Od dob Sigmunda Freuda se na celém světě většina definic psychoterapie dotýká léčby psychologickými prostředky. A také v zemích, kde je psychoterapie regulována zákonem, spadá vždy pod resort zdravotnictví.
Zavedení systému zdravotního pojištění si vynutilo definování vzdělání v psychoterapii i u nás. Jen tak totiž mohou zdravotní pojišťovny psychoterapii proplácet. Definice vzdělání byla inspirována běžnou praxí ve světě jako vzdělání navazující na atestaci z medicíny (většinou psychiatrie) nebo klinické psychologie. Nikoho nenapadlo nabízet ji mimo zdravotnictví, i když to tehdy živnostenský zákon výslovně vylučoval.
Vzdělávání v psychoterapii pro klinické psychology a lékaře prováděly a provádějí ve schválených programech soukromé vzdělávací instituty a završuje ho pro zdravotnictví státem posvěcený certifikovaný kurz zakončený zkouškou. Vzdělávacím institutům však nikdo nebránil nabízet vzdělávání komukoliv, bez ohledu na jeho pregraduální kvalifikaci a profesi.
Hodně lidí absolvovalo vzdělání v psychoterapii spolu s klinickými psychology a psychiatry (leč bez jejich pregraduální a postgraduální-preatestační kvalifikace a praxe). Mnoho z nich se začalo považovat za psychoterapeuty a soukromé vzdělání za svoji rekvalifikaci (byť bez státního posvěcení). Formálně je v jejich živnostenské praxi (nechají si vystavit živnostenský list na jinou činnost) nelze odlišit od těch, kteří žádné vzdělání nemají.
Snaha výboru odborné společnosti začít věci v zájmu pacienta zpřehledňovat a ohraničovat vedla u někoho k nejistotám, u někoho k obavě z ohrožení jeho vzdělávacího byznysu, což vyústilo v nejrůznější, často nepříliš korektní protiakce.
Je třeba věcně připomenout, že výbor odborné společnosti: • pracuje ve shodě se svým programovým prohlášením (viz www.psychoterapeuti.cz), • respektuje právní řád ČR a trvá na tom, že psychoterapie by se v ČR s ohledem na
ochranu pacienta měla řídit veřejným právem, nikoliv právem soukromým, • zohledňuje zásady Evropské asociace pro psychoterapii, • považuje ve shodě s celým světem (a učebnicemi Kratochvíla a Vymětala či stanovisky EAP) poskytování psychoterapie za vědomé, kvalifikované a léčebné působení, • pro poskytování kvalitní péče zdůrazňuje nezbytnost úplné kvalifikace samostatně pracujícího poskytovatele psychoterapeutické péče, kvalifikace, která je zastřešena garancí státu, • spolu s ostatními schvalujícími celky vymezuje a upřesňuje podmínky pro vzdělávání ve zdravotnictví, • tvrdí, že v současné době není v ČR jiná možnost zastřešení psychoterapie ve zdravotnictví než stávajícím kurzem, • hájí zejména zájmy pacienta a jeho bezpečí v psychoterapeutickém vztahu (zajištěné v ČR pouze zdravotnickou legislativou), • trvá na tom, že míra samostatnosti při poskytování psychoterapie či uplatňování psychoterapeutických postupů musí odpovídat dosaženému vzdělání a relevantní praxi, • i nadále trvá na tom, že aplikace psychoterapeutického vzdělání, kvalifikovaných psychoterapeutických postupů a metod patří i do služeb sociálních, školství či vězeňství, musí však mít svá pravidla a pro orientaci konzumenta těchto služeb musí být odlišně pojmenována, • má vůli spolupracovat na podmínkách uplatňování psychoterapeutického vzdělání v jiných resortech.
O autorovi| PhDr. Karel Koblic, předseda České psychoterapeutické společnosti ČLS JEP