Skutečnost, že koncem června vypršela platnost smluv, na základě kterých dostávají zdravotnická zařízení zaplaceno za poskytnutou péči, chtěly pojišťovny využít k tomu, aby 10 až 15 procentům z nich smlouvy neobnovily. V té chvíli tedy hrozila administrativní likvidace asi 2000 soukromých lékařských praxí.
V demokratické zemi s tržní ekonomikou neměl o budoucnosti lékařů - soukromých podnikatelů rozhodovat zájem pacientů o jejich služby, ale úředník zdravotní pojišťovny, a to ještě bez předem známých pravidel, jejichž dodržování by bylo možno kontrolovat.
Abych uchránil lékaře před tímto existenčním ohrožením, svolal jsem již v listopadu loňského roku v souladu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění dohodovací řízení o nových smlouvách. Několik měsíců trvající maratón vyjednávání však neskončil úspěchem, neboť pojišťovny nebyly ochotny nabídnout soukromým lékařům více než smlouvy na dobu určitou, přičemž o délce trvání takového smluvního vztahu by v konečném důsledku rozhodovala pojišťovna jako nesrovnatelně silnější obchodní partner.
Gordický uzel rozťal ministr Rath, který pomohl lékařům tím, že využil svého práva vydat tzv. rámcovou smlouvu formou vyhlášky, pokud se na jejím znění pojišťovny se zdravotníky do půlroku nedohodnou.
Mně se pak podařilo s ředitelem Všeobecné zdravotní pojišťovny a některými jeho kolegy domluvit znění individuálních smluv pro jednotlivé soukromé lékaře. Tyto smlouvy vycházejí z ministerské vyhlášky a zároveň některá její obecná ustanovení upřesňují.
Tak například zdravotnické zařízení se vzdává možnosti požadovat po pojišťovně 10procentní penalizaci v případě, kdy se její platby opozdí o více než 65 dnů. Pojišťovny naopak bez dohody se zdravotnickým zařízením nebudou moci o něm zveřejňovat ekonomické údaje.
Pacienti získávají jistotu, že soukromí lékaři budou ordinovat minimálně 35 hodin týdně, přičemž do této ordinační doby se bude započítávat návštěvní služba, posudková činnost a klinické dny, během kterých si například chirurgové udržují svoji erudici tím, že operují v nemocnici. Nejdůležitější je však jasné definování podmínek, za kterých mohou zdravotnické zařízení nebo pojišťovna od smlouvy odstoupit. Pojišťovna má právo vypovědět smlouvu ve lhůtě šesti měsíců lékaři, který opakovaně neposkytuje pacientům péči v patřičné kvalitě, postupuje v rozporu s poznatky lékařské vědy, neoprávněně nedodržuje ordinační dobu, podvodně účtuje pojišťovně za výkony, které neprovedl, anebo neoprávněně vyžaduje po pacientech „sponzorské dary“. Tato pravidla chrání pacienty před špatnými lékaři. Jestliže soukromý lékař trvalý smluvní vztah s pojišťovnou uzavře, pak platnost již podepsané smlouvy nemůže ohrozit ani změna ministra, ani eventuální zrušení vyhlášky o rámcových smlouvách. Čas běží a jistě není rozumné váhat. V politice se může přihodit leccos a kdo zaváhá, ten… může mít smůlu.
Pokud se zápas o trvalý smluvní vztah pro soukromé lékaře podaří dotáhnout do vítězného konce, pak to bude jedna z nejzásadnějších změn v českém zdravotnictví. Poctivě pracující lékaři získají existenční jistotu a budou moci do svých praxí s klidem investovat.
Pacienti si naopak budou moci být jistí, že je nikdo nepřipraví o lékaře, kterému důvěřují. Pokud by totiž pojišťovna s lékařem smlouvu neobnovila, pak jeho pacienti by museli buď změnit pojišťovnu, anebo lékaře, případně veškerou péči hradit v hotovosti, a to bez ohledu na skutečnost, že si řádně platí pojištění.
Milan Kubek
Autor je prezident České lékařské komory
Právo