Co očekáváte od nového ministra zdravotnictví?
Pan ministr velmi dobře zná situaci ve zdravotnictví na území Moravskoslezského kraje, tedy v prostoru, kde trvale žije a také spotřebovává zdravotní péči rozhodující většina klientů naší pojišťovny. Ze zkušeností z uplynulého období, kdy působil v manažerských funkcích v několika zdejších nemocnicích, především ve FN Ostrava, mohu jako pozitivum vyzvednout zejména jeho ochotu ke vzájemné komunikaci při řešení konkrétních problémů. Obě uvedené skutečnosti považuji za dobrý předpoklad budoucí spolupráce i v nově nastalé situaci.
Co však říkáte jeho úvaze o redukci počtu zdravotních pojišťoven, prezentované v diskusním pořadu České televize?
Základní otázkou pro politické rozhodnutí je, zda má být zdravotní pojišťovna jen jedna, tedy spíše jakýsi státní úřad, nebo zde má dále fungovat před více než dvaceti lety ustavený konkurenční systém. Ve druhém případě by zřejmě bylo správné ponechat rozhodnutí o počtu zdravotních pojišťoven na samotných pojištěncích, a to prostřednictvím jejich výběru. Prozatím je to jedna z mála věcí, o níž ve zdravotním systému mohou sami rozhodovat. Otázka počtu zdravotních pojišťoven je přitom pro zdárné fungování celého systému naprosto podružná. V co do počtu obyvatel srovnatelném Švýcarsku v současné době působí 103 zdravotní pojišťovny a snad by to nemělo být důvodem, abychom Švýcary podezírali z neschopnosti ekonomicky nebo organizačně myslet.
Vraťme se ještě k otázce, kterou jste označil jako základní. Nebyla by lepším řešením pouze jedna zdravotní pojišťovna?
Takovýto návrh není na pořadu dne a není ani uvažován v programových záměrech nastupující vlády. Monopolní řešení je totiž vždy nákladnější a jeli možno se mu vyhnout, jako v tomto případě, je žádoucí upřednostnit pluralitu a konkurenci. Zkuste si například připomenout, kolik jsme platili za mobilní telefony a hovory, než se v této oblasti rozvinula konkurence. Pluralitní prostředí zároveň přináší i možnosti porovnání efektivity jednotlivých řešení. Dobrým příkladem, tentokrát přímo z dění v systému veřejného zdravotního pojištění, je v nedávném období značně medializovaná kauza elektronických karet IZIP. Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, na rozdíl od VZP, nabídku účasti na tomto projektu již na jeho počátku odmítly z důvodu příliš vysoké ceny. Pokud bychom měli jedinou zdravotní pojišťovnu, dnes bychom zřejmě platili právě tuto přemrštěnou cenu jako jedinou možnou.
Možná by to však mohlo znamenat úsporu režijních nákladů?
Na tuto otázku mohu ihned dát zápornou odpověď. Ale nejdříve si osvětleme příslušná fakta. Základním úkolem zdravotní pojišťovny je vybrat, případně vymoci od plátců zákonem stanovené pojistné, sjednat pro své klienty poskytování zdravotní péče, zkontrolovat správnost jejího vykázání na jednotlivé pojištěnce a za tyto provést poskytovatelům odpovídající úhradu. Z toho vyplývá, že režijní náklady, které se zajištěním tohoto postupu souvisí, se vážou na každého jednotlivého pojištěnce. Při jeho přechodu do jiné nebo, chceteli, jediné pojišťovny jednoduše nezmizí, jak zřejmě předpokládají propagátoři projektu jedné pojišťovny, ale musí je obdobně na jednoho každého pojištěnce vynaložit zdravotní pojišťovna, která tyto klienty převzala.
Tedy, úspora v důsledku tohoto kroku není v podstatě žádná…
Přesně tak. Naopak by bylo nutno vynaložit prostředky podle dosavadních zkušeností v řádu stamiliónů na procesy spojené s fúzí, především v důsledku nutnosti unifikace informačních systémů obsahujících miliardy dat.
Spojená pojišťovna by však po překonání úvodní etapy měla snad mít nižší režii?
Úvahy o sjednocení zdravotních pojišťoven zpravidla vycházejí z předpokladu, že nástupnickou pojišťovnou bude VZP. K problematice možných úspor režijních výdajů proto uvedu několik ukazatelů z návrhů zdravotně pojistných plánů na rok 2014 v porovnání dat VZP a Revírní bratrské pokladny, souvisejících s oblastí nákladů na provoz. Tedy: Z vyhodnocení ukazatele produktivity, tj. poměru počtu pojištěnců vůči stavu zaměstnanců, vyplývá, že na jednoho zaměstnance připadne u VZP 1648 pojištěnců, u RBP 1980 pojištěnců. V přepočtu na jednoho vlastního pojištěnce přitom VZP vynaloží na režijní náklady 905 korun, zatímco RBP 626 korun. Je tedy zřejmé, že tudy cesta k úsporám nevede, spíše naopak. Navíc v případě, kdy by existovala pouze jediná pojišťovna, bychom takovéto srovnání již ani neměli k dispozici.