OTÁZKA: Už jako holčičce a pak jako gymnazistce vám kromě školy dobře šla i spousta dalších věcí, od cizích jazyků přes psaní povídek a zpívání až po hru na akordeon. Jak s těmito zájmy ladí rozhodnutí se pro studium medicíny – to přece chce také celého člověka?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Dělala jsem i přírodovědné olympiády… Víte, moje maminka byla silně sluchově postižená, byl to následek amerického bombardování Plzně za války. Vtěsnala ji do skříně tlaková vlna, ohluchla a sluch se jí obnovil jen zčásti. Hodně nemocná byla i teta. V rodině však nebyl žádný lékař. Tak jsem se jako šestiletá rozhodla, že budu lékařkou, konkrétně paní doktorkou Vyhnalovou – to bývala u nás v Hořovicích dětská školní lékařka. Už na obecné škole jsme každý rok měli psát o svém budoucím povolání. Já měla jasno a vytrvale jsem to do těch slohů psala, včetně jména paní doktorky.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Tehdy jste napsala i první povídku, o hodném pošťákovi. To byla reakce na skutečný zážitek?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Ano. Bydleli jsme na periferii Hořovic, v bytovce. Dál už byla jenom pole, potok, rokle, v dálce se rýsoval obecní les. Ten pošťák nosil širokou pelerínu, pod ní měl velikou koženou brašnu a my děti jsme za ním běhávaly. Míval pro nás dětská psaníčka, obrázky. Jednou přišel do našeho vchodu a dostal infarkt, zemřel na místě. Na mě to jako na dítě zapůsobilo tak, že jsem ten příběh ve svých deseti letech napsala. Vyšlo to pak v několika novinách. Dodnes píši v jednoduchém jazyce. Často to bývají psychologické povídky s otevřeným koncem, aby si závěr domyslel čtenář sám.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Po maturitě jste nešla do Prahy studovat pediatrii, místo toho jste zamířila do Plzně na všeobecné lékařství. Co vám zkřížilo projekt „Doktorka Vyhnalová II“?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Bývala jsem hodně aktivní studentka se spoustou mimoškolních aktivit, ideálů, snů a přání, například jsem zpívala ve školním souboru, často sóla. Celoživotně mám hodně nápadů co dělat – a jdu do toho. Rodiče se asi báli, aby mě můj temperament nestáhl do víru velkoměsta, Plzeň se jim zdála určitě klidnější. Na plzeňské lékařské fakultě jsem měla štěstí na kantory, kteří mě podporovali v realizaci odborných zájmů. Podílela jsem se na studentské odborné a vědecké činnosti na gynekologicko-porodnické klinice v Plzni, která byla zaměřená na výzkum snížené plodnosti párů. Tehdy, v těch krásných 22 letech, jsem si opravdu myslela, že ze mě bude gynekolog-porodník, operatér. Často jsem jako studentka držela při operacích „háky“ a brzy jsem sešívala kůži.
Během studia jsem si také přivydělávala tlumočením, nejprve francouzštiny, pak jsem přibrala další jazyky. Mým vzorem byl Albert Schweitzer a jeho nemocnice v Lambaréné… Učila jsem se i arabsky, v jazykové škole v Praze, protože jsem žila myšlenkou, že odjedu do Afriky a určitě budu v nějaké zemi, kde se arabsky domluvím.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Místo letu do Afriky jste ale po dokončení fakulty v roce 1980 dopadla na gynekologickou kliniku plzeňské lékařské fakulty. Jaké bylo přistání na zemi?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Zvláštní. Jako k medičce, která na kliniku docházela jen jako studentská vědecká síla, ke mně byli všichni kolegové a kolegyně milí a zdvořilí a zdálo se, že si mě i váží. Najednou jsem ale nastoupila jako lékařka a navíc i aspirantka… Vztahy ke mně se obrátily o sto osmdesát stupňů, náhle ve mně kolegové a kolegyně viděli konkurenci, případně kádrovou rezervu pro přednostu. To jsem pocítila velice brzy a velmi mě to trápilo, zároveň však i posílilo.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Pomohl vám tehdy někdo, abyste se na klinice necítila jako psanec?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Okolo pracovaly i lékařky, které byly hluboce věřící. Přesto jsme si rozuměly a já u nich nacházela nejen odbornou, ale i psychologickou oporu. Tu jsem našla také v bývalém přednostovi gynekologickoporodnické kliniky, profesoru Františkovi Macků. Ten měl snahu najít mi téma kandidátské práce. Bylo o placentárních těhotenských hormonech, zbylo po jednom lékaři, který emigroval. Pomohl také klinický imunolog, tehdy docent, později profesor Vladimír Zavázal. Našel separátku od Scrabeie a Mettlerové týkající se významu antigenů spermií pro sníženou plodnost a navrhl mi, abych jejich experimenty reprodukovala. Šlo o rozdělení povrchových rozpustných antigenů spermií pomocí chromatografických kolon. Celý protokol metodiky jsem opakovala celkem sedmkrát, než to vyšlo. Pamatuji si, jak jsem v laboratoři trávila celé soboty, neděle, Nový rok, Vánoce… Získala jsem ale postupně i další spolupracovníky, inženýra Jiřího Šafandu, inženýra Vladimíra Krauze… Nevzdala jsem to. Práci jsem pak rozšířila o detekci protilátek vůči spermiím – v lidských sekretech, ať už v ovulačním cervikálním hlenu, sérech, seminální plasmě, peritoneální a folikulární tekutině… Antigeny spermií byly hlavním tématem. Pak jsme rozšířili vyšetřování a určování dalších protilátkových aktivit. Navrhla jsem a později realizovala i novou léčebnou metodu lokální imunosuprese či lokální imunomodulace pomocí místně aplikovaného hydrokortisonu na ektocervix ženám, které měly vysoké hladiny protilátek vůči spermiím jenom v této oblasti.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Vyjela jste v té době na nějakou zahraniční stáž?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Vyjela, ale byla to opravdu náhoda, která potkala připraveného, doslova a do písmene. Moje studie lokální imunosuprese (imunomodulace) byla přísně kontrolovaná ze strany SÚKL. Tam jsem narazila na oponentský posudek jednoho lékaře, který v písemném sdělení navrhoval další metodu, Cunnighamovu, kterou jsem tehdy neznala. Vydala jsem se tedy do laboratoře za doktorem Janem Krejčím (místní mu říkali Taylor), jehož první věta zněla: „Aha, vy jste mi přišla dát do huby!“ On měl snad sedm dětí a byl od rány, ale přímý, skvělý člověk. A já říkám: „Ale ne, pane doktore, já jsem se k vám přišla pozeptat, jestli bych se u vás mohla naučit tu metodu.“ Pak jsme si povídali o antigenech, protilátkách, metodách… a on najednou vypálil: „A prosím vás, co vy tady děláte, v tom Československu? Proč nejste někde v zahraničí na stáži?“ To bylo v roce 1985, zakládala jsem v Plzni poradnu pro imunologii reprodukce a začínala léčit novou metodou. Vysvětlila jsem mu, že jsem se několikrát pokusila dostat na zahraniční stáž, ale prý jsem příliš mladá – a tak vyjížděli šedesátníci. Doktor Krejčí se rozesmál a řekl mi, abych si ihned napsala svůj odborný životopis v angličtině a on že ho předá děkanovi lékařské fakulty v Aarhusu. Odtamtud pak přišla natolik adresná nabídka stáže, že jsem se do Dánska nakonec dostala. Na Aarhuské univerzitě jsem měla velkou příležitost vědecky pracovat, převzala jsem různé testy užívané v reprodukční imunologii, které jsem potom v Československu modifikovala, když jsem se vrátila. Zapojila jsem se i do výzkumu týkajícího se zkřížené imunoreaktivity Mycoplasma hominis a spermatozoidálních antigenů. Pracovala jsem současně na gynekologické klinice u profesora Brogaara a na imunologii u profesora Hjorta, tedy u opravdu skvělých lidí.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Pokračovala jste pak na gynekologickoporodnické klinice v Plzni?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Ano. Působila jsem tam až do loňského listopadu, dohromady přes třicet let, a po celou tu dobu jsem kromě vědecké práce vlastní i se studenty a vedení poradny imunologie reprodukce také normálně sloužila jako gynekoložka, včetně služeb o sobotách a nedělích. V 90. letech jsem poradnu rozšířila. Už u nás bylo opravdu hodně pacientek a pacientů prakticky z celé republiky. Přicházely takové ty „neřešitelné“, svým způsobem již selektované případy. Tehdy byla v Československu jen dvě centra pro in vitro fertilizaci, v Brně a v Praze, později vzniklo další v Olomouci. Párů bylo mnoho, přibylo i hodně biologického materiálu, který jsme museli zpracovat. Tehdy bývaly velmi dlouhé čekací doby na IVF a každá metoda, která doplnila předcházející vyšetření, byla dobrá, aby očistila sníženou plodnost o příčiny, které lze odstranit. Imunologie reprodukce velmi pomáhala a stále pomáhá.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: V roce 2000 jste ve fakultní nemocnici konečně pro imunologii reprodukce dostala vlastní laboratoře – čtyři místnosti v budově na Borech. Uvolnilo vám to prostor i k dalšímu výzkumu?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Ano a byla jsem velmi ráda, že jsem ty místnosti získala. Z prostředků četných výzkumných úkolů a grantů jsem je postupně vybavila špičkovými přístroji, abychom ke vší rutinní práci, které také přibývalo, mohli i dále vědecky pokračovat v reprodukční imunologii. Problematiku jsem cílila pouze na rozplozovací buňky tak, abychom mohli zjišťovat imunologický konflikt proti spermii, vajíčku, ale také časnému embryu. Obecně říkám proti plodu, to je však opravdu značné zobecnění celého problému, protože teď mám na mysli třeba detekci, určování embryocytotoxických cytokinů v různých biologických materiálech nebo také širokou paletu antifosfolipidových protilátek, které samozřejmě mají vztah nejen k vajíčku, spermii a časnému embryu, ale také například k trombocytům, komplementu a tak dále. Všechno souvisí se vším, imunologie reprodukce je vlastně dysbalance neuro-endokrino-imunitního systému.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Setkáváte se jako gynekoložka a imunoložka reprodukce „jenom“ s poruchami reprodukce?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Lékaři vědí, že reprodukční imunologie v Plzni má hluboké kořeny a že to děláme poctivě. Víme, která protilátková aktivita může vést k ještě další závažnější odchylce, k autoimunitnímu onemocnění, a v těchto případech spolupracujeme s klinickými imunology, revmatology a internisty. Pokud to podezření máme, automaticky pacientku pošleme dál. Najdeme-li velkou dysbalanci protilátkových aktivit, které u nás určujeme, následně se dělá celý imunologický profil. Ne obráceně, to bychom zbytečně zatěžovali zdravotní pojišťovny. Je to praktické a důležité a pojišťovny by si to měly uvědomit.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Kde vás pacienti najdou a jak se k vám vlastně dostanou?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Změnila jsem působiště. Od listopadu 2012 pracuji ve společnosti Genetika v Plzni-Černicích. Mám zde poradnu pro imunologii reprodukce i laboratoře pro reprodukční imunologii. Týmy genetických poraden i příslušných laboratoří tady pracují na vysoké odborné úrovni. Pro pár se sníženou plodností je výhodou spojení genetiky s reprodukční imunologií, vše je v jedné budově. A jak se do poradny dostanou? Většina párů má doporučení od svých gynekologů nebo praktických lékařů, případně z IVF center. Někteří přicházejí bez doporučení.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Pár, který k vám přijde, za sebou nemá obsáhlé imunologické vyšetření, a přitom už absolvoval IVF?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Nemá. Razím myšlenku, že pár by měl být před IVF kompletně vyšetřen podle zavedených rutinních postupů gynekologie. Měl by mít prakticky všechna vyšetření včetně spermiogramu. V oblasti IVF už je velká konkurence, centra se chovají tržně, některá i vůči gynekologům.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Jaký by měl být správný postup?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Po jednom neúspěšném oplodnění ve zkumavce by pár měl být vyšetřen geneticky a imunologicky ve smyslu reprodukční imunologie. V případě, že pacientka potratí podruhé, by měla výše uvedená vyšetření také podstoupit.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Jak se ve vaší velmi významné, ale zároveň i velmi specifické problematice orientují lékaři ostatních oborů? A jak se „chytá“ laická veřejnost?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Hodně publikuji doma i v zahraničí, a to nejen v rámci klinické i laboratorní praxe. Vyšly mi například knihy „Neplodnost – útok imunity“ nebo „Diagnóza neplodnost – útok protilátek“. To jsou publikace nejen pro „zvídavé laiky“. Snažím se, aby i lékaři, kteří se nezabývají přímo tímto tématem, studenti medicíny nebo zdravotnických škol, pokud „naťuknou“ imunologii reprodukce, měli možnost nastudovat kapitolu, kterou potřebují. Přednáším tuto problematiku a snažím se zaujmout nejen praktické gynekology, jezdím i na různá imunologická sezení, konference o antifosfolipidových protilátkách, reprodukční imunologii, lidské reprodukci… Sama jsem pořádala tři kongresy s mezinárodní účastí, každý rok vedu sympozia sekce reprodukční imunologie při České imunologické společnosti ČLS JEP. Ta jsme mívali ve Žďáru nad Sázavou, už jich proběhlo celkem devatenáct.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Ve Žďáru nad Sázavou? Ve vší úctě – proč právě tam?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
To je taková zajímavá historie. Ze Žďáru nad Sázavou pochází pan doktor Radslav Kinský z Pasteurova ústavu, kterého jsem poznala v roce 1982, na světovém kongresu reprodukční imunologie. Měl přednášku o preeklampsii na animálním modelu, já o protilátkách vůči spermiím u lidí. Na kongresu držel s Čechy pohromadě, zpíval s námi české a slovenské písničky, s Maďary maďarské, s Poláky polské, s Rusy ruské, s Němci německé, s Američany anglické… A pak přišel rok 1992, mezinárodní kongres slizniční imunity konaný v Praze. Doktor Kinský nám, reprodukčním imunologům, přišel oznámit, že od prezidenta Havla dostal zpátky zámek ve Žďáru nad Sázavou. A když mu byly vráceny jeho majetky, že prý tedy celý svůj další odborný život bude podporovat českou reprodukční imunologii. Dodržel to. Proto jsme do Žďáru jezdili každý rok a rádi. Bohužel už však zemřel.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Těší vás vyučovat studenty medicíny?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Ano. Ráda pracuji s mediky, přednáším imunologii reprodukce ve 3. ročníku a v 5. ročníku mám speciální seminář na toto téma. Snažím se vybírat z posluchačů vnímavé studenty a ty potom vést ve studentské odborné činnosti. Mám malý úvazek na LF UK, protože jsem v řadě komisí, například v grantové agentuře UK, v komisi pro udělování doktorátů věd na Akademii věd ČR, v redakčních radách čtyř časopisů…
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Říká se, že slovem lze zabít. Jde to i naopak? Jak je to s psychologickou podporou z vaší strany?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Některé páry se domnívají, že jejich problém určitě vyřešíte… Přicházejí i lidé, kteří mají řadu základních onemocnění, přesto jsou po desátém či dvanáctém IVF. V naději, že se to podaří, prodají auto nebo i dům nebo si vezmou hypotéku, aby měli na zaplacení nákladů na další cyklus. Jestliže se nezdařilo, utekl i jejich věk k adopci a pár zůstal bez majetku. S takovým „udržováním naděje“ nesouhlasím. Když vám poctiví lékaři pošlou pár a myslí to upřímně, pošlou vám i výpis z dokumentace. Obsahuje hormonální profil, výsledky vyšetření štítné žlázy, laparoskopický nález i jak dopadla IVF. Rovněž na produktivitě vajíček se pozná, zda je ovarium vyčerpané… Pak záleží na vás, zda máte sílu těm lidem říct, aby si podali současně i žádost o adopci, třeba souběžně s IVF. Někdy se rozpláčou a řeknou, že s tím oni nikdy souhlasit nebudou. Někdy odpoví, že ano nebo že se tedy napřou k něčemu jinému, budou chovat vlčáky… Jednomu páru jsem sdělila aktuální imunologickou situaci, podle níž by byl těhotenství zázrak. Ti lidé šli za kořenářkou a mají dvě děti. Teď posílají do světa zvěst, že jsem špatná lékařka. Někdy potřebujete lidem sdělit něco, aby se navztekali a už na svůj problém nemysleli, a ono to pak jde najednou samo. Právě jsem tu měla jednu pacientku, která každé měsíčky oplakala, už se i přestala stýkat s kamarádkami, jež mají děti. To je přece hloupost. Ale velmi těžko se odpovídá na otázku, proč já ne… Někdy používám jako příklad sama sebe, i když jako lékařka bych to laikům říkat neměla.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Už jste na to narazila… Co se stalo?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
U prvního synka jsem měla vcestné lůžko a masivně krvácela. Ve 31. týdnu jsem prodělala císařský řez. Dítě mi zemřelo. Mělo 1450 gramů. Cestou domů z porodnice jsem potkala metařku, takovou tu paní v oranžové vestě. Tři roky před tím jsem dělala císařský řez jí. Zavolala na mě, abych se na Andulku koukla, jak jezdí na tříkolce. Já se na Andulku dívala a ptala se sama sebe, jak je to všechno možné… Při druhém dítěti jsem dostala jako zcela nečekanou komplikaci poruchu srážlivosti krve a při další sekci jsem ztratila obrovské množství krve, nedařilo se zastavit krvácení. Bylo nutné udělat hysterektomii. Můj manžel i já jsme pak byli velmi šťastni, že druhé dítě i já jsme přežili… Někdy pacientkám pomůže, když před sebou vidí člověka, který měl podobné problémy.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Kmotrou vaší nejnovější prozaické knížky „Nedosáhneme na nebe“ je Alice Nellis. Vy jste spoluautorkou scénáře jejího filmu „Mamas a papas“. Jak jste se našly?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Alice Nellis mě oslovila, když připravovala scénář. Některé epizody jsou z mé vlastní praxe. Scházely jsme se opakovaně a doplňovaly scénář o mé, ale i o její vlastní zkušenosti. I ona je jedna z nás. Má velmi hluboký psychologický pohled a je výborná režisérka, scenáristka, člověk. Herci neměli přesný scénář s replikami, Alice je jen stavěla do situací, třeba „chci“ nebo naopak „nechci“ to dítě, tak si to přála a herci to úžasně zvládali. S Alicí jsme se spřátelily, viděla ve mně i možnost pomoci. Bylo jí v té době skoro čtyřicet a měla už adoptované dvě děti. V dubnu byla na křtu knihy a říkala, že se cítí divně. Její těhotenství prostě vyšlo samo.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Co vám kromě práce ještě dělá radost?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Toho je hodně. Můj syn, manžel, naše rodiny, přátelé. I naši psi. Dobré plzeňské pivo, čokoláda… Samozřejmě že mi dělá radost, když mi pak lidé, kteří u nás byli vyšetřováni a léčili se, napíšou, že se to podařilo, a pošlou fotografii potomka. Nebo nepodařilo, pak bojujeme dál. Já si strašně vážím rodiny, zázemí. Radost mi dělá dobrý kolektiv. Uznání práce. Ne že by vám někdo musel mazat med kolem pusy, stačí třeba jen říct „jsi dobrá“.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Umí si to lidé říkat?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Neumí.
28.2.2013 07:41:46
OTÁZKA: Máte nějaké osobní krédo?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc.
Ano. Mé krédo je „s úctou k člověčenství“.
28.2.2013 07:41:46