejbližšímu možnému místu a tam už čekali lesáci a ozbrojený pohraničník – asi abych se nebál. Dál jsme se prodírali hlubokým sněhem na běžkách. Přišlo mi, že hájovna je snad až na konci světa. Když jsme tam již za tmy dorazili, bylo to opravdu jak z filmu. Černá kuchyně, děti na peci, já šel do další místnosti a paní jsem vyšetřil. Byla už unavená, protože porod se vlekl. Dal jsem jí injekci na posílení kontrakcí a za dvě hodiny jsme porodili zdravého kluka. Nálada se uvolnila, objevila se harmonika a začalo se slavit. Pak jsem se ráno probudil a měl dvě hlavy. Jednu velkou a druhou malou – podle Švejka ta větší byla v té menší. Když jsem se již po zmizení drátů do těchto končin znovu dostal, poznal jsem to místo pouze podle dvou křivých jabloní a zbytku zdiva. Tak tady jsem jako mladý doktor prožil své dobrodružství. Bylo mi trochu smutno…
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Jak klikatá pak byla vaše cesta zpět do Prahy na I. gynekologicko-porodnickou kliniku?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Po třech letech, v roce 1960, jsem udělal atestaci; zrovna v té době byl v Praze vypsán konkurz na dvě místa na I. gynekologicko-porodnické klinice FVL UK a já se tam dostal díky tomu, že jsem vyhovoval věkově a měl požadovanou praxi. Klinika mi pak ukázala a nabídla úplně jiné možnosti. Už nikdy jsem však potom netrhal zuby, nesádroval, nešil šlachy ani nevyplachoval žaludek…
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Jaké možnosti se před vámi naopak otevřely?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Jako sekundární lékař jsem se zabýval gynekologií a porodnictvím v celé jejich šíři. Pracoval jsem jak na konzervativní, tak operativní gynekologii a také na onkogynekologii. Dlouhodobě jsem působil i na všech úsecích porodnice. Tehdy zrovna končilo období klasického porodnictví, nebyl ještě ultrazvuk ani monitory, vše záviselo především na smyslech. Pohmatem se stanovovalo uložení a velikost plodu. Ozvy plodu se pravidelně po čtvrt hodině kontrolovaly stetoskopem. Není divu, že se nesnadno poznávala dvojčata a ještě hůře více plodů. Také vrozené vady a jiné porodnické patologie se posuzovaly obtížně, navíc vyšetření bylo často ztížené zvětšeným množstvím plodové vody. Velice jsem obdivoval své velké učitele, kteří toto klasické porodnictví mistrně ovládali. Jedinou zobrazovací metodou bylo jednorázové rtg vyšetření, které však mělo výsledky až od 7. měsíce těhotenství zobrazením skeletu plodu. Jsem rád, že jsem se toto klasické vyšetřování naučil a i studentům říkám, aby nespoléhali jen na moderní přístroje. Stačí vypnout proud anebo vyšetřovat tam, kde tyto přístroje nejsou, a mohou nastat velice obtížné situace. Pro další vývoj porodnictví se však tato technika stala nezbytnou.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Kdy jste se poprvé setkal s ultrazvukem?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Ty první informace byly značně chudé. V prvním ročníku medicíny jsem si z půlstránky textu „Lékařské fyziky“ zapamatoval, že člověk ultrazvuk neslyší, zatímco pes ano. Dále jsem se dověděl, že jej vydávají netopýři, aby se mohli pohybovat ve tmě, a že se takto dorozumívají některá další zvířata. V medicíně že se někdy aplikuje v terapii, to bylo vše. Druhé setkání bylo vskutku historické. Ve čtvrtém ročníku jsem byl na stáži na I. interní klinice. Když skončila, všichni se rozutekli a mne jako opozdilce oslovil vedoucí stáže, tehdy asistent Jirsa, jestli chci ukázat něco zajímavého. Nedokázal jsem odmítnout, stále jsem však nevěděl, o co jde. Zavedl mne do malé místnosti, kde jsem na stole viděl velkou bednu a kus masa na prkénku. Po zapnutí přístroje se slabě rozsvítila obrazovka a světelná horizontální linie. Po přiložení krabičky na kabelu k povrchu zmíněné kýty se tvář asistenta Jirsy rozjasnila a zvolal: „Tady jsou, tady jsou!“ Postupně mi na vertikále ukázal 4 vlnky. Vítězoslavně pak z masové tkáně vytáhl hřebík, kousek nylonové hadičky, skleněnou tyčinku a tužku. Znovu radostně zvolal: „A to jsou zcela různé materiály – rentgen by to takto nedokázal.“ Pak mi vysvětlil, že bedna je ultrazvukový defektoskop, krabička že je sonda a ty vlnky odrazy od předmětů skrytých ve svalové tkáni. Teprve později jsem se dozvěděl, že práce profesora Jirsy byla první v našem písemnictví a jedna z prvních v literatuře světové. Škoda, že pan profesor pro nezájem lékařů v této činnosti nepokračoval a věnoval se při svém nadšení jiným oblastem. Po letech mi půjčil modernější defektoskop náš největší odborník na fyziku ultrazvuku a jeho průmyslové využití profesor Oldřich Taraba z pražské elektrotechnické fakulty. Vzhledem k mým dosavadním nedostatečným fyzikálním znalostem jsem si po dva semestry chodil poslechnout jeho přednášky. To ho tolik překvapilo, že jsem jej „přelanařil“ také k medicíně a stali se z nás dlouholetí spolupracovníci.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Za jakých okolností jste se pak dostal vy sám ke „svému“ prvnímu ultrazvuku?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Brzy se ukázalo, že využití nálezů z defektoskopu – podle vlnové výchylky odrazů jednotlivých tkáňových rozhraní – je velice omezené. Proto byly velkým přínosem přístroje umožňující dvourozměrně zobrazit obrysy vyšetřovaných objektů, kupříkladu plodu. Nejlepší reference jsem získal o americkém přístroji Picker. Potíž však byla v tom, že na jeho speciální paměťovou obrazovku bylo uvaleno americké vojenské embargo. Později jsem dostal informaci, že tento přístroj mají v neutrálním Rakousku, a podařilo se nám jej z této země zakoupit. Tím to však pro mne nekončilo. Když přístroj přišel na kliniku, okamžitě se ho zmocnili dva „kádrově zdatní“ lékaři, kteří se s ním na tři týdny zavřeli, i když o ultrazvuk předtím vůbec neměli zájem. Postupně jim však došla trpělivost, protože se nedopracovali žádných výsledků – na Nobelovu cenu to nevypadalo. A tak mi přístroj s radostí vrátili. „Zapomněli“ mi však dát technický i ovládací manuál, což představovalo poměrně objemnou dokumentaci. Nezbývalo mi než dlouhé hodiny zkoušet jednotlivé ovládací prvky a vzájemně je kombinovat. Obden se mne „kamarádi“ ptali, jak pokračuji. Šlo to pomaleji než s manuály, zato jsem nakonec přístroj ovládal jak slepý hodinář orloj. A tak mi „kolegové“ vlastně velmi pomohli – již za dva roky jsem měl dostatek materiálu na vydání knihy.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Zažil jste nějaké další problémy s prosazováním nové technologie do praxe?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Většina kolegů přijímala novou metodu a její výsledky se zájmem, ale byly i výjimky. Vzpomínám si na jeden z klinických seminářů, na kterém jsem prezentoval první výsledky z oblasti gynekologie. Bylo to srovnání palpačního vyšetření různými lékaři (včetně mne) a ultrazvukových nálezů verifikovaných operací. Pamatuji se, že to byl soubor více než šedesáti žen a srovnání vyznívalo příznivěji pro ultrazvuk. Po přátelské diskusi a dotazech vstal jeden z „manuálových kamarádů“ a pravil, že si všechno může vyšetřit palpačně a na ultrazvukové vyšetření se mi může vykašlat (použil jiné slovo). Nechtěl jsem s ním „diskutovat“ na této úrovni, a tak jsem mu řekl, že jaro nezastaví, když zabouchne okno. On to bral jako velkou osobní urážku, a dokonce se to projednávalo na stranické skupině. Soudě z toho, že tentokrát se mi nic nestalo, jsem asi marxistickou etiketu neporušil. Jindy jsem nezištně nabízel dětskému lékaři, zda by nechtěl neinvazivně vyšetřit zvětšené bříško dítěte ultrazvukem. Dostal jsem striktní odpověď, že nebude experimentovat na nebohých malých pacientech a že se bude striktně držet osvědčených klasických postupů. Teď by to asi netvrdil. Ale to byly ojedinělé epizody. Výsledky ultrazvukové diagnostiky prokázaly své bohaté přínosy, a tak se metoda rychle šířila do praxe.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Kdy se ultrazvuk konečně začal více rozšiřovat?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Na počátku 70. let se začali scházet uživatelé ultrazvukové diagnostiky z klinických pracovišť – vyměňovali jsme si zkušenosti s ovládáním přístrojů různých výrobců, diskutovali o vyšetřovacích technikách, hodnotili a interpretovali nálezy. V roce 1972 jsme jako jedni z prvních v Evropě ustavili při gynekologicko-porodnické společnosti odbornou komisi. O velmi dobré úrovni práce v Československu se z našich publikací dozvěděli v NDR – pozvali nás proto na školicí seminář, kam přišlo kolem padesáti německých zájemců, dokonce nás přivítal i ministr zdravotnictví. A to přitom východní Německo bylo ve zdravotnické technice velmi v popředí. Na školení k nám pak přijížděli lékaři také z Polska, Maďarska a Rumunska, Rusové vydali překlad naší knihy – podotýkám, že překvapivě kvalitně. Velice pěkná spolupráce se pak rozvinula s Litevci, kteří v roce 1974 navštívili konferenci, již jsme pořádali s profesorem Tarabou v Praze, a od té doby opakovaně pobývali na stážích u nás na klinice. A já zase uspořádal v Litvě školicí seminář s hojnou účastí tamních lékařů. Když se pak ve Vilniusu slavilo 25. výročí ultrazvukové diagnostiky v Litvě, byl jsem velmi potěšen, když mne pozvali.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Co vše bylo náplní činnosti vámi založené odborné komise pro ultrazvukovou diagnostiku?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Komise se postupně rozrostla a změnila na sekci odborné společnosti. Díky naší velké aktivitě se od počátku zabývali ultrazvukovou diagnostikou v oboru přímo gynekologové a porodníci, což se ukázalo jako správná cesta. Sekce pořádala každoroční konference, které byly zaměřeny nejen metodologicky postupně na všechny oblasti využití; byly řešeny rovněž otázky koncepční i problémy teoretické a výzkumné. Ultrazvuková diagnostika se v oboru rozšířila do všech krajů a v polovině roku 1985 i prakticky do všech okresů. Sekce měla průběžný přehled o vybavení jednotlivých pracovišť i úrovni práce. Zjišťovali jsme také problémy a možné chyby. To vše se pak edukačně řešilo na každoročních konferencích. Postupně se ultrazvuková diagnostika šířila dále, do ambulantních zařízení a po roce 1990 i do soukromých praxí. V polovině 80. let se také sekci podařilo prosadit pro celou republiku dvoufázové screeningové vyšetření těhotných žen ve 20. a 30. týdnu těhotenství. V té době již bylo ultrazvukem vyšetřováno více než 90 % gravidních. Podařilo se zachytit řadu vrozených vad plodu a také dalších těhotenských patologií. Navázali jsme spolupráci rovněž s dětským kardiologem profesorem Milanem Šamánkem, který se svými spolupracovníky uspořádal mnoho přednášek a školení, na kterých se porodníci seznámili se základy prenatální diagnostiky srdečních vad. Tak se tato složitá problematika stala součástí screeningového vyšetřování těhotných. Na klinice dětské kardiologie bylo vytvořeno superkonziliární centrum, jež diagnostikovalo a léčebně řešil
o závažné případy. V současné době je snahou zavést další ultrazvukové vyšetření již ve 12. týdnu těhotenství, vše se ovšem musí nejprve dojednat s ministerstvem a pojišťovnami.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Máte nějaké příhody z oněch pionýrských dob zavádění ultrazvuku u nás?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Bylo by jich mnoho, asi by vydaly na celou knížku. Nechci zdržovat, tak alespoň dvě. Pokud má ultrazvuk procházet do tkání při vyšetřování, nesmí být mezi kůží a sondou vzduch. Proto se musí například kůže břicha potřít tekutým mediem. Voda by vysychala, takže jsme na počátku naší činnosti potírali pacienty olejem – nejčastěji slunečnicovým, později parafínovým. Bylo to sice výborné medium, ale vše (včetně dokumentace i částí oděvu pacientky i lékaře) pak bylo mastné. V polovině 70. let přišel na naši schůzku rozjařený kolega a vítězoslavně nám oznámil, že začal užívat jakýsi gel, který mu namíchali v tamější lékárně. Hned jsme to vyzkoušeli, s gelem se pracovalo výtečně, skluz sondy byl výborný, nic se neumazalo. Zkrátka jsme viděli, že máme co dohánět. Za tři měsíce při naší další odborné schůzce jsem se nezapomněl zeptat kolegy, jak pokračují ve zkoušení gelu. Tentokrát to ovšem nebyla moc taktní otázka – posmutnělý kolega pravil: „To svinstvo nám poškodilo umělohmotné pouzdro sondy.“ Zkrátka pan magistr udělal gel příliš agresivní… Neuplynulo však mnoho času a gel, tentokrát neagresivní, jsme začali používat k vyšetřování všichni – a tak je tomu dodnes. Druhá příhoda je s babičkou, která ke mně přišla na vyšetření břicha. Když jsem psal negativní nález, pacientka mě oslovila: „Pane doktor, když už jsem tady, mohl byste mi dát ten inštrument taky na levý koleno? Poslední dobou mě dost bolí.“ Když jsem se jí snažil vysvětlit, že je to mylné přání, při odchodu zklamaně řekla, že sousedce to pomohlo. Vysvětlila si to jako moji neochotu a jistě mi uvěříte, že jsem toho králíka jako úplatek nedostal.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Jak se poté ultrazvuková vyšetřovací technika vyvíjela do dnešní podoby, co bylo hlavními milníky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Dvourozměrná „obrysová“ technika byla prvním krokem k širšímu uplatnění v oboru. Dalším zlepšením byla metoda odstupňované šedi, která navíc umožňovala zobrazení a diferenciaci vnitřních tkání a jednotlivých orgánů. Škarohlídové sýčkovali, že už je to v možnostech ultrazvuku konečná. Vývoj však šel stále dál, a to k dynamickému zobrazování, při kterém je navíc patrný pohyb (plodu, srdečních struktur…). Velkým přínosem se ukázalo být také vyšetřování pochvou. Jiným směrem se vyvíjela dopplerovská technika využívající stejnojmenného fyzikálního jevu, při němž se mění frekvence odražených vln od pohybujících se struktur nebo tekutin. Již v 70. letech byly zkonstruovány známé malé přístroje, které akusticky umožňují reprodukovat srdeční akci plodu. Později měly i grafickou registraci a další mohou registrovat průtok krve cévami, a to barevným zobrazováním. Rozvoj výpočetní techniky stále dokonaleji objektivizuje analýzu nálezů i jejich záznam a ukládání. Ani nyní však vývoj ultrazvukové techniky zdaleka nekončí.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Velkým hitem jsou dnes 3D ultrazvuky. Mají pro gynekologa nějaký přínos, nebo je to jen „atrakce“ pro rodiče?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Máte pravdu, využitelnost tohoto trojrozměrného obrazu je pro porodníka poměrně limitovaná. Vidíte pouze povrch plodu, takže se někdy podaří diagnostikovat některé povrchové defekty trupu, končetin, rozštěpy rtu a podobně. Spíše je to však ozdoba fotoalba pro nastávající rodiče za tisíc či více korun. Větším přínosem je ovšem 4D obraz, který ukazuje i vnitřní struktury plodu.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Kvůli tomu, abyste dobře zvládal práci s ultrazvukem, jste poslouchal přednášky na technice. Musí dnes být každý gynekolog tak technicky poučený?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Já na to šel opravdu gruntovně, abych metodu poznal co nejvíce a mohl ji pak zasvěceně vysvětlovat a psát o ní. Pro běžný provoz je vhodné znát hlavně základy ultraakustiky, aby uživatel pochopil podstatu vzniku artefaktů, princip užívaných metod a znal i jejich limitace. Také je samozřejmě nutné plně technicky zvládnout ovládání drahých přístrojů. Těm, kteří je umějí jen zapnout a zvládají pouze bazální nastavení, říkám „krutiknoflíci“.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Tím se dostáváme i k předávání znalostí a vaší vlastní pedagogické činnosti. Co se vám na ní líbilo nejvíc?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Výuka patří mezi nejdůležitější úkoly kliniky. Je především pro studenty fakulty, ale v současnosti stále více probíhá i výuka postgraduální. Je to jednak klasická pedagogická náplň, stáže, přednášky, zkoušky, ale mně se líbí, že jsou tu i další učitelské činnosti. V minulosti samozřejmě některé z nich byly velmi směšné – rozdávání transparentů a zajišťování účasti studentů na 1. máji či politicko-mravnostní dozor na kolejích do 23 hodin (co se tam dělo pak, ovšem bylo nejasné). Mně byly tyto funkce kádrově odpírány, zato jsem byl pověřen zajišťováním prázdninových praxí na chirurgiích, internách a gynekologicko-porodnických odděleních 40 českých nemocnic pro více než 600 studentů. Tuto práci nikdo nechtěl dělat, protože představovala stovky dopisů a dohadování a také osobní rozdělování jednotlivých míst. Jeden pracovník se z toho zhroutil. Já to pojal zcela jinak. Po ohlášení jsem na jaře všechny nemocnice osobně navštívil (jezdili jsme rektorátní dodávkou). Místo příkazů jsem přátelsky pohovořil s řediteli a primáři a vše včetně výuky, ubytování a stravování jsme vyřešili na místě. Po týdnu jsme mohli na děkanátu vyvěsit seznam praxí, podle kterého se studenti přihlašovali. Tuto práci jsem organizoval 20 let bez újmy na zdraví. Na klinice jsem dále řadu let vedl zájmový kroužek, kdy studenti sloužili služby, při kterých ti zkušenější vedli i porody. Byli také pověřování drobnými výzkumnými úkoly, které velice často úspěšně obhajovali na fakultních a celostátních studentských konferencích. Pro tyto studenty jsem založil tradici výběrových přednášek, kterých se dodnes rád aktivně účastním. Mnozí z nich jsou nyní váženými primáři, někteří úspěšnými lékaři na pražských klinikách; čtyři zastávají významné odborné funkce přímo na naší klinice, jeden z nich je dokonce na prahu profesury. Tyto někdy pracné činnosti jsem vykonával velice rád, protože mi připomínaly moji studentskou praxi v kladenské nemocnici a působení v Českém Krumlově. Důležité jsou rovněž učební texty, spolupracoval jsem na řadě skript a učebnic. Nejvíce si považuji spolueditorské a spoluautorské práce na přípravě učebnice „Porodnictví“ (1999 a 2004). Moc mne těšilo, když studenti již po zkoušce upřímně knihu pochválili, a také to, že se z ní učí i mladí lékaři před atestací a že ji budoucí porodní asistentky mají ve větší oblibě než své vlastní, podstatně útlejší učební texty.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Napsal jste i řadu dalších knih, monografií a odborných článků. Kterých si ceníte nejvíce?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Každá z nich měla specifické poslání, které jsem v nich chtěl co nejlépe vyřešit. Z monografií mám nejvíce zážitků z té první, v roce 1974 vydané „Ultrazvukové diagnostiky v porodnictví a gynekologii“. Byl jsem rád, že vyšla s předstihem a že nám oproti světu neujel vlak. První publikaci o dvourozměrném obrazu v našem oboru vydali Američané, ale to byl spíš obrazový atlas s minimem textu. Druhá vyšla v Belgii, avšak v jiném pojetí. Do mé knihy přispěl profesor Taraba fyzikální bioakustickou kapitolou a v dalších částech jsem popsal nejen všechny indikace k využití dvourozměrného obrazu v porodnictví a gynekologii, ale předcházely tomu i kapitoly o přístrojové technice, bezpečnosti, technice vyšetřování a perspektivách metody. V závěru jsem měl přehled téměř kompletní literatury k tématu, což v té době ještě bylo možné. Kniha mohla vyjít alespoň o rok dříve, ale tehdejší přednosta ji měl celou dobu v šuplíku. Jako největší problém za celou dobu shledal, že jsem knize chtěl dát latinské motto vystihující počáteční obtíže při uplatňování ultrazvuku. Citát zněl v překladu „Přes překážky ke hvězdám“ a profesor jej považoval za nevhodný, protože by si to někdo mohl vykládat v souvislosti se symbolikou americké vlajky. Po poradě s Járou Cimrmanem jsem k přednostově spokojenosti napsal motto jiné. Přednosta se pak mohl bez politických obav připsat jako spoluautor. Jsem rád, že vyšly i další monografie. Ta nejobsáhlejší, „Ultrazvuk v lékařské diagnostice a terapii“, byla editorsky obtížná; nechtěl jsem, aby z ní při 20 spoluautorech vznikl pouhý interdisciplinární sborník. Myslím, že se mi to povedlo. Potěšily mne také cizojazyčné monografie, protože pro mne představovaly mezinárodní zájem. Pokud byste se mě ale zeptala, kterou publikaci mám nejradši, odpověděl bych, že svůj první článek, který se věnoval porodnické analgezii. Když jsem přišel z Krumlova, řada mladých kolegů, kteří začínali přímo na klinice, se chlubila, že spolupracují se zkušeným odborníkem a jsou spoluautory profesorových prací – a já venkovan nic. Tak jsem začal pilně pracovat a sám jsem (s výjimkou statistického zpracování) sepsal uvedený článek. Moc mne potěšilo, že můj velký učitel Karel Klaus jej s malou pochvalou schválil do tisku. Když jsem se pak dozvěděl, že uvedení kolegové byli ke zmíněným pracím připsáni za to, že nosili biologické materiály do laboratoří, neměl jsem mnoho důvodů k venkovským komplexům.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Pokud to můžeme na závěr shrnout, v čem dle vás spočívají největší přednosti a výhody ultrazvukové diagnostiky ve vašem oboru?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Většina zobrazovacích metod pracuje na elektromagnetickém nebo ionizačním fyzikálním principu. Oproti tomu podstatou ultrazvukové diagnostiky je mechanické vlnění o vysoké frekvenci a minimální intenzitě. Je to vyšetření neinvazivní, nebolestivé, s ověřenou bezpečností a s okamžitými výsledky. Má široké využití v obecné gynekologické diagnostice, (myomy, cysty, IUD…). Je prakticky nejdůležitější zobrazovací metodou v onkogynekologii, urogynekologii i asistované reprodukci. Využití má také při chorobách prsu. Plodové vejce se zjišťuje již od 5. týdne těhotenství, v jeho dalším průběhu se zobrazuje plod, placenta i oblast plodové vody. U plodu ultrazvuk umožňuje stanovit jeho rozměry, zobrazit jednotlivé orgány i další vnitřní struktury, registruje také pohyby plodu, srdeční činnost, průtok cévami a tak dále. Vzhledem k dostupnosti a systému ultrazvukového vyšetřování těhotných v Česku se tato metoda rozhodujícím způsobem podílí na perinatologických výsledcích, s nimiž se řadu let pohybujeme na absolutní světové špičce. Na závěr jedna myšlenka: Porodnictví je staré jako lidstvo samo, většinu tohoto dlouhého času ovšem v přírodní podobě; až od konce 18. století lze sledovat počátky klasického porodnictví, kdy se postupně zlepšovala péče o ženu, přibývali odborníci i instituce. Informace o plodu však byly do konce 60. let minulého století velmi limitovány. Teprve pak začíná prozatím krátká etapa moderního porodnictví a k tomuto rozvoji významně přispívá i ultrazvuková diagnostika. Jsem rád, že jsem při tom mohl být.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Byl jste velmi pracovně vytížený, ale ani nyní, v důchodovém věku, si nedopřáváte přílišného odpočinku…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Zatím mne stále baví se zabývat medicínou. Jedenkrát za týden navštěvuji kliniku, jednou měsíčně máme zasedání vědecké rady fakulty a mimo to mám malou soukromou ordinaci – samozřejmě s ultrazvukem. Vím, že u každého jednou přijde čas vše ukončit, ale já jsem prozatím se svými důchodovými aktivitami spokojen.
11.7.2011 16:32:56
OTÁZKA: Pokud zrovna nepracujete, co rád děláte ve volném čase, jaké máte koníčky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Evžen Čech, DrSc.
Rád jsem sportoval, poslouchám hudbu, dost čtu, jedenkrát za měsíc se scházíme se starými skauty a také se věnuji kynologii – mám dvě hezké labradorky, které mne nenechají v klidu.
11.7.2011 16:32:56