O invalidní občany zaměstnavatelé nemají zájem, takže jsou zpravidla odkázáni jen na důchod, který jim bez pomoci rodiny nemůže stačit ani na úhradu nejzákladnějších potřeb. Podle Jožky Machačové, vedoucí referátu sociální péče Okresního úřadu Benešov, stát tento finanční handicap vyrovnává formou různých dávek. „Jsou jich mraky, nedá se říct, že by se stát nestaral. Ale je pravda, že tímto způsobem jsou nejlépe ošetřeni tělesně a smyslově postižení. Dostávají celou řadu příspěvků dokonce i na opravy bytu a koupi motorového vozidla. Až na spíše jen symbolickou spoluúčast hradíme invalidním občanům např. digitální lupy pro nevidomé nebo pořízení schodolezů a výtahových plošin, které stojí kolem 200 tisíc korun,“ prohlásila Machačová. Jak ona, tak i vedoucí oddělení sociální péče Dana Čermáková připustily, že ve vyhláškách, které se týkají státní pomoci zdravotně postiženým, nebyly kromě nemocí srdce a cév zohledněny civilizační choroby. Lidé, trpící např. epilepsií nebo nádorovým onemocněním, na výhody, které požívají tělesně a smyslově postižení, ze zákona nedosáhnou, takže sociální sítí propadají. „Vyhláška č.186 z roku 1995 na úlevy pro takto postižené jedince nepamatuje, a to i přesto, že rok od roku těchto chorob přibývá. Je tu mezera v systému. Novelizace by nebyla marná…“ usoudila Machačová.
ALENA VLČKOVÁ, Benešovský deník, 7.8.2001