Jak ovlivňuje situaci ICRC slučování FN u sv. Anny a FN Brno?
Slučování nemocnic je novinkou, kterou jsme neočekávali. Umístění ICRC ve Fakultní nemocnici u sv. Anny bylo ideální, protože jde o nemocnici s dlouhou tradicí a myslím, že i velikostí je toto zařízení optimálním příjemcem takového projektu – umožňuje jej flexibilně rozvíjet.
Nyní se má ICRC stát součástí velké nemocnice, což mu na jedné straně v rámci většího celku a silného uskupení přináší určité nové možnosti. Otázkou ovšem je, jak se v takto rozsáhlé instituci podaří udržet flexibilitu řízení centra, která je pro činnost ICRC mimořádně důležitá.
V čem může být jeho flexibilita omezena?
V rámci lékařského výzkumu je třeba dělat rozhodnutí velmi rychle a pružně tak, aby týmy dokázaly reagovat na nové trendy. Současný model řízení projektu ICRC v rámci FN u sv. Anny umožňuje dostatečnou rozhodovací autonomii jak na úrovni vedení, tak na úrovni jednotlivých vědeckých týmů.
Nyní je otázkou, jak se tuto velmi důležitou rozhodovací schopnost podaří nastavit v novém celku, který vznikne spojením obou fakultních nemocnic. V současnosti se tvoří nový organizační řád tohoto celku a zatím v něm nebyla pozice ICRC definována. Doufám ale, že bude nalezen model řízení, který dosavadní flexibilitu zachová, umožnila totiž dosažení současných výsledků projektu.
Přestože jste dosud ICRC manažersky řídil, novým přednostou má být podle výsledků výběrového řízení někdo jiný… Co to pro vás znamená?
Větší změnou z hlediska dopadu na ICRC, než je samotné slučování nemocnic, je skutečně otázka obsazení funkce vedoucího lékaře (Chair) centra. Sám jsem inicioval konkurz, protože si myslím, že takový post by měl být obsazen na základě mezinárodního výběrového řízení.
Samozřejmě jsem věřil, že to bude řízení otevřené. A samozřejmě jsem počítal s možností, že se do konkurzu může přihlásit odborník, který prokáže vyšší kvalifikaci, než je ta moje, a potom je přirozené a správné, aby jej vyhrál ten, kdo má v dané oblasti nejvyšší kvalifikaci a zkušenosti. S takovým kolegou bych samozřejmě rád spolupracoval. Současně jsem ale věřil, že mé šance jsou velmi dobré, protože projekt ICRC v době, kdy jsem měl možnost jej vést, splnil všechny hlavní odborné a další cíle. Výběrové řízení, které organizoval Search Committee, ovšem přineslo velmi překvapivý výsledek – komise vyhodnotila jako jediného vhodného kandidáta slovinského neurologa Gorazda Stokina, který je odborným asistentem na Univerzitě v Lublani.
Doktor Stokin přitom dosud nikdy nevedl žádné výzkumné centrum ani žádný větší výzkumný tým a také se nikdy nepodílel na přípravě takového projektu, jako je ICRC. Podle dostupných informací byla jeho kvalifikace nižší než moje, přesto byl doporučen jako jediný kandidát.
Komise přitom neměla určit vítěze konkurzu, ale doporučit všechny kandidáty, kteří mají kvalifikaci pro výkon funkce vedoucího lékaře ICRC. Překvapením proto bylo, že jsem komisí na rozdíl od Gorazda Stokina doporučen nebyl, a to i přes skutečnost, že mé kvalifikační předpoklady a zkušenosti byly ve všech hodnocených parametrech stanovených komisí vyšší, než jaké mohl prokázat doktor Stokin. Komise má právo takové rozhodnutí udělat. Problém však je, že rozhodnutí, kdy komise postupuje v rozporu s předem stanovenými pravidly, je odborně nezdůvodnitelné.
Objevily se již reakce na toto rozhodnutí?
Na nesrovnalost v rozhodnutí komise poukázala řada odborných grémií. Oficiální námitku nejprve vznesl bývalý ředitel FN u sv. Anny Petr Koška. Následně svůj nesouhlas s rozhodnutím komise vyjádřili členové vedení obou brněnských kardiologických klinik a Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie, dále pak vedoucí odborníci většiny vědeckých týmů ICRC.
Odvolání jsem podal i já. Všechny námitky odborných grémií, včetně mého odvolání, však byly zamítnuty. Následně odhlasovala rezoluci vyjadřující nesouhlas s rozhodnutím komise dozorčí rada projektu ICRC, v níž je zastoupena řada našich i zahraničních významných osobností, včetně kolegů z Mayo Clinic. Dozorčí rada vyjádřila obavu, že změna vedení projektu ohrozí jeho další pokračování. Rozhodnutí dosadit do čela tak velkého projektu, jako je ICRC, někoho, kdo v této oblasti dosud nemá žádné zkušenosti, rada považuje za velké riziko.
Proto požádala ředitele nemocnice Romana Krause, aby doporučení komise nerespektoval a využil na základě prokazatelných odborných faktů možnost práva veta. Rozhodnutí již ovšem padlo a ředitel Kraus od začátku května jmenoval přednostou ICRC Gorazda Stokina.
Může to ovlivnit spolupráci s Mayo Clinic?
Kolegové z Mayo Clinic, kteří jsou zastoupeni v dozorčí radě a v pozici mezinárodního vědeckého ředitele ICRC, věnovali hodně času vyhodnocení závěrů Search Committee a vyžádali si veškeré podklady, které jednotliví kandidáti na vedoucí post do výběrového řízení zaslali. Na jejich základě dospěli k závěru, že rozhodnutí komise měnit vedení dosud úspěšného projektu a svěřit jej doktoru Stokinovi považují za nezdůvodnitelné riziko pro další osud projektu.
Členové dozorčí rady i mezinárodní vědecký ředitel jsou přitom spoluodpovědní za výsledky projektu ICRC. Pokud doporučení dozorčí rady nebude reflektováno, logicky hrozí, že by Mayo Clinic mohla odstoupit z klíčových řídících pozic, jež má v projektu ICRC, tedy hlavně z pozice mezinárodního vědeckého ředitele, který koordinuje vzájemnou spolupráci mezi ICRC, Mayo Clinic a dalšími partnery, a dále z pozic, které odborníci z Mayo zastávají v dozorčí radě ICRC. Profesor Virend Somers již 23. dubna z pozice mezinárodního vědeckého ředitele odstoupil. Na toto riziko odstoupení přitom odborníci z Mayo Clinic předem upozornili. Osobně se pokusím udělat vše pro to, aby se podařilo spolupráci s Mayo zachránit, i když nebudu mít možnost projekt dále vést.
Jaký vliv má toto rozhodnutí na zaměstnance ICRC?
Myslím, že to dopadá hlavně na mladou generaci kolegů, kteří s projektem spojovali řadu svých ideálů – byl pro ně například důvodem, proč neodcházeli třeba do USA, případně proč se odtamtud vraceli. Skutečnost, že do takové funkce byl jmenován kandidát, který nemá dostatečnou kvalifikaci, může mít hodně demotivující dopad na práci týmů.
Zaměstnanci CKTCH v Brně se nechtějí slučovat, jsou ve stávkové pohotovosti
Lékaři z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH) v Brně protestují proti slučování centra s FN u svaté Anny. Záměr představil pověřený ředitel fakultní nemocnice Roman Kraus.
Spojením obou zařízení vznikne velký zdravotnický komplex, který bude sjednocen i finančně. To se nelíbí zaměstnancům transplantačního centra, které doposud fungovalo nezávisle. Petice proti sjednocení „Fakultní nemocnice u svaté Anny je ve špatném ekonomickém stavu. Naše pracoviště je výjimečné, zajišťujeme transplantační péči pro celou Moravu. Nemůžeme si dovolit vysávání finančních prostředků na úkor někoho jiného,“ uvedl Tomáš Ostřížek z CKTCH.
Lékaři transplantačního centra proto vstoupili do stávkové pohotovosti a založili petici proti sloučení obou zařízení. Podepsalo ji údajně 95 % zaměstnanců nemocnice a organizátoři ji poslali na ministerstvo zdravotnictví i do obou komor parlamentu. Nemocnice by se mohly sloučit už příští rok, po přijetí potřebného zákona. S podobnou situací se potýkají i zaměstnanci Revmatologického ústavu v Praze, zde lékaři také protestují proti sloučení se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze (viz komentář na str. 11). (iso, ČTK)