Pracuji na záchrance Plzeňského kraje. Vydělávám tam o něco větší částku než ve své privátní chirurgické praxi. Mimochodem prosperující a fungující již více než 15 let.
Jako chirurg si vydělám zhruba tolik co lékař v nemocnici pracující jen na základní úvazek při stejné, to jest nejvyšší kvalifikaci v oboru. To jen na okraj, aby náhodou nevznikl dojem, že jako soukromník dost dobře nerozumím běžným smrtelníkům (lékařům) a že jsem jaksi ´za vodou´.
Ale vím přesně, že jako firma si nemohu dovolit zvýšit plat sobě ani zaměstnancům, a to pokud tyto peníze nevydělám či neuspořím v nákladech. Stejná situace je v nemocnicích, ale tam z cizího krev neteče! Toť myšlení odboráře.
Nakonec jsem jejich myšlení poznal v roce 2003, kdy jsem za zdravotní komisi městské rady v Rokycanech jednal s vedením nemocnice o řešení tehdejší kritické ekonomické situace. Hrozil pád nemocnice a naplnění osudu obdobného zařízení v Plané. Nicméně odboráři řekli, že chtějí třináctý plat a podle zákona na něj mají nárok. A bylo vymalováno.
Prosby ředitele a města o pochopení a spolupráci? Či snaha přesvědčit lékaře některých oddělení, že by mohli v nouzovém režimu omezit zdvojené lékařské služby? Nesmysl, to nikdo nebral vážně. Sice mimo kameru někteří připustili, že to je jaksi pravda, ale peníze a klid, tak to byl hlavní argument tvrdého jádra odporu. Nakonec město půjčilo peníze a kraj poté zaplatil dluhy. A jede se dál!Ato samé je dnes.
Ano, lékaři jsou léta podhodnoceni, spíše znehodnoceni, nikdo je nebral vážně. Nakonec také proč ne? Kolik jich je? A zaplní při demonstraci náměstí? Frustraci rozumím, chápu jejich myšlení a pohrdání „stužkovými nestávkami“.
Ale zrovna teď a tímto způsobem vydírat společnost, vládu, která by byla schopna a ochotna dělat reformy, tak to není můj šálek kávy a proto jsem podepsal i petici proti kapitulantství. Jinak jsem nezvratně přesvědčen, že po získání peněz pro lékaře, jenom pro lékaře, tak poté žádná reforma už nebude a to ani náhodou. A to i přes dobrou vůli ministra této velmi slabé vlády.
Odbory, hejtmani a opozice zablokuje jakoukoliv snahu o reformu. Nakonec o co jde lékařským odborům? O peníze, vliv a klid. Pokud slyším směšné názory pana Kubka, že toto je největší proreformní a protikorupční hnutí v našem zdravotnictví, tak nevím jestli je to více směšné nebo odpudivé.
Jen na okraj a na základě zkušeností z mého téměř čtyřicetiletého působení ve zdravotnictví mohu zcela jasně potvrdit, že korupce má svojí živnou půdu mezi lékaři. Těžko, přetěžko mohou sestry, sanitáři či jiní nezdravotníci ovlivňovat výběr dodavatele zdravotnické techniky, investic, apod., tak jako lékaři. To jsou mé skromné postřehy ze života v našem zdravotnictví.
A kdo jezdí na kongresy, sympozia a další bohulibé akce, velmi často spojené s návštěvou exotických destinací a příjemných hotelů? Vím jak se firmy snaží uchytit a podílet se na investicích v nemocnicích. To bylo je a nejspíše i bude!
Protože reforma nebude a vím, že po vítězství odborů přijde doba betonování pozic, a to již bude ve spolupráci se spřátelenými hejtmany. Nebo si snad někdo myslí, že si kraj zavře nemocnici, oddělení, zvláště před volbami? A že lékaři budou chtít pracovat více než nyní a nést na svých bedrech náklady reformy? A případně ztratit místo, jelikož naše nemocnice nevydělává?
Nikdy, zvláště když nyní si ověřili sílu a porazili zcela jasně vládu, slaboučkou vládu, kterou jsem a snad toho i lituji, volil. Bohužel to bude nejspíše precedens pro další a nejen odboráře.
Říká se, že naděje umírá poslední. Kéž by to byla někdy pravda, ale nevěřím v „pochlapení“ vlády.