Než jedné z Američanek nemoc diagnostikovali, nastoupila do letadla a teď se pátrá po jejích spolucestujících. Riziko šíření téhle choroby ve vyspělých státech je sice pořád podle OSN extrémně nízké, přesto americký prezident slíbil v zacházení s ebolou agresivnější postup.
Hlavní je zastavit postup nemoci v Africe, kde jí podlehlo už asi 4,5 tisíce lidí. Stejné téma na mimořádném zasedání probírali také zástupci Evropské komise a členských zemí Unie. V Louisville v Kentucky máme bioimunologa Václava Větvičku. Dobrý den.
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: Dobrý podvečer.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Pane Větvičko, pokročily už americké úřady ve zjištění, jak se mohly ony dvě zdravotnice přes všechna opatření nakazit?
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: No, nepokročily, nepokročily. Tady jsou dvě verze. Jednu tvrdí ta nemocnice a druhou tvrdí Unie zdravotních sester stejné nemocnice. A oba názory se naprosto rozcházejí. Ale je zcela jasné, že ta nemocnice na to nebyla vůbec připravená. Ostatně žádná americká nemocnice na to není nijak valně připravena.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Skutečně žádná? To působí skoro jako poplašná zpráva.
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: No, zatím i sami Američané prostřednictvím svého centra pro výzkum chorob přiznávají, že připraveny skutečně jsou jenom 4 nemocnice v celých Spojených státech. Pravděpodobně to ještě budou některé vojenské nemocnice. Ale o těch se celkem z důvodů utajení nemluví. Zřejmě něco obdobného, jako je u nás Těchonín. Ale mezi těmi klasickými nemocnicemi jsou opravdu na tyto případy naplno připraveny jenom 4 nemocnice.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: To znamená, že nemají, já nevím, dostatek materiálu, nebo v čem nejsou připraveny?
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: No, tak když nemluvíme o těch lécích a mluvíme spíš o těch, o těch ochranných pomůckách, oni je mají, ale ten personál nemá tušení, jak je použít. Ve většině případů ty ochranné pomůcky znamenají tři vrstvy rukavic, ale tam není ani tak ten problém, že by se ten personál třeba, já nevím píchnul jehlou. To je velice nepravděpodobné. Ale není zas tak jednoduché pro amatéra, aby věděl, jak si tento těžce infekční materiál ze sebe sundat. A tím, že se dotknu potom vlastně, to je jako kdybych ho vůbec neměl. A to s největší pravděpodobností byl problém v tom Dallasu. Ty sestry prostě nevěděly, jak se potom svléknout.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: No, a když pokročím dál, tak podařilo se dohledat a zajistit někoho z těch asi 132 pasažérů letu s Clevelandu do Dallasu, kterým jedna ze sester cestovala?
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: No, oni se v podstatě přihlásili sami. Protože v tomhle ohledu už začíná, začíná vznikat poměrně dost značná panika, panikaří i ti cestující, kteří, kteří letěli stejnou společností, ale jindy a jinam. A i ti už teda se hlásí do nemocnic, aby je vyšetřili. Samozřejmě ta panika už je opravdu na krajíčku a moc nechybí. A ovšem ten základní problém je v tom, že celé, celá tato, tato péče je vlastně plně decentralizovaná, takže federální vláda zase nemá tak moc fousů, aby poroučela těm jednotlivým státům. Takže to je spíš poradní, poradní hlas. A už jenom to, jak se zbavovat toho infikovaného materiálu, ten se většinou vozí do spaloven, které jsou v jiných státech a jenom to znamená třeba týden papírování.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: No, a změnily teď třeba, dejme tomu, federální úřady nějak praxi vzhledem k tomu, že to nebezpečí sice je celkově, aspoň podle OSN, Spojených států i Evropské unie relativně velmi, velmi nízké, ale přece jenom jste říkal, že je to na kraji paniky, to znamená teď v těchhle okolnostech by asi úřady mohly nějak změnit ty předpisy, ať se to týká toho zacházení s nebezpečným virem v nemocnicích, tak i cestování, ne?
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: No, oni se snaží teďka to centrum CDC vyhlásilo prostě naprostou pohotovost, takže v případě, že někdo opravdu ty symptomy má, tak oni slibují, že do 5 hodin tam budou, budou profesionálové na místě, kteří to budou řešit. A že už prostě nenastane něco podobného jako v tom případě toho, toho nebohého černocha, kterého vlastně poslali, poslali s acylpirinem umřít domů. Takže mělo by to zlepšit ty předpisy na tom, jak zacházet s tím materiálem, jak je možné ho vozit z jednoho státu do druhého. Už jsou uvolněny, to se podařilo po tom prvním případě. Ale i teď je vlastně takové to rozhodování poněkud, dalo by se říct, až, až šílené. Protože oni těm potenciálně nakaženým z toho Dallasu ty lety po Americe dovolili. Ta, ta současně druhá nakažená, ta se toho centra třikrát ptala, říkala, že už začíná mít horečku a že si myslí, že by letět neměla a oni jí řekli, klidně leťte.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Hm, no, tak to vypadá na velký problém …
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: Takže tady prostě levá ruka neví, co dělá pravá.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Tak, to byl ze Spojených států Václav Větvička, děkujeme, na slyšenou.
Václav VĚTVIČKA, bioimunolog: Na shledanou.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Opatření na letištích zpřísňuje i Česká republika. Jak to vysvětluje ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček?
Svatopluk NĚMEČEK, ministr zdravotnictví /ČSSD/: Bude se týkat všech letišť v České republice, s tím, že na Letišti Václava Havla v Praze kromě povinného vyplnění příletové karty bude ještě zavedena povinnost u všech cestujících, kteří se v posledních 42 dnech, což je dvounásobek inkubační doby onemocnění ebola, nacházeli v zemích západní Afriky, aby vyhledali stanoviště epidemiologické služby, podrobili se vyšetření, které spočívá ve změření teploty a v podrobném pohovoru s epidemiologem se zaměřením na jejich kontakty, na míru rizika i na to, kde se budou v příštích dnech pohybovat.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Tak, toto omezení platí od úterý 21. 10. Naším dalším hostem je prezident Fóra infekční a tropické a cestovní medicíny Rastislav Maďar. Dobrý den.
Rastislav MAĎAR, prezident Fóra infekční a tropické a cestovní medicíny: Dobrý den.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Když jsme slyšeli, co říkal Václav Větvička, tak na mě to působilo tedy poměrně překvapivě, děsivě, poté, co se říkalo, že vlastně západní vyspělé státy mají dokonalý systém zdravotnictví, který by celkem mohl snadno, relativně snadno zachytit takovéto případy. Čili když to srovnáte, jestli to srovnání máte, tak to, co se stalo ve Spojených státech může se stát u nás, nebo jsme na to lépe připraveni?
Rastislav MAĎAR, prezident Fóra infekční a tropické a cestovní medicíny: Já si myslím, že se to stát může. Ale je to spíše o individuálních chybách. Pokud vím, tak ta první sestra, která se nakazila v Dallasu, tak byla velmi nezkušená, byla těsně po škole. A takový personál dělá nejčastěji chyby. Faktem je, že ten personál si stěžoval, jak říkal kolega, že neumějí používat ochranné oblečení. Ale v podstatě, i když ta druhá kolegyně nastoupila, nastupovala do letadla, měla 37,5 zvýšenou tělesnou teplotu, tak v podstatě ona v průběhu toho letu, toho letu nebyla nijak infekční. Takže není to úplně ideální, neměla letět, ale riziko nákazy dalších lidí je naprosto minimální. Spíš ebola nám ukazuje i ve vyspělých zemích, jako kde máme slabá místa, přesně jak to bylo popisováno i kolegou, že se vozí infekční materiál do jiných států federálních. A tak jak ukazuje na ty africké země, že se tam dělo dlouhou dobu něco, že tam zdravotní péče vypadala tak, jak by v 21. století rozhodně vypadat neměla, tak to ukazuje i vyspělým zemím, kde musí vlastně jaksi hlídat ty svoje slabé body a snažit se je odstranit.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: No, a má Česko vypracovaný nějaký jasný postup pro případ šíření té nemoci, které jsou ty základní kroky figurující v tom efektivním zadržování eboly? Například eboly.
Rastislav MAĎAR, prezident Fóra infekční a tropické a cestovní medicíny: V podstatě ta všechna opatření na letištích mohou zredukovat to, že ten pacient samozřejmě se vrátí infekční. On může projít letištěm naprosto neinfekční, sedle, sedne do vlaku nebo do autobusu, nebo to taxíku. A než dorazí domů, tak už bude mít horečku. Nicméně v tom stádiu velmi pravděpodobně, pokud nekrvácí nebo nezvrací, tak, nebo nemá průjem, není infekční. Takže vlastně stát se může i to, že ten pasažér dorazí domů a samozřejmě s odstupem inkubační doby, která může být až 3 týdny, jak víme, tak se mohou až následně objevit ty příznaky. A pokud by i ten člověk s tou cestovatelskou anamnézou nezamířil vlastně na specializované pracoviště, ale k praktickému lékaři, tak ten by samozřejmě asi půjde hned s horečkou, to znamená hned s prvními příznaky. Pochybuji, že by někdo s horečkou po návratu ze západní Afriky zůstával doma, protože by sám sebe ohrožoval na životě. A ten praktický lékař v daném momentu vlastně čelí pacientovi, který ještě není infekční, nebo minimálně a on by to už následně řešil samozřejmě přes specializované pracoviště, zavolal by specializovanou sanitku, speciálně vybavenou sanitku a ten pacient by byl hospitalizován v izolaci. A vlastně do momentu než začne být infekční, on by se měl ocitnout v podstatě ohraničený bezpečně od svého okolí. A mimochodem vinu španělské sestry, která byla první nakaženou v Evropě, tak došlo k tomu, že ona sama uváděla, že udělala chybu a že si sáhla teda na obličej.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Hm. A jenom z toho, co říkáte, tak ty kontroly na letišti, které ohlásil Svatopluk Němeček, tak ty můžou být efektivní ne tolik v tom, že by třeba odhalily tu nemoc u někoho konkrétně, ale spíš v tom, že by daly takovou zprávu o tom, kam se ten člověk, kde byl a kam se dál bude pohybovat, aby byl když tak zpětně dohledatelný?
Rastislav MAĎAR, prezident Fóra infekční a tropické a cestovní medicíny: Ano, ono to má několikaúrovňovou ochranu jakoby. Ale rozhodně něco se dělat musí a ty detektory, ty termokamery na letištích se velmi osvědčily za epidemie SARS, která byla nebezpečnější v tom, že se přenášela vzdušnou cestou a myslím si, že jako jednoznačně indikováno je použít zejména i kvůli tomu, že většina letišť je má k dispozici, já už jsem je na některých letištích v poslední době viděl. Ale například letěl jsem nedávno s Ethiopian Airlines přes Addis Abeba, což je jeden ze dvou hlavních uzlů, kudy se létá ze západní Afriky, druhým je Nairobi v Keni a žádné termokamery tam nebyly. A ani nejsou. Takže spíš se musí ty státy ostatní jaksi rychleji adaptovat. Ale současně mám informace jako člověk, který pracuje v Africe každým rokem jako lékař, tak že i ostatní země, snad všechny země světa přijímají tak jak my opatření na to, aby se zabránilo importu a anemizaci eboly. U nás ta anemizace možná v podstatě není, ale mohlo by se nakazit několik zdravotníků a možná jejich kontaktů. A současně tohle, to přijímání těch opatření a hledání těch slabých míst, těch rizikových bodů, může přispět k tomu, že se pozvedne obecně úroveň zdravotnictví. A to i v těch nejchudších zemích světa, že klesne výskyt jiných nemocí, které se tam vyskytují.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Ano. Děkuji vám mockrát za rozhovor. To bylo trochu pozitivních informací v rozhovoru s epidemiologem Rastislavem Maďarem. Díky a na slyšenou.
Rastislav MAĎAR, prezident Fóra infekční a tropické a cestovní medicíny: Na slyšenou.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: A my teď, když už byla řeč o Africe, voláme afrikanistovi Vladimíru Klímovi. Dobrý den.
Vladimír KLÍMA, afrikanista: Dobrý den.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Je ebola pořád na postupu stejnou, nebo ještě větší rychlostí než doposud? Nejsou žádné známky, teď myslím tedy v západní Africe, že by se aspoň na některých místech dařilo její postup zpomalit?
Vladimír KLÍMA, afrikanista: No, v těch kritických třech zemích, to znamená v Sieře Leone, v Libérii a v Guinei se dá říct, že se zhruba každý měsíc tak zdvojnásobí počet těch nakažených. Čili ta ebola je bohužel zatím na postupu. Na druhé straně v těch zemích, kde se ebola vyskytla, například v Nigérii a v Kongu, spíše okrajově, to vypadá, že to zvládají celkem dost úspěšně. Takže tam se nedá asi mluvit o epidemii.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Jak jsme slyšeli, OSN se bojí nedostatku potravin v zasažených oblastech. Které skupiny potřebují dodávky jídla nejvíc? A zase mluvíme pravděpodobně o těch třech nejvíce postižených zemích.
Vladimír KLÍMA, afrikanista: Samozřejmě, že v těch zemích pravděpodobně poklesne výroba, tedy poklesne, budou slabé úrody, stoupnou náklady na zdravotnictví, čili oni se budou opírat o zahraniční pomoc, nebudou mít samozřejmě zisky z turistického ruchu. A s tím nedostatkem potravin tam bude stoupat cena těch potravin. A takže samozřejmě tyto země mají problémy ekonomické již tak, že ty ekonomiky jsou slabé, takže nějakou pomoc potřebujou, i kdyby žádná ebola nebyla. Takže teď si myslím, že všechny tyhle ty tři země jsou v takové těžké situaci. A ukazuje se, že bude potřeba hlavně asi, aby se odhodlali tam vstoupit do terénu odvážní zdravotníci. Ti jsou velmi zkušení. Například jsem někde, myslím, postřehl, že třeba z Ameriky přišli, z USA přišly 3 tisíce vojáků, kteří tam třeba pracují na stavbách, ale že vlastně důležitější jsou ti zdravotníci. Čili lékaři a ošetřovatelé.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor: Tak, to konstatuje afrikanista Vladimír Klíma. Děkujeme, na slyšenou.
Vladimír KLÍMA, afrikanista: Na slyšenou.