Patnáctiletí Češi vedou evropské žebříčky v kouření marihuany, tabáku i v konzumaci alkoholu. Co byste v této situaci doporučil české vládě i nevládním organizacím?
Účinným prostředkem, který se osvědčil v řadě zemí, je zvýšení kontroly dostupnosti alkoholu mladistvým mladším 18 let. Některé země věkovou hranici legálního nákupu alkoholu aktuálně posouvají až na 19 let. Mladší lidé by neměli mít vůbec šanci alkohol koupit.
Dalším úkolem státu a zároveň osvědčeným postupem je zákaz reklamy, která cíleně podporuje zájem zkoušet v raném věku alkohol. Výrobci alkoholu v reklamních spotech často porušují etické kodexy a paradoxně dávají alkohol do souvislosti s úspěchem ve sportu, ve společnosti i v sexuální oblasti. S ohledem na skutečné účinky alkoholu na organismus je to paradoxní, zároveň ale na skupinu mladých lidí velmi účinné lákadlo.
Třetím krokem je zvýšení účinnosti primární prevence ve školách. Jde především o práci s učiteli, protože je důležité vytipovat ve třídách děti s psychologickými problémy a spolupracovat s rodinami těchto dětí.
Jednou z cest ke snížení konzumace alkoholu je podle vás zvýšení alkoholové daně. V České republice je ale spotřební daň z tvrdého alkoholu v porovnání se vyspělými zeměmi stále dost nízká. Jaké jsou argumenty pro její zvýšení?
Argumentem pro zvýšení daně z alkoholu je výnos pro stát, a to dvěma způsoby. Část putuje rovnou do státní pokladny a druhá jsou ohromné úspory za zdravotní náklady a nemalé náklady v sociální oblasti. Je důležité nastavit takové daňové sazby, které nebudou každoročně ohroženy inflací. Ideální by bylo, kdyby se Česko vrátilo k dani v takové výši, která byla na alkohol uvalena před listopadem 1989 (i když to nepovažuji za šťastné přirovnání).
Ale určitě by se ČR měla inspirovat výší daně na alkohol u ostatních členských států EU. Další krokem správným směrem je stanovení minimální ceny alkoholu, které letos schválil například skotský parlament. Minimální cena zabraňuje prodeji alkoholu pod jeho tržní cenou. Významně sníženou cenu alkoholu totiž prodejci často používají jako lákadlo, které má lidi přitáhnout do obchodů. Takový postup lze považovat téměř za rozdávání alkoholu. A zdůrazňuji, že alkohol je návyková látka, nelze ho jako takový rozdávat.
Česká republika se nyní chystá implementovat řadu opatření v rámci nového systému primární péče. Existují problematické oblasti, kterým se lze už od počátku vyhnout?
Jednou z problematických oblastí je výběr takového systému, který bude skutečně efektivní. Musí být jasně stanovena a popsána snížená dostupnost alkoholu při jeho prodeji. Další výzvou je regulace alkoholového průmyslu. Jde nejen o domácí, kteří jsou politicky silní, ale i mezinárodní globální výrobce, hlavně producenty piva.
I ti jsou velmi vlivní a rádi oponují efektivním strategiím, které se snaží limitovat objem vypitého alkoholu a snaží se o zvyšování jeho ceny. Výrobci by například rádi zvyšovali množství alkoholu, které se obecně považuje za „společensky i zdravotně přijatelné“.
Ve své přednášce na mezinárodní konferenci „Prevence v pohybu“ jste zmínil, že vzdělávací programy primární prevence mají nízký efekt, pokud jsou zaměřeny pouze na sdělování faktů…
Ano, mají. Vedle informací musí existovat ještě další intervence. Pro prevenci je nutné vytvořit ve třídách přátelské, otevřené prostředí, musí být vytipovány děti s rodinnou zátěží nebo psychickými problémy, zapojení musí být také rodiče.
Když porovnáte jednotlivé přístupy k prevenci, které programy lze označit za úspěšné?
Nejúspěšnější programy jsou ty, které kontrolují limity ekonomické dostupnosti alkoholu, tedy které kontrolují cenu. Kontrola fyzické dostupnosti alkoholu znamená regulaci doby, dnů a místa, kde je alkohol prodáván. Čím více míst a čím delší otevírací doba, tím masivnější propadání alkoholu. Otázka psychologické dostupnosti zahrnuje kontrolu (a tedy omezení) reklamy.
Úkol pro zdravotníky spočívá v rozvinutí screeningových programů krátkých intervencí, které by měli zahrnout do léčby. Druhým úkolem je podpora protialkoholických strategií, jež jsou založeny na důkazech a dostupnost alkoholu pozitivně regulují.
Jak by měla krátká intervence probíhat?
Měla by zaplnit mezeru mezi úsilím primární prevence a intenzivní léčbou pacientů s vážnými poruchami spojenými s užíváním alkoholu. Přitom ji nutně nemusí provádět lékař, může ji provést i sestra v ordinaci. I pět minut někdy stačí na předání základních, a přitom zásadních informací. Intervence se skládá z informování pacienta, jehož zdravotní stav může být kvůli nadměrnému pití ohrožený.
Zdravotník by jej měl nabádat ke snížení dávek alkoholu či k úplnému ukončení pití alkoholu. Sdělit mu, aby nepil více než dva alkoholické nápoje denně a vyhýbal se pití alespoň dva dny v týdnu, během nichž by neměl pít vůbec žádný alkohol. Zároveň je třeba, aby se pacienti orientovali v dávkách alkoholu – měli by mít na paměti, že jedna láhev piva, sklenice vína a sklenička destilátu obsahují přibližně shodný obsah alkoholu. A že osoby, které tyto limity zvyšují, se vystavují zdravotnímu riziku, kam by zdravotníci měli zahrnout dopravní nehody, zranění, vysoký krevní tlak, jaterní onemocnění, rakovinu a srdeční choroby.
V čem spatřujete zásadní přínos lékařů, kteří se věnují adiktologii?
Každá země musí disponovat skupinou vědců, kteří budou znát nejnovější informace v oboru adiktologie a budou je, jako odborná veřejnost, zprostředkovávat politickým činitelům, protože ti například v souvislosti se snížením spotřeby alkoholu sehrávají klíčovou roli. Pokud preventivní programy nebudou mít politickou podporu, jen velmi obtížně se situace v konzumaci alkoholu změní.
Adiktologická skupina na Univerzitě Karlově sehrává v české prevenci klíčovou roli právě při zprostředkování zásadních doporučení vládě. Navíc má potenciál vyvíjet vzdělávací programy pro mladé lékaře a ostatní zdravotníky a zároveň provádět výzkum. Všechny tyto složky jsou propojené a je výhodné pro každou vyspělou zemi takovou skupinu vědců mít.