OTÁZKA: Z jaké rodiny pocházíte? Čím byli vaši rodiče?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Z obyčejné. Otec byl krejčí a matka švadlena, tedy původně. Pak se otec stal technickým pracovníkem a maminka se starala o nás – tři sourozence.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Čím jste chtěl být jako malý chlapec? Napadlo vás už tehdy, že budete lékařem?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Ze všeho nejdřív sportovcem. Narodil jsem se v sokolské rodině, sám jsem sportoval, a dokonce jsem byl v Praze několikanásobným dorosteneckým přeborníkem v gymnastice. Když nás pak přišli přesvědčovat, abychom šli na vojenskou školu, chtěl jsem být vojákem. Otec mi na to ale řekl: „To určitě! Jestli chceš vojnu, já ti ji zařídím doma!“ Tím mě moje touha přešla… Asi ve třetí třídě po nás paní učitelka chtěla, abychom napsali, čím bychom chtěli být. Napsal jsem, že lékařem, a jako vzor jsem uvedl doktora Jana Theobalda Helda, o němž psal Alois Jirásek v románu „F. L. Věk“, což se paní učitelce hrozně líbilo. Je fakt, že jsem měl v okolí známého lékaře. To mi imponovalo, takže určité tendence tímto směrem jsem asi měl, ale nedovedl jsem si vůbec představit, co to obnáší. Po celou dobu studia na gymnáziu, tehdy to byla jedenáctiletá střední škola, jsem se velice intenzivně věnoval sportu, takže jsem sice prošel s vyznamenáním, ale nějak vyhraněný jsem nebyl. Vždyť mi bylo teprve sedmnáct. Po maturitě jsem si podal přihlášku na medicínu, že to zkusím, ale vůbec jsem nevěřil, že se to může povést.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Samotné studium medicíny vás pak bavilo?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Určitě, velice. Tehdy jsem teprve pochopil, že nemůžu dělat výkonnostní sport a při tom studovat lékařskou fakultu, to by na to medicína doplatila. Zaujala mě, a proto jsem se jí věnoval plně. Hned od druhého ročníku jsem začal chodit do zájmového kroužku na anatomii pod vedením profesora Radomíra Čiháka. To výrazně ovlivnilo můj osud, protože mi pak hned po rigorózu, které jsem složil za jedna, dali demonstrátorské místo. Pomáhal jsem při výuce mediků, a dokonce jsem v pátém a šestém ročníku získal funkci pomocného asistenta, což byla na tu dobu relativně dobře placená pozice a zároveň významná z hlediska postavení medika.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Co vás přivedlo k tomu, že jste po studiu na lékařské fakultě zvolil právě patologii? Rozhodl jste se pro ni už tehdy?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Kdepak, to vůbec ne. Naopak jsme byli přesvědčováni, že studenty, kteří umí dobře anatomii, si primáři a profesoři chirurgie budou chtít rozebrat na svá pracoviště, protože z nich budou dobří chirurgové. Původně jsem tedy myslel, že půjdu na nějaký chirurgický obor. My byli navíc první ročník, který už neměl umístěnky. Napsal jsem žádost asi do dvaceti nemocnic v Čechách. Mohl jsem jít na chirurgii do Čáslavi, kde by mě bývali vzali. Pak jsem se dozvěděl o místě v Praze na anatomickém ústavu, ale bylo jenom jedno a nakonec jej dostal můj spolužák z fakulty, dnešní profesor ortopedie Antonín Sosna.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Vám nabídli místo na II. patologickoanatomickém ústavu, dnes Ústavu patologie 1. LF UK a VFN Praha. Jak vzpomínáte na své začátky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Místo jsem přijal. Hlavně proto, že manželka už v té době tady, v Hlavově ústavu, pracovala na dětské patologii a velmi uvítala, že budeme oba v Praze. Moje žena skončila studia o rok dřív, i když jsme stejně staří, protože začala chodit do školy v pěti letech. Za to místo jsem byl rád, protože jsem rychle pochopil, že patologie je velice široký medicínský obor. Přišel jsem tam v roce 1966 a po roce vojny jsem se hned vrátil – tedy v době, kdy se to tu začínalo „vařit“. V ústavu byli lidé, kteří mi svým vystupováním a přesvědčením imponovali. Mým učitelem a vzorem byl pan docent Záhoř, takže jsem opravdu neměl důvod odejít. Navíc jsem velice rychle začal dělat pokusy na zvířatech, které se mi dařily, a to mě zcela zaujalo a pohltilo – i to bylo jedním z důvodů, proč jsem zvolil patologii a zůstal u ní.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Patologie je oborem, který přináší informace a důkazy pro všechny ostatní lékařské obory. Co všechno dnes tedy práce patologa představuje a obnáší?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Je to základní medicínský obor, který spolupracuje s většinou ostatních medicínských oborů. Dodáváme nálezy, které jsou založeny na patomorfologickém vyšetření buněk nebo tkání. A dodáváme samozřejmě nálezy i od zemřelých, ale to je dnes, aspoň v rámci univerzitního ústavu, položka, která představuje tak 10, možná 15 procent objemu práce. Ostatní je činnost pro živé, většinou nemocné, ale i zdravé pacienty.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Základní význam patologie tedy spočívá v diagnostice a léčbě žijících pacientů. Již neplatí, že „patolog ví všechno, ale pozdě“?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Kdepak. To si rád dělával legraci profesor Pavel Pafko, který také pracoval na anatomii, známe se již z té doby. Byl také ovšem jeden z prvních, kdo mi hned ráno volal a chtěl vědět výsledek. Patolog je dnes v situaci, kdy diagnostické závěry musí stanovit jako jeden z prvních nebo vůbec první. Ať již ve smyslu nádorového či nenádorového onemocnění. Nálezy pak samozřejmě rád poskytuje svým kolegům, ale autora těchto nálezů většinou znají jen jeho nejbližší spolupracovníci, pacient ani nemá představu, že se na jeho léčbě podílí i patolog. Dnes se bez patologie neobejde prakticky žádný chirurgický výkon. Navíc počet vyšetření narostl zavedením nových diagnostických technologií v jednotlivých klinických oborech, zavedením endoskopických vyšetření zažívacího traktu, punkčních technik, které odeberou tkáň z jakéhokoli orgánu, počínaje mozkem a konče třeba kostí. Má-li být diagnóza skutečně přesná, většinou se bez naší práce neobejde žádný obor. Samozřejmě existují výjimky, například běžný infarkt srdečního svalu se dnes spolehlivě rozpozná i bez patologa.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Přibylo tedy i peroperačních biopsií?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Ano, stále častěji se vyšetřují vzorky tkáně ještě během operace, patolog se stává přímo členem operačního týmu, jak tomu bylo i při operaci plic u pana prezidenta Havla. Chirurg čeká na verdikt, zda se jedná o maligní proces, a pak se teprve definitivně rozhoduje o dalším postupu operace. Patolog také řekne, zda už se operatér pohybuje ve zdravé okolní tkáni, nebo zda je nutné rozsah operace vzhledem k přetrvávající přítomnosti nádorových struktur ještě rozšířit. Toto rozhodování je velmi náročné – jednak je kvalita rychle zmrazených řezů pochopitelně nižší než definitivních řezů parafinových, jednak je nutné dospět k závěru během několika minut. Pacient totiž leží na operačním stole v narkóze, kterou nelze příliš prodlužovat. A odpovědnost je obrovská. Diagnóza patologa například může rozhodnout, zda se u dítěte amputuje končetina, nebo zda ji bude možné zachovat a volit konzervativnější postup. Proto nepřekvapí, že míra stresu patologa při peroperační biopsii nijak nezaostává za stresem chirurga při operačním výkonu.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Jak moc patologie ovlivňuje současnou lékařskou vědu?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
V řadě případů zásadním způsobem. Jestliže má pacient nějaké ložisko v těle, žádná vyšetřovací metoda s jistotou nepozná, jestli to je, nebo není nádor, a pokud ano, pak jestli je zhoubný, nebo ne. A jde-li o zhoubný nádor, tak jestli je maligní vysoce, nebo nízce. V poslední době pak navíc samozřejmě určujeme řadu dalších parametrů, které jsou východiskem pro stanovení účinné léčby, především biologické. Všechny tyto znaky je třeba identifikovat a popsat v každém našem nálezu. Objem vyšetřovaných parametrů narostl ve srovnání s dobou nedávnou přibližně 3–4x. Ještě před 10 roky jsme nádor popisovali pouze několika větami a žádná specializovaná vyšetření nebyla prováděna, neboť v té době nebyla k dispozici.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Jste předním odborníkem na patologii chorob pohybového aparátu, věnujete se zejména nádorům kostí, kloubů a měkkých tkání. Mohl vaše zaměření ovlivnit fakt, že jste se v minulosti věnoval gymnastice?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Kdepak. To byla víceméně taková životní náhoda, protože můj předchůdce, doktor Alexandr Schlupek, který na ústavu dělal ortopedickou patologii, zemřel a na ortopedii potřebovali specializovaného patologa. Tak jsem se k tomu tenkrát dostal, záhy jsme měli nějaké výsledky s publikacemi v zahraničí, takže jsme se s tímto tématem prosadili i na mezinárodním fóru.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Pražský tým pro kostní nádory má celosvětový ohlas. Můžete vyzdvihnout jeho největší zásluhy?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Hodnotit sám sebe je obtížné. Dokladem toho, že jsme byli bráni vážně, je moje účast na přípravě klasifikace kostních nádorů Světové zdravotnické organizace, kdy mě profesor Fritz Schajowitz jako hlavní editor vyzval, abych se stal členem tohoto kolektivu, v němž bylo 12 lidí z celého světa. Z nich já jediný tenkrát nemohl vyjet za hranice, takže jsme všechno vyřizovali korespondenčně. Když jsem měl vyjet do USA na společné zasedání této komise, na ministerstvu mi řekli, že stát na tom nemá zájem a že je to moje soukromá věc – abych si to zařídil, jak chci. Ale tenkrát se přidělovaly valuty, bez nichž člověk stejně nemohl vyjet. Bylo to těsně před rokem 1989.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Přestože váš obor je někdy tak trochu opomíjený či laickou veřejností možná až vysmívaný, říká se, že je to zároveň disciplína jen pro ty nejlepší. Daří se však přitáhnout opravdu ty nejlepší?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Není to jednoduché. Náš obor je stále úzkoprofilový, protože není příliš atraktivní. Je to dáno také tím, že nemáme bezprostřední kontakt s pacientem, nevidíme výsledky léčby. A navíc je strašně široký, což znamená znát obrovskou část medicíny. I ostatní obory jsou rozsáhlé, ale nic tak široce zaměřeného jako patologie v podstatě neexistuje. Mladí lidé se k patologii dostávají buď tak, že je během studií nadchnou přednášky, nebo je někdo natolik zvídavý student, že chce proniknout do všech tajů medicíny, a zaujme ho to do té míry, že už u nás zůstane. Patologie je totiž skutečně láska na celý život.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Jaké vlastnosti musí mít dobrý patolog? Nabízí se trpělivost, pečlivost, spolehlivost, postřeh, široké encyklopedické znalosti…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
V prvé řadě na to musí mít kapacitu. Dobrý patolog také musí mít obrazovou paměť a postřeh. Je možné říct, že chirurg, který se s určitými vlohami nenarodí, nikdy nebude dobrým chirurgem. A to samé v podstatě platí i pro patologa. Musí být poctivý a zároveň velice kritický sám k sobě a nesmí mu chybět pokora. Musí také mít trpělivost dotáhnout práci do konce, bez ohledu na čas a vlastní námahu.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Do jaké míry se dnes patologie specializuje?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Specializace souvisí s nedostatkem patologů. V podstatě je to asi hlavní handicap české patologie. Podle mého odhadu nyní v oboru chybí třetina lidí, kteří by v něm měli být navíc, aby byla možná právě subspecializace pro jednotlivé oblasti patologie, hlavně z hlediska orgánového. Když v Americe univerzitní ústav vypisuje konkurz na patologa, rovnou napíšou, že hledají patologa se zaměřením na gastroenterologii, hematologii, ortopedii… U nás musíme dělat všichni všechno, i když na větších pracovištích, jako je to naše, už máme práci rozdělenou a každý se zaměří na dvě tři oblasti, aby se pokrylo široké spektrum tohoto oboru.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Nelitoval jste, že jste si zvolil právě patologii? Nechtěl jste někdy utéct k jinému oboru?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Nelitoval, protože tento obor vyhovuje mojí zvídavé a badatelsky zaměřené nátuře. Náš obor je tak široký, že kdo chce, vždycky si téma pro výzkumné práce najde. Já třeba dělal nejprve experimenty na zvířatech a pak teprve přešel na onkologickou patologii.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Po roce 1968 byl váš ústav „na černé listině“ a dostali jste se i do personálních potíží, dotkla se vás vlna emigrací a odlivu mozků. Traduje se, že docent Záhoř pravil: „Nemůžete všichni utéct, tak tu zůstaňte vy, Povýšile!“
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Ano, tak to bylo, jen s tím, že jsme tenkrát všichni doufali, že ta situace přece nemůže trvat dvacet let a že se to napraví daleko dříve. Rozhodovat se vůbec nebylo jednoduché, ale už jsme měli dítě… Kolem roku 1968 byl náš ústav patologie z hlediska politického opravdu takzvaně na černé listině. Přednosta ústavu pan profesor Rudolf Vaněček byl odvolán, docent Záhoř nesměl dělat šéfa a my ostatní, protože jsme se rovněž nějakým způsobem postavili proti vstupu vojsk, jsme měli další kariérní postup zastavený. Nejdřív mi vyhrožovali, že nemůžu být ani asistentem, ale později, v roce 1977, když jsem obhájil kandidátskou disertační práci, mi nakonec vyučovat povolili.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Jak vzpomínáte na spolupráci s profesorem Emanuelem Vlčkem na lékařsko-antropologickém výzkumu kosterních pozůstatků významných osobností našich dějin? Které nálezy byly nejzajímavější?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Pan profesor již bohužel nežije. Byl to ale právě on, kdo mě přizval k antropologickým výzkumům, kde se nám podařilo, alespoň doufám, víceméně objasnit příčinu smrti Ladislava Pohrobka a ozřejmit základní onemocnění Jiřího z Poděbrad. Tyto nálezy považuji ve své antropologické práci za nejvýznamnější. Do jisté míry jsme očistili pověst Jiříka z Poděbrad. Ještě v 70. letech němečtí historikové psali, že Ladislava Pohrobka zavraždil právě on. Přitom příčina Pohrobkovy smrti je téměř exaktně doložitelná, protože ve skeletu byla nalezena osteolytická ložiska a takto mohou vypadat jen nádorové metastázy. Navíc jsem prokázal změny v kostní tkáni, která byla ve vysokém stupni demineralizace, což nemohlo vzniknout posmrtně. Takové změny se vyskytují u některých pacientů s nádory a kombinace ložisek v kosti a její demineralizace do toho plně zapadá. V době, kdy jsem diagnózu stanovil, byla tato choroba, jež se jmenuje onkogenní osteomalacie, ještě málo známá.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Co považujete za největší úspěch ve své kariéře?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Na bilancování je vždycky času dost. Za úspěch například považuji, že jsem se dožil tohoto věku relativně zdráv a při zachovaných poměrně dobrých smyslech a myšlení. Kdybych začal odzadu, dokončili jsme učebnici patologie, která byla v českých zemích publikována od začátku minulého století jen asi třikrát či čtyřikrát. Spolupracoval jsem na vzniku několika monografií jako první autor či spoluautor, dostali jsme různé ceny, také právě za některé z monografií. I v zahraničních publikacích jsou opakovaně citovány některé naše výzkumné nálezy, o nichž jsme referovali jako první na světě. Pak máme poměrně dobrý ohlas v pedagogické činnosti, přednáškovou síň máme stále plnou. Někteří kolegové se mě ptají, jak to dělám, protože ta posluchárna je pro 200 lidí, ale je fakt, že na přednáškách studenti někdy sedí i na schodech. A kus práce jsme odvedli i v postgraduálním vzdělávání mladých patologů, neboť součástí našeho ústavu byla více než dvacet let katedra patologie IPVZ. Mohu bez nadsázky říci, že všichni dnešní patologové v České republice ve věku téměř do padesáti let byli na předatestačním kurzu zakončeném atestační zkouškou z patologie u nás.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: A co se vám nejvíc povedlo v soukromém životě?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
V prvé řadě máme dvě dcery, vynikající studentky, dnes už lékařky je matkou dvou dětí, které jsou skutečně povedené. Nejstarší vnuk studuje druhým rokem medicínu, což bych vlastně neměl říkat, protože tím prozrazuji svůj věk… Nemohu si stěžovat. S manželkou jsme se poznali v 17 letech, oba jsme se realizovali v oboru patologie, ale nikdy jsme nechtěli dělat na stejném pracovišti. I kvůli nějakým případným řečem, ale především by tím mohl trpět náš vztah. Sice se doma hovorům o patologii úplně nevyhneme, ale rozhodně se nebavíme jen o ní. To si akorát všichni mysleli, protože manželka byla do patologie také velice „zažraná“.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Je na vás vidět, že jste spokojen. Čemu se věnujete, když právě nepracujete?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Většinu volného času mi zabere chalupa. Tam je pořád dost práce a zatím jsem na ni převážně sám. Mladí spíš „běhají“ po světě, mají zkrátka jiné zájmy. Jinak mě baví literatura a kultura vůbec. Zahraju si stolní tenis nebo malý fotbal s nejmladším vnukem, ale jinak už sportu tolik neholduji.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Jako každý se jistě ani vy nevyhnete úvahám o smyslu života. Nedeprimuje vás toto povolání, když kolem vidíte tolik utrpení…?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
To víte, že čím je člověk starší, tím více uvažuje tímto směrem. Jsem však pořád hodně zaměstnaný. On si to nikdo nedovede moc představit, ale v našem oboru jedeme naplno od rána do večera, abychom to všechno zvládli. Vidíme lidské osudy v těch jednotlivých případech, ale naštěstí to neštěstí nemusíme prožívat spolu s pacienty, protože s nimi nejsme v kontaktu. Dokážeme si je však představit, třeba když stanovíme diagnózu zhoubného nádoru, který je už rozšířen a nedá se s tím nic dělat, a pak to vidíme ještě v pitevně… To nám tedy bohatě stačí. Já osobně jsem rád, že s těmi nevyléčitelně nemocnými většinou nemusíme komunikovat. Každý by si řekl – otrlý patolog, ale my vůbec nejsme otrlí, jen zemřelého zkrátka nemůžeme brát osobně.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Kdy se vlastně přistupuje k pitvě zemřelého?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Na doporučení ohledávajícího lékaře se zemřelý pitvá, když zemře náhle doma. Zemřelý v nemocnici tehdy, když o to požádá ošetřující lékař; patolog o tom nerozhoduje. Dále se pitvají úmrtí v souvislosti s těhotenstvím a děti do šestnácti let. A pak ve všech případech, kdy je podezření na cizí zavinění. V takových případech k pitvě voláme soudního lékaře nebo zemřelého transportujeme do ústavu soudního lékařství. Pitvy jsou stále zlatým standardem pro hodnocení kvality zdravotní péče a úspěšnosti léčby. Bez nich se medicína neobejde.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Může se také stát, že ani patolog neodhalí příčinu choroby či úmrtí?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Patologie přísně pracuje s principem medicíny založené na důkazech. To znamená, že i když problém třeba poznám na první pohled, v řadě případů ještě provádím další vyšetření, která prvotní názor potvrdí. Ovšem může se také stát, že se to prostě nepozná. Patolog, stejně jako jiný lékař, nemůže poznat úplně všechno hned. To je právě falešná představa, která se do povědomí lidí dostává ze sdělovacích prostředků, s nimiž někteří lékaři komunikují. Někteří odborníci se tváří, jak dnešní medicína všechno pozná, všechno se vyléčí. Ale ani moderní medicína není všemohoucí. Kdyby tomu tak bylo, lidé by neumírali. A pak se divíme, že si pacienti na postup lékařů někdy neoprávněně stěžují. Prostě je třeba vzít na vědomí, že člověk je bytost smrtelná a život není nekonečný.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Budete teď mít více času na věci, které vás baví, když už nebudete přednostou ústavu?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
Doufám, že se mi uleví především od administrativy. Nejvíc mi vadí ty neustále se měnící předpisy a také vyřizování e-mailů. Je jich denně spousta. Ostatní činnosti, jako je výuka, výzkum a konzultační činnost, mi nevadí, ty dělám rád.
10.10.2012 08:21:57
OTÁZKA: Kdo bude vaším nástupcem?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc.
V konkurzu vyhrál docent Pavel Dundr, což je mladý, podle mě talentovaný, schopný a poctivý patolog, je mým žákem. Patologii rozhodně umí, takže myslím, že ústav se i nadále bude úspěšně rozvíjet.
10.10.2012 08:21:57