„Je to pomluva, některé nadnárodní společnosti mají zřejmě obavy, že by úspěch našeho systému zdravotních knížek mohl znamenat i jeho export do zahraničí.“
E15: Používá elektronické zdravotní knížky skutečně jen šest lékařů, jak se nedávno objevilo v tisku?
Zmíněná informace pochází podle listu Dnes od firmy CompuGroup. Ta má dominantní postavení na poli poskytovatelů ambulantních informačních systémů pro lékaře. Je to tedy zpráva z pera konkurence a jejím cílem zřejmě bylo nás poškodit. V této dezinformaci je zrníčko pravdy. Skutečně, uživatelé systému firmy CompuGroup nahlíželi do zdravotní knížky jen v těchto šesti případech. Jenže důvody jsou jiné než nezájem o elektronické knížky. CompuGroup zpoplatnila svůj nahlížecí modul pro lékaře. Ti teď musí zaplatit například u programu Medicus 500 korun měsíčně.
Doktoři tedy udělali logický krok - přestali jejich systém pro přístup do elektronických zdravotních knížek používat. Místo toho do elektronických knížek vstupují prostřednictvím webového rozhraní. Informace o pouhých šesti lékařích je tedy pomluva. Právě přemýšlíme, jak s tím naložit.
E15: Kolik lékařů tedy elektronické knížky opravdu používá?
Do 1 177 413 elektronických zdravotních knížek zapisuje více než jedno zdravotnické zařízení, 625 840 knížek obsahuje více než pět záznamů. Na přelomu roku bylo přes čtyři sta praktických lékařů plus desítky nemocnic, laboratoří a stovky dalších lékařů i lékáren, kteří zapisovali do elektronických knížek naprosto pravidelně. Do systému v tuto chvíli nejvíce přispívají právě nemocnice, laboratoře a lékárny.
E15: Proč myslíte, že CompuGroup tuto částečnou informaci rozšířila?
Měli jsme dlouho chlácholivý pocit, že IZIP u nás nemá skutečnou konkurenci. Jenže jsme zapomněli na zahraničí. Některé nadnárodní společnosti mají zřejmě obavy, že by úspěch našeho systému zdravotních knížek mohl znamenat i jeho export do zahraničí. Ten útok podnítilo zřejmě naše úspěšné angažmá v rámci evropského projektu epSOS.
E15: Co je to epSOS?
Projekt Evropské komise, který má ověřit schopnost jednotlivých členských zemí Evropské unie předávat do zahraničí informace o zdravotním stavu pacienta. I ve zdravotnictví má totiž naplno platit základní teze Evropské unie o svobodném pohybu zboží, služeb a osob. Tento systém vzniká od roku 2009. Projekt epSOS pilotuje dvanáct účastnických zemí, které budují národní kontaktní bod, přes nějž budou vstupovat a ze země odcházet informace o stavu pacienta.
To znamená, že pokud bude třeba v Nizozemsku ošetřován náš pacient, holandský doktor bude moci na dálku nahlédnout do jeho elektronické dokumentace přeložené do holandštiny. A naopak. Mělo by to probíhat ve všech jazycích zmíněných jednadvaceti zemí. Ministerstvo zdravotnictví pověřilo pro epSOS právě IZIP, aby hájil české zájmy. Český kontaktní bod se buduje tady u nás v šestém patře.
E15: Možná jste v projektu epSOS úspěšní, doma jste však vystaveni nemilosrdné kritice, že je váš projekt neprůhledný, předražený a nevýhodný. Jak to je?
Struktura nákladů elektronických zdravotních knížek je zcela transparentní. Většinu miliardy, investované v průběhu deseti let, spolkly náklady na akvizici klientů. Ty zahrnují třeba zásobování každého budoucího uživatele knížky informacemi, získání jeho souhlasu, jeho vybavení službami zákaznické podpory a další věci. Nám vychází částka na jednoho klienta 360 korun. Pojišťovny, jako třeba Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, uvádějí cenu za akvizici pojištěnce kolem 800 korun. Z toho tedy vyplývá, že vůbec nejsme drazí. To ostatně potvrdila řada kontrol, které jsme v poslední době absolvovali - od vyšetřování expertní parlamentní komise přes několik cenových auditů, k nimž daly podnět různé instituce, až třeba po zvláštní due dilligence firmy PricewaterhouseCoopers, která zjistila, že jsme proti jiným podobným produktům výrazně podfinancovaní. Srovnatelným produktem bylo tehdy zvoleno internetové bankovnictví.
E15: Menší pojišťovny tvrdí, že jsou schopny vytvořit vlastní funkční systém zdravotních karet elektronické dokumentace za zlomek nákladů.
Neznám přesně jejich kalkulace, ale hodně o tom pochybuji. Už proto, že většinu nákladů, kvůli nimž jsme kritizováni, spolkla právě zmíněná akvizice klientů. A to by nikdo levněji nepořídil. Samotný elektronický systém a odměny pohltily jen zlomek investic.
Produkt, jako je Karta života Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra, přijde levněji, jeho funkčnost je ale minimální. My nenabízíme pouhý zápisníček pacienta ani přehled vyúčtovaných výdajů, ale plnohodnotnou elektronickou zdravotní knížku.
E15: Náročnost této aplikace je ovšem právě to, co mnozí kritizují. Tvrdí například, že v době, kdy docházejí peníze na běžné výkony, se Všeobecná zdravotní pojišťovna pouští do luxusního projektu.
VZP se tím zabývá právě proto, aby měla více peněz na léčbu. Podle ročenky Světové zdravotnické organizace se v jednotlivých segmentech zdravotnictví vyplýtvá sedm až dvanáct procent nákladů. Prokazatelně. Zaokrouhleme to na deset procent, protože se to lépe počítá. Jestliže Vše- obecnou proteče ročně 150 miliard korun, odstraněním těchto nehospodárností se dá zcela reálně získat 15 miliard, které by bylo možno investovat právě do zlepšení léčení.
To plýtvání se musí identifikovat. Pojišťovny ale dosud neměly žádný nástroj, jak to zjistit, disponují maximálně seznamem výkonů od svých smluvních zdravotnických zařízení. Nemají nic, co by jim umožnilo měřit kvalitu léčení a zkontrolovat, zda nejsou třeba mnohonásobně předpisovány léky či se nevytvářejí zbytečné náklady.
VZP kývla na myšlenku IZIP právě proto, že až bude systém EZK plně funkční, poskytne detailní obrázek o kvalitě léčení i o kvantitě investovaných prostředků. A objeví rezervy.
E15: Přesto, nechybějí teď, v době, kdy mají pojišťovny méně peněz, kvůli IZIP prostředky na zdravotní péči?
To je třeba vysvětlit, odkud vlastně peníze VZP do systému elektronických zdravotních knížek jdou.
VZP to skutečně zprvu platila ze základního fondu. Kontrolní úřad ale tuto skutečnost před časem napadl a VZP se podřídila. Roky 2008, 2009, 2010 zpětně přeúčtovala do provozního fondu. Dnes se tedy elektronické knížky hradí z prostředků na úhradu nákladů na topení, za nájmy budov či třeba na budování interního informačního systému v pojišťovně. To, že smluvní lékař nemá k dispozici nějaký zdravotní výkon nebo typ léčby, se proto nedá v žádném případě spojovat s náklady na IZIP.
E15: Systém přesto ještě zdaleka nepracuje ideálně: klientů je sice dost, systém je funkční, ale velká část lékařů s ním nechce nic mít. Podle některých i proto, že se jim nelíbí být pod drobnohledem a mít nad sebou příliš velkou kontrolu.
Zatím nepatří k bontonu mezi lékaři sdílet informace s pacientem, a navíc prokazatelným způsobem. A v elektronické knížce přesně vidíte, který lékař a kdy vám jakou informaci vepsal. Takže možná se najdou doktoři, kterým vadí, že jim pacienti vidí pod pokličku.
Na druhé straně řada lékařů systému nedůvěřuje právě kvůli tomu, že si není jista, jakou právní platnost má předchozí kolegův záznam, když mají rozhodnout o způsobu budoucí léčby. My na to vždy odpovídáme: je to prostě jeden z informačních zdrojů, odpovědnost je vždy na tom lékaři, který indikuje léčbu. Nikoli na lékaři, který informaci vkládá. Ale proti jiným systémům je v elektronické knížce minimálně jednoznačně ověřeno, že kolega lékař vložil nějakou informaci, je vidět jakou a je možno si u toho konkrétního lékaře ověřit, jestli je informace relevantní. Nebo si dožádat nějaké další výsledky vyšetření.
E15: Nejvíce výhrad lékařů se dá shrnout do dvou bodů: není to povinné a nikdo nám to nezaplatí. Co s tím?
To jsou samozřejmě legitimní názory, které nemůžeme odbýt mávnutím ruky. Musíme jim tedy buď dát peníze, nebo stát musí stanovit povinnost. My v IZIP jsme spíše pro liberálnější přístup, tedy pro motivaci. Shodli jsme se s VZP, že všechny vyplýtvané peníze, které systém dokáže identifikovat (duplicitní vyšetření, předepsané léky a podobně), by se v první fázi měly vrátit do odměn poskytovatelů zdravotní péče. Takže tam ta finanční motivace už brzy bude.
E15: Co je pravdy na tom, že mají vaši manažeři vyšší plat než prezident republiky?
Taky jsem to četl. Vycházelo to z naší výroční zprávy 2009, kde se mluví o 59 milionech korun vyplacených devíti manažerům společnosti. Jak to vzniklo? Část manažerů je zároveň i majiteli firmy, kteří do ní investovali nemalé částky. Do roku 2009 (po osm let) se tu nikdy žádné odměny nevyplácely. V roce 2009 jsme ale dosáhli jistého, byť spíše minimálního zisku, a tak management rozhodl, že vyplatí odměny, a prostředky, které manažeři investovali z vlastních zdrojů, si budou moci vzít zpátky. Část z těch 59 milionů byla skutečně vyplacena na odměnách - ale dvě třetiny částky nechali manažeři na účtech společnosti s tím, že teprve až bude příznivá situace, budou ty peníze uvolněny a vyplaceny. Ale jsou to opravdu vesměs prostředky, které byly do firmy vloženy v letech 2001 až 2009.
E15: Jaké máte tedy opravdu platy?
Pohybujeme se na standardu manažerských platů v tuzemské společnosti. A hluboko pod standardy manažerských platů nadnárodních firem. Ale nepopírám, že lidi platíme dobře a jsme na to hrdí.