V probíhající diskusi o změně právního postavení některých nemocnic ve středočeském kraji z příspěvkových organizací na ziskové obchodní společnosti se jako v kapce rosy zrcadlí chronické bolesti českého zdravotnictví a zdravotní politiky.
Ředitel Institutu zdravotní politiky a ekonomiky (IZPE) Petr Háva (Kdo má prospěch z nemocnic a.s.) dovozuje, proč uplatnění trhu ve zdravotnictví naráží na velká omezení.
Lékaři jsou jako specialisté mnohem lépe informováni než pacient. Mohou-li si poskytnutím nikoliv nutné péče přivydělat, svádí to některé slabší povahy k poskytování nadbytečné péče nebo zbytečně drahého způsobu léčení.
Soukromé zdravotní pojišťovny zase mají tendenci si vybírat především ty pojištěnce, kteří odvádějí vyšší příspěvky a jsou méně nemocní.
Právo na zdraví zaručuje naše ústava všem, nicméně riziko výskytu onemocnění je u různých jedinců různé a nezávisí na aktuálním obsahu jejich peněženek.
Doktor Háva uzavírá, že nejvhodnější právní formou, omezující negativní ovlivnění nemocniční péče tržním prostředím, je veřejnoprávní korporace.
Ztotožňuje se proto se signatáři petice proti záměru zastupitelstva kraje některé nemocnice privatizovat.
Středočeský hejtman a místopředseda ODS Petr Bendl (Kdo má prospěch z Institutu?) odpovídá způsobem, který se v zásadě vždy osvědčuje: nevšímat si věcných argumentů oponenta a zaútočit přímo na něj.
| DÁLE ČTĚTE: |
|---|
|
Hejtman Bendl si osobně petici nepřevzal Text petice proti privatizaci zdravotnictví Rath a Kubek podepsali petici proti privatizaci nemocnic Ministryně Emmerová proti privatizaci |
Uvádí, že se Hávovi podařilo prosadit „založení vlastního výzkumáku“ v době, kdy se podobné relikty komunistické éry po desítkách rušily, a to navíc v rehabilitačním zařízení sloužícím do té doby nemocným dětem.
Nahradil dětské postýlky kancelářským nábytkem a počítači za desítky miliónů; přitom jím vedený ústav nevykázal od té doby žádný hmatatelný výsledek své práce.
Můj pohled na tuto diskusi se opírá o vlastní zkušenost z výzkumu v dané oblasti. Pracoval jsem šest let (1983-1989) v Ústavu sociálního lékařství a organizace zdravotnictví (ÚSLOZu), resortním výzkumném ústavu ministerstva zdravotnictví.
Z tohoto ústavu pocházela značná část členů Pracovní skupiny pro reformu, která v květnu 1990 předložila české veřejnosti a vládě první návrh reformy zdravotní péče.
Tento „výzkumák“ se po listopadu 1989 rychle transformoval a připravoval užitečné podklady pro formování nové zdravotní politiky.
Až do roku 1992, kdy nový ministr zdravotnictví za ODS Petr Lom neváhal a po svém nástupu do funkce jej ihned škrtem pera zrušil. Nejspíš pod vlivem teze jejího tehdejšího předsedy, že „privatizace je lékem na všechny neduhy českého zdravotnictví“. A asi i jako „relikt komunistické minulosti“.
Od té doby, až do ustavení IZPE na konci roku 2000, kdy rehabilitační zařízení v Kostelci už půl roku nesloužilo svému původnímu účelu, nedisponovalo ministerstvo zdravotnictví žádnou výzkumnou základnou, o jejíž podklady a doporučení by se mohlo opírat při formování zdravotní politiky.
Je-li někde třeba dále posilovat výzkum, je tomu tak právě v oblasti systému péče o zdraví a zdravotnictví. Ve vyspělém světě jsou výzkumné kapacity této komplikované a dynamicky se rozvíjející oblasti, ovlivněné pokroky medicíny a technologií právě tak jako změnami v životním stylu lidí, řádově vyšší než u nás. My stále doplácíme na osmiletou mezeru v jeho systematickém rozvíjení.
Přesto se IZPE podařilo za krátkou dobu jeho existence navázat na pokroky světové vědy a nabídnout praxi řízení kvalitní analýzy a návrhy politik.
Důležitou součástí našeho prvního návrhu na reformu zdravotní péče z roku 1990 byla myšlenka racionalizovat síť a právní postavení zdravotnických zařízení - tak, aby byly i v podmínkách povinného zdravotního pojištění a tržní ekonomiky dostupné všem, a aby při jejich vybavování drahou zdravotnickou technikou nedocházelo k duplicitám a nevyužívání jejich kapacit.
Tady se dostávám k bodu, kdy dávám Petrovi Bendlovi za pravdu. Ministerstvo zdravotnictví nebylo dosud schopno propracovat síť zdravotnických zařízení - tuto institucionální kostru dobře fungujícího systému zdravotní péče - do podoby efektivního nástroje řízení.
Nenavrhlo ani právní normu, která by nemocnicím umožnila nahradit zastaralý a nevyhovující rámec příspěvkové organizace formou veřejnoprávní korporace nebo neziskové organizace.
Převod nemocnic ze státu na kraje (navíc často s dluhy) nebyl resortem dobře připraven. Nutí kraje i k nepromyšleným a dlouhodobě snad i nebezpečným improvizacím.
Jako je například ta, kterou jsou zřejmě stále připraveni i přes protesty občanů, politiků, odborníků sociálního lékařství i lékařů samotných uskutečnit v kraji, spravovaném hejtmanem Bendlem.
Nejde však o pozdní následek nepromyšlené a dlouhodobě snad i nebezpečné improvizace ministra Loma z roku 1992?
Martin Potůček, Právo
(Autor vede Centrum pro sociální a ekonomické strategie FSV UK)