Jediné, co prý v životě nedělal, je balet a hra na harfu, říkají s nadsázkou přátelé

Od mládí pořád něco organizoval. Za studií například karnevaly a parníky mediků či kongresy medicínského softwaru, na klinice sjezdy mladých otolaryngologů nebo počítačové kursy, v klubu Mersores Pragenses aktivity sportovních potápěčů. Kolegové mu pro jeho organizační schopnosti proto vždy říkali, že by měl řídit nemocnici. „Tak dlouho mě popichovali, až k tomu nakonec došlo,“ poznamenává s úsměvem MUDr. Martin Holcát, ředitel Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Martin Holcát u norského fjordu, 1997

Ve vodách italského Lago di Fussine, 1991

Zařízení, v jehož čele stojí, poznal během svého života „do morku kosti“, jak říká, dokonce se tady v dubnu 1954 i narodil. Jako student gymnázia tu pracoval jako uklízeč na operačním sále, v nultém ročníku pak jako sanitář na žurnálu. „To, že jsem v  nemocnici byl taky jako lapiduch, je pro mě dost důležité. Poznal jsem tady vše, dokonce i půdy a sklepy, takže zdejší ,terén‘ znám opravdu dobře,“ uvádí ředitel.

Cesta do ředitelny

Vyrůstal jako jedináček („nejhorší příkoří, jaké jsem kdy cítil“) v Ruzyni na okraji Prahy a vždycky se cítil jako venkovský kluk. „Jmenovalo se to příznačně Na Dědině a myslím, že spíš než na nohou jsem byl pořád někde ve větvích, ve vodě nebo na kole. Dnes j