Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Bude nás méně a naše populace bude stárnout. To je asi zásadní informace, která vyplývá z nové demografické studie, kterou před dvěma dny zveřejnil Český statistický úřad. V roce 2101 by měla mít Česká republika přibližně 7 milionů 680 tisíc obyvatel. Téměř třetinu budou tvořit senioři starší 65 let. Dětí do 15 let bude jen 12 procent. Průměrný věk se přiblíží hranici 50 let. Je na tyto změny připravena česká společnost, jaká bude kvalita našeho života, čeká seniory druhá kariéra? I na to se budeme ptát docenty Ivy Holmerové, místopředsedkyně České gerontologické společnosti, spoluzakladatelky České alzheimerovské společnosti a ředitelky Gerontologického centra v Praze-Kobylisích. A prostorem pro vaše názory je Facebook, web, ale také můžete telefonovat přímo do našeho vysílání do Českého rozhlasu. Paní docentko, vítejte u nás ve studiu. Dobrý večer.
Iva HOLMEROVÁ, místopředsedkyně České gerontologické společnosti, spoluzakladatelka České alzheimerovské společnosti, ředitelka Gerontologického centra v Praze-Kobylisích: Dobrý večer.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Před chvílí jsem zmínila závěry té demografické studie, ty výsledky jsou podle vás v něčem, alespoň v něčem hodně optimistické.
Iva HOLMEROVÁ:
Já si myslím, že jsou optimistické. V principu jsou optimistické, protože na co si připíjíme, jak se zdravíme, už to zdraví, zdravení se zahrnuje slovo zdraví a připíjíme si na zdraví a na štěstí, a když prostě máme zdraví a štěstí, tak se dožijeme také vysokého věku a když se lidé dožívají vysokého věku, a stále vyššího věku, tak to vlastně znamená, že společnost zestárne, že jsou, že v té společnosti budou žít i staří lidé, no, a my najednou tu zprávu Českého statistického úřadu, která je v podstatě očekávaná a očekávatelná a řekla, že bych, že nikterak překvapující, tak najednou ji jaksi bereme s určitým zděšením a představuje určitou paniku.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
A hrozbu ještě k tomu.
Iva HOLMEROVÁ:
Hrozbu, možná demografickou panik, ten termín skutečně existuje.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
My patříme mezi /nesrozumitelné/ společnosti, víc než polovina lidí vnímá starší generaci negativně, to jsou jedny z nejhorších výsledků v takovém evropském průzkumu, který byl, kde se to v nás vzalo?
Iva HOLMEROVÁ:
Ono to má asi několik pramenů, tyhle ty výsledky, já mám takový trochu sklon k optimismu, jak jste už nakonec poznala z té první odpovědi, takže já bych možná to neviděla tak černě, já si myslím, že my Češi jsme tím, možná i takovou tou lokalizací v tom centru Evropy, takový větší nespokojenci a skuhralové a prostě když se nás někdo na něco zeptá, tak to vidíme daleko hůře, možná ten problém stárnutí vidíme daleko hůře. To je, to bych řekla, je takový ten možná iracionálně optimistický názor na věc, ale na druhou stranu je pravda, že skutečně ty výsledky, vy jste citovala výsledky Eurostatu, to bylo veliké reprezentativní šetření, které bylo prováděno vlastně u příležitosti roku aktivního stárnutí, a solidarity mezi generacemi, vlastně v celé Evropě a ukázalo se, že Česká republika skutečně patří k těm zemím, kde nemají v průměru příliš rádi starší lidi a to starší, to, rozumíme lidi starší 50 let. To vlastně nejsou ještě ani senioři v tom pravém slova smyslu demograficky, protože těmi rozumíme lidi 65 let a starší, čili já si myslím, že tyhle ty výsledky jsou skutečně velice alarmující. A je opravdu na naší společnosti, aby s tím něco dělala, protože nakonec to budoucno, to budoucnost naší společnosti chystáme sami sobě, protože my zatím hovoříme o seniorech, jako o někom jiném, ale v podstatě ty demografické prognózy se týkají nejenom nás samotných, to už my se toho možná nedožijeme, ale týkají se vlastně těch, kteří se teprve narodí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Ale přece jenom ještě bych se k té mezinárodní studii vrátila, proč zrovna v Česku ty výsledky dopadly tak negativně pro českou společnost?
Iva HOLMEROVÁ:
Já si myslím, že to má, opravdu je tam mnoho, mnoho jaksi zdrojů, proč to tak dopadlo v té naší společnosti, je to výsledek podle mého názoru opravdu alarmující a určitě to souvisí s několika věcmi, proč. Je to jednak mediální obraz, podívejme se na naše média, podívejme se na naši, na naše televize, a to nejenom komerční, ale i třeba veřejnoprávní, díky za tenhle ten pořad v rádiu, díky, že se o tom mluví, já myslím, že v rozhlase se o tom mluví ještě daleko více o stáří a myslím si, že i nakonec pozitivně, ale myslím si, že celkový jaksi mediální obraz stárnutí a stáří není příznivý. A týká se to také účasti starších lidí na prezentaci různých problémů, různých věcí. Já, když mám možnost nakouknout někdy za hranice, ubytovat se tam v hotelu a pustit si ráno ranní zprávy, tak mě stále a vždy překvapuje, že v těch ranních zprávách se vyskytují samozřejmě mladí lidé, mladí komentátoři, ale jsou tam také lidé, kteří jaksi buďto komentují zprávy nebo komentují různé události, provázejí těmi pořady, a to jsou lidé 60-letí, dokonce třeba 70-letí a jsou přijímáni naprosto samozřejmě, čili vlastně posluchači a diváci mají před sebou celé to spektrum normálního života, počínaje dětmi, až po vlastně ten zralý věk. Takže to si myslím, že je jedna z důležitých věcí. A potom bych řekla, že další klíčovou velice významnou věcí je taková mezinárodní, mezigenerační solidarita a je takové setrvávání, setkávání se generací mezi s sebou, ať již v rodinách, víme, že vlastně také u nás jako v ostatních zemích máme sklon k tomu, abychom žili spíše odděleně, spíše izolovaně v městech, ty rodiny jsou menší a podobně, a podobně, ale určitě je možné jaksi vytvářet jiné platformy, jiné prostory pro mezigenerační setkávání a určitě také prostě vzdělávání o stárnutí stáří by mělo patřit do škol.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Říká dnešní host, docentka Iva Holmerová. Druhá polovina tohoto století bude patřit především seniorům, stárnutí populace je podle demografů nejzásadnější změnou, která společnost ve vyspělých státech čeká. Osob nad 65 let přibývá, lidé díky změně životního stylu a moderní medicíně žijí déle. Je na tento fakt česká společnost připravená, budou mít penzisté druhou kariéru, jaké budou mezigenerační vztahy, na to se ptáme v diskusi Radiofóra s docentkou Ivou Holmerovou. Do naší debaty, do naší pravidelné debaty se přihlásili na adrese radioforum@rozhlas.cz Věra Valešová. Dobrý večer vám přeji.
Věra VALEŠOVÁ:
Dobrý večer. Já bych se chtěla zeptat, jak je to možné, že když chodím po různých zámcích a vidím tam zájezdy ze západního Německa, že jsou to důchodci, že většinou jsou bez francouzských holí a když vidím zájezdy našich důchodců, větší polovina má francouzské hole nebo jsou nějakým způsobem postiženi.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Tak se ptáte paní docentky, jak je to možné.
Věra VALEŠOVÁ:
Ano.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Nechte si, prosím, paní docentko, sluchátko.
Iva HOLMEROVÁ:
Ano, já si nechám sluchátka. Já jsem si tohohle toho fenoménu nevšimla. Já si myslím, že ten obraz je velmi, velmi podobný, to, na to nedokážu odpovědět, proč se paní posluchačce zdá, že chodí více lidí ze západu bez holí, zatímco naši s holemi. Já bych to viděla možná spíš pozitivně, jo, že více, jestliže více lidí s různými pomůckami se zúčastňují různých výletů a podobně, tak bych v tom viděla docela dobrý obraz toho, že i tito lidé nějakým způsobem se zapojí do těch aktivit, jsou integrováni, ale možná taková správná odpověď na tu vaší otázku je, že prostě na dálku cestují přeci jenom lidé zdravější, takže možná po Česku cestují i ti hodně, kteří, dejme tomu, mají nějaké pomůcky pro chůzi a tak, zatímco přeci jenom se nepouštějí do velkých dálek, takže možná třeba někde ve Francii se někdo touhle dobou ptá obdobnou otázkou, proč lidé z jiných zemí vypadají tak či onak, ale možná to je jenom opravdu tou náročností cestování.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Paní Valešová, nechci vám nic podsouvat, ale měla jste třeba namysli, že podle vašeho názoru třeba tady v České republice není na takové úrovni zdravotní péče, jako třeba v Německu nebo v Rakousku?
Věra VALEŠOVÁ:
No, tak přímo jsem to namysli měla, ale myslím, že se asi více tam starají o své lidi, o svůj pracující lid.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Ale možná i sami lidé možná se více starají o svoje zdraví?
Věra VALEŠOVÁ:
To je možné.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Tak druhým posluchačem na telefonní lince Radiofóra, které vysíláme na Českém rozhlasu Plus, je pan Milan Novák. I vás zdravím. Dobrý večer.
Milan NOVÁK:
Dobrý podvečer.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Tady s námi je stále paní Iva Holmerová. Jak vy chcete přispět do naší dnešní debaty, máme základní otázku, jestli česká společnost je připravena na stárnutí populace?
Milan NOVÁK:
Docela mě překvapila paní docentka svým, s takovým tím pozitivním přístupem, očekával jsem spíš takovýto negativní, že se stát musí starat a z jejích slov cítím takový, to, že by se člověk měl v podstatě postarat trošičku sám, a to už je tím aktivním přístupem v tom aktivním životě. To se mi právě na tom líbí, když je to mezigenerační a jak povídala paní docentka mezigenerační styky a podobně. Takže já si myslím, že ta příprava na to není až tak nutná, mělo by to vycházet z toho běžného života, který dneska denně žijeme, a tím se pomalinku na ten, na ten „důchod“ nebo na to stáří připravit. Já si myslím, že u nás tady v republice je to stáří spojováno právě s takovou tou jakoby nemohoucností, přitom já vidím spoustu starších lidí, potažmo důchodců, kteří jsou aktivní, sportují, mají spoustu volného času, takže se i baví a podobně, takže v tom nevidím tak velký problém jako někteří lidé.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Vy se na to díváte taky optimisticky, stejně jako paní docentka Iva Holmerová. Paní docentko, vy se v této oblasti pohybujete už hodně dlouho, jenom pro zajímavost, našim posluchačům chci říct, že vy jste se stala členkou Gerontologické společnosti už během studií na medicíně, tak vy vlastně můžete posoudit, jaký vztah mají lidé ke svému zdraví, jestli opravdu ta informovanost je taková, že lidé už na to dnes opravdu hodně myslí a starají se o sebe víc?
Iva HOLMEROVÁ:
Já si myslím, že ta situace se skutečně hodně zlepšila a vlastně to také můžeme dokumentovat tím, že se i zlepšil náš zdravotní stav a že se vlastně velice prodloužila naděje do žití, blížíme se vlastně do západní Evropy, stále jsme sice na té hranici ještě, ale jsme na tom téměř nejlépe vlastně z těch zemí bývalého východního bloku, takže jsme méně někde na pomezí v těchto parametrech mezi jaksi bývalou západní a bývalou východní Evropou. Naděje do žití při narození u nás je kolem 80., o něco více už jen o něco, malinko méně u mužů, a i tahle ta, jaksi tento rozdíl se sbližuje, což je tak výraz jakési podstatě normálnosti, normálnosti vývoje, takže já si myslím, že tím, že skutečně jsme zemí bohatou, to si musíme připustit, a že jsme zemí, která má velice kvalitní zdravotnictví, jsme dosáhli velmi mnoho, co já si myslím, a to pan posluchač Novák vlastně také zmínil, že je důležité, aby se lidé, abychom možná více mluvili o prevenci, o rozvoji a podpoře zdraví a aby se lidé také daleko více ještě starali sami o to své zdraví, sami o sebe samozřejmě a sami o to své zdraví. Tohle to, co jsem řekla, samozřejmě má i ten jaksi tu druhou stránku, ten druhý aspekt, já si myslím skutečně, že je strašně důležité, aby se lidé starali, aby prostě, abychom působili preventivně, podporovali své zdraví a tak dále, ale ne každému je to dáno, to je druhá věc. Stáří je normální období života, normální by mělo být, že se dožijeme ve vysokém věku jaksi dobrého zdraví, ale mnoho lidí to štěstí nemá a nemá štěstí zejména v důsledku toho, že přichází některá onemocnění, která jsou prostě ve stáří častější, jsou to různá neurodegenerativní onemocnění a podobně, takže musíme říci a Evropa to nyní řekla velmi, velmi jakýsi jasným hlasem, který bohužel u nás nebyl příliš mnoho slyšet, vydala, Evropská komise vydala v únoru tohoto roku takový velký balík opatření, která se týkají a zabývají problematikou dlouhodobé péče a tam se vysloveně říká, že občané Evropy se dožívají asi těch 80 let nebo mají naději dožití při narození 80 let v současné době, ale více méně tři čtvrtiny života se pravděpodobně dožijí ve zdraví a téměř jednu nebo celou jednu čtvrtinu svého života stráví v nějaké situaci, kdy budou potřebovat určitou pomoc, čili kdy budou mít určité onemocnění nebo určitou omezení soběstačnosti, které u starších lidí je zpravidla nějakým chronickým onemocněním, takže samozřejmě být aktivní, být pozitivní, doufat v to, že budu zdráv, to je jedna věc, ale druhou věcí je to, že společnost by prostě měla počítat s tím, že lidi, kteří skutečně to nějakým způsobem nezvládnou v důsledku svého onemocnění, by měla podporovat a měla by je podporovat na úrovni jich samotných, v jejich rodinném prostředí, samozřejmě jsou nesmírně důležité obce a eventuálně další služby.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Vím, proč zmiňujete obce, protože vy jste se dnes vrátila z Jihlavy, kde jste měla program, protože vy opravdu jezdíte s takovým právě programem pro občany, ale vlastně i pro samosprávu, je to takový speciální bedekr aktivního stárnutí, co dělat v obcích, jak více lidé zaangažovat do toho veřejného života a jak je nenechat někde bokem, jaký je zájem o tento bedekr?
Iva HOLMEROVÁ:
Ano, říkáme tomu letní road show. Byli jsme, začali jsme na Moravě, byli jsme v Kroměříži, v Brně, v Jihlavě, ten zájem nám stoupá, my jsme teď skutečně začali, takže já nechci nikoho, nechci nikomu vyčítat, že jsme měli, že v podstatě zpočátku je málo účastníků a podobně, já si myslím, že vlastně v Ostravě máme přihlášeno již asi 30 účastníků toho semináře k bedekru a ten bedekr, to je vlastně, to je vlastně příručka, příručka na cesty a tenhle ten náš bedekr se zabývá jaksi problematikou, nebo jak se nám říká, jak se orientovat v krajině aktivního stárnutí a dlouhodobé péče. Je to taková docela bych řekla, úhledná ilustrovaná příručka, která je k dispozici, všem v podstatě zájemcům do rozebrání, zejména teda účastníkům těch našich seminářů a zabýváme se tam problematikou aktivního stárnutí v tom smyslu, jak mohou obce učinit jaksi prostředí pro seniory, pro dobré stárnutí v obcích a také, jakým způsobem zajistit dlouhodobou péči, ale také radit nebo snažíme se vymyslet, radit seniorům, jakým způsobem by se mohli lépe zapojit do života obcí.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Říká náš dnešní host Radiofóra, paní docentka Iva Holmerová, naše číslo sem do Radiofóra je 221552755, ale na naší telefonní lince stále ještě jsou naši dva posluchači, paní Věra Valešová a Milan Novák. Zaznělo tady hodně podnětů. Paní Valešová, máte nějakou otázku na paní docentku?
Věra VALEŠOVÁ:
Já teda zatím nemám.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Ano. Děkuji. Takže posloucháte, paní docentka mluví opravdu velice zajímavě, velice poutavě. Pane Nováku, vy jste se někdy nějak blíž zajímal právě o problematiku seniorů nebo vy jste říkal, že určitě už teď my všichni v tomhle věku, v průměrném, tedy středním věku už se zajímáme, co bude dál, už na nás tady samozřejmě padá důchodová reforma, a těch podnětů je hrozně moc, zajímáte se o to už teď, jak vám bude třeba za 20, za 30 let, jak se na to připravit?
Milan NOVÁK:
Určitě právě v souvislosti s tím financováním těch důchodů, tak jsem spolupracoval s jednou takovou větší společností, kde jsme tyto otázky řešili, kde jsme řešili nejen financování, ale právě jsme se zabývali i těmi doživotními tabulkami nebo tím věkem toho dožití, tím zdravím a podobně, takže určitě jsme se tímto zabývali a vyšlo nám z toho takové, taková zvláštní data a čísla, zjistil jsem, že v určitém období ti lidé jakoby, řekněme, trošičku více umírají, tak jsme se ptali, proč to je, prostě někde kolem toho 65. roku, ale asi jsme zjistili, že to je z jednoho prostého důvodu, ti lidé najednou přestanou pracovat, přestanou být aktivní a „se nudí“ a vlastně v tuhle tu chvíli neví, co se životem. Takže tady je potřeba si dneska takové lidi umět udržet u toho života, u toho aktivního života, vidím to i na svém otci a na své matce, jak vlastně, když se dostali do důchodu, tak najednou nevěděli, co s časem de facto, jo, naštěstí mají baráček, takže začali běhat trošičku kolem baráčku, ale nedovedu si představit, že by žili někde v nějakým bytě ve městě, to asi by bylo špatně. No, a pak v takové tělo, které se nehýbe, tak samozřejmě ochoří úplně, nebo snadněji než to, které má nějaký aktivní život.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Děkuji, pane Nováku, za tento podnět, protože tady se dostáváme k tématu, že by senioři měli budovat možná druhou kariéru v tom seniorském věku, no, to je v některých státech velmi typické, lidé takto žijí, u nás ještě tak zase moc ne, ale souhlasíte s tím, paní docentko.
Iva HOLMEROVÁ:
Já souhlasím s váma a řekla bych, že tady souzní duše přímo s panem, s panem Milanem Novákem, co nám říká, protože já, je to tak, skutečně ukazují to i ta čísla, je tam určité zakolísaní, alespoň v některých regionech a podobně, v některých oblastech, a já si myslím, že tady je skutečně význam, veliký význam osamocenosti, že prostě …, a ztráty jakéhosi programu, že vlastně celý život žijeme, rozvíjíme se, budujeme cosi a najednou nějakým způsobem vlastně to důležité, co pro nás bylo, z toho našeho života mizí. A já si myslím, že je mnoho aspektů, které jsou klíčové pro ten, pro ten další život, pro tu naši další kariéru, je to jednak ta profesní kariéra, dejme tomu, kterou si můžeme budovat i, dejme tomu, v tom vyššímu věku, je to pokračování ve všech možných aktivitách, anebo plánování si něčeho nového, prostě nebudu se teď zabývat tímhle, ale, dejme tomu, budu dále užitečný jiným způsobem. Já bych tady viděla obrovské pole, třeba pro dobrovolnictví, to je záležitost, se kterou jsme se právě při tvorbě tohoto bedekru, protože jsme ten bedekr a jeho doporučení vlastně vycházejí z výzkumu, který jsme prováděli v našich obcích, a my jsme se tam setkali s mnoha různými aktivitami pro seniory, setkali jsme se také s určitými aktivitami mezigeneračními a podobně, ale relativně málo jsme nacházeli tu vlastní iniciativu starších lidí, schopnost efektivně komunikovat, dejme tomu, s obcemi, s místní správou a samosprávou, prosazovat své zájmy, nabízet své síly nějakým způsobem, to je, to je jedna stránka věci. Na druhou stranu si myslím, že naši senioři nejsou jaksi méně ochotni, než, dejme tomu, senioři na západě, jsme vlastně všichni stejní lidé. U nás se nějakým způsobem to dobrovolnictví, to formalizované dobrovolnictví zřejmě nenosí a myslím si, že to je důsledkem prostě těch mnoha let totality, kdy vlastně nyní nám, není vhodné to …, lidem se nelíbí to sdružování.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Další věc, to jsou různé rekvalifikace, a možná ještě jedna věc je zajímavá, věnovat se třeba těm moderním technologiím, protože za 20, 30 let, pokud ti lidé nebudou držet krok, tak úplně ztratí kontakt s realitou a ani jejich vnoučata jim nebudou potom rozumět a možná budou říkat, jak to, že babička neumí na počítači, že neovládá mobil, že stále telefonuje, tak ale, kdo telefonuje, to je důležité, jsou v tuto chvíli naši posluchači, naše číslo sem do Radiofóra Českého rozhlasu Plus je 221552755. Ve studiu stále zůstává náš dnešní host, paní docentka Iva Holmerová. Kdo se dovolal, dobrý večer vám přejeme. A je úplně ticho. Halo, halo.
Iva HOLMEROVÁ:
Hovořili jsme o technologiích a …
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
O technologiích, nefunguje, tím to možná bude. Takže znovu se ptám, jestli posluchač nebo posluchačka je naší telefonní lince, vidím, že v režii už s ní naše editorka v čele komunikuje. Tak už je to v pořádku. Dobrý večer, dovolali jste se do Radiofóra.
posluchač:
Prosím vás, rád bych jenom řekl, tak mně už táhne na 80., taky jako, tak bych řekl, že když se tak dívám kolem, 32 lidí u nás umírá prostě jako bezdomovců a takový ty, 50 jich umře metylem, 120 asi, jich je nejmíň, který jsou postižení, tomu říkají slepý a takový ty. A Zeman řekl, jako ještě jako kandidát, že kdyby umřel jeden, takže odstoupí půlka vlády, nic se u nás nestalo. A ti všichni, co umřeli, ti se před tím jako najedli, za komunistů neumírali hladem. Jestli byste mi na to odpověděli.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Tak, paní docentko, nevím, za jaký konec to vezmete, tento podnět našeho posluchače, ale ještě před tím, než budeme reagovat, tak v tuto chvíli už se rozloučím s paní Věrou Valešovou a Milan Novákem. Jsem ráda, že jste se zúčastnili naší telefonické debaty a přispěli jste do naší diskuse, na slyšenou, budeme se zase těšit příště, ale teď, jestli se pokusíte nějak reagovat.
Iva HOLMEROVÁ:
Já se pokusím. Já možná jsem úplně všemu nerozuměla, ale já bych se s dovolením přidržela toho svého tématu, svého životního tématu v podstatě, a to je stárnutí stáří. A já opravdu nejsem politickým komentátorem a neumím komentovat tyto věci, které vysloveně souvisí s postoji, s vyjádřeními našich politiků. Já to tak příliš nesleduji, na rozdíl od toho svého, tak já bych si dovolila možná vrátit k tomu stáří a k těm moderním technologiím, protože to bylo, to bylo, myslím, jestli pan posluchač dovolí, to bylo, myslím, velice zajímavé téma, protože právě pro tu komunikaci si myslím, že jsou technologie nesmírně důležité.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
To je pravda, ale zase na druhou stranu je pravda to, že posluchač říkal, že mu je 80 let, a vyloženě se stále zajímá o dění.
Iva HOLMEROVÁ:
Ano, zajímá se o dění a zajímá se také o dění prostřednictvím moderních technologií, takže nám zavolal, takže bravo, děkujeme.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Další posluchač je na lince, další posluchač se chce zeptat našeho hosta, paní docentky Ivy Holmerové. Dobrý večer i vám.
posluchač:
Hezký dobrý večer, dámy, vám v redakci. Víte co, dovedete si představit sumu 260 miliard korun?
Iva HOLMEROVÁ:
Ne.
posluchač:
Ne, že ne, no, vidíte, a 260 miliard korun ročně z této ekonomiky, z této naší dosavadní ekonomiky v roce 2010 spočítá, nám mizí nezadržitelně mizí, takže my z nich nic nemáme, odplývá to do mateřských firem, bank, odplývá to do nadnárodních společností, 120 miliard se rozkrade v těch výběrových různých řízeních a víc jak 80 miliard nás stojí menšiny, jedna menšina, teda jedna jistá menšina, nechci to rozvíjet, čili je to tolik peněz, že my jsme spočítali z ekonomiky roku 2010, že minimální důchod by mohl být 26450 korun. Myslím si, že, a teď mluvím k věci, myslím si, že v tom okamžiku už ti důchodci a ti, ti starší lidé by, asi by se jim žilo lépe, protože by mohli, měli by co investovat do svého stáří, v současné době ta ekonomika, jak víte, je taková, jaká je a mezi lidma moc peněz není. A myslím si, že to má taky velký vliv, vliv na, na to jejich rozhodování.
Iva HOLMEROVÁ:
Já, to máte pravdu, že jsou peníze nesmírně důležité a určitě pro starší lidi by bylo zapotřebí víc prostředků, to já s vámi souhlasím, já tedy ze své pozice nikdy v podstatě ty materiální stránky věci až tak neprosazuji, protože já, jak jsem říkala, nejsem ekonom, nerozumím důchodům a podobně, ale souhlasím s vámi, že starší lidé se dostávají opravdu někdy do problému a situací, které jsou neřešitelné, já jsem zrovna nedávno na svém blogu poukázala na takovou situaci, třeba lidi, kteří žijí v domovech důchodců a kteří po zaplacení, dejme tomu, všeho, těm zůstává už relativně velmi málo na to, aby měli třeba na své léky a podobně, takže já s vámi souhlasím, máme samozřejmě bohaté seniory, protože senioři jsou skutečně velice, velice heterogenní skupinou, skupinou lidí, ale máme také ty, kteří skutečně potřebují pozornost společnosti a nějakou pomoc a zejména v situaci, kdy prostě sami se nedokáží o sebe postarat, tak si myslím, že to je vyjádření kultury společnosti.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Tak tolik reakce na názor tohoto posluchače. Na telefonní lince by měl být pan Mirek, kterého také zdravíme. Dobrý večer. Tady je Český rozhlas Plus.
posluchač:
Dobrý odpoledne, já bych nejdřív začal tím, že jsem včera čirou náhodou poslouchal večer vaší anketu, paní Zuzano, na Radiožurnálu, a opravdu to byla bída a utrpení z mého hlediska, naprostá většina posluchačů se postavila za našeho současného státního prezidenta. Teď ze statistik víme, kdo byl voličem pana Miloše Zemana, byla to právě starší generace. A z toho nám může být jasné, že tedy propast mezi mladou a starší generací v České republice je větší než v ostatních okolních státech, aspoň evropských, a tudíž tedy mladá generace se na tu starší dívá skrz prsty. Mladá generace, kdyby se více účastnila voleb, ať už prezidentských nebo jiných, tak by to mohlo dopadnout lépe, víme, že mladší generace volila pana Schwarzenberga. A já bych se vás ještě chtěl zeptal, paní Holmerová, aby to nebylo v takovém optimistickém tónu, tak já bych zvolil trošku realističtější přístup, aspoň doufám, a mám konkrétní otázku, připusťme hypoteticky, že by přece jenom nějaký konec světa svého druhu, alespoň pro lidstvo, nastal. Bylo by to asi pravděpodobně atomovou válkou nebo by to bylo s tím, že by se lidstvo nadužíváním léků dostalo do takové situace, že viry a bakterie by ho udolaly nějakou účinnou pandemií, nebo nějak jinak …
Iva HOLMEROVÁ:
Víte, ale já nejsem, víte, ale já nejsem prognostik, já jsem, pan posluchač nám zavěsil, ale tak já možná bych to jenom krátce komentovala, že skutečně nejsem prognostikem, jsem gerontolog, já jsem geriatr, čili lékař, který se zabývá stářím a gerontolog amatér, protože se velice často a čím dál tím více zabývám také takovými širšími souvislostmi, které souvisejí se stářím, stárnutím a stáří populace.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Jenom na to můžeme zareagovat, že skutečně v budoucnu staří lidé budou spoluvytvářet vlastně atmosféru ve společnosti ještě víc než teď před tím právě tím, že ten nárůst počtu těchto seniorů bude vyšší, ale teď už se dívám do režie, že bychom na telefonní lince měli mít posluchačku, paní Věru Bosákovou, dobrý večer.
posluchačka:
Dobrý večer.
Iva HOLMEROVÁ:
Dobrý večer.
posluchačka:
Bude přibývat lidí postižených různými chorobami, například demencí, invalidů, zajímalo by mě, kdo budou potřebovat tedy péči, zajímalo by mě, kdo teda bude vlastně vydělávat, jestli vůbec ti, kdo zbudou na to vydělávání, to poklidí. Děkuji.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Děkujeme za tuto otázku. Jenom připomínám, že paní docentka je zároveň spoluzakladatelkou České alzheimerovské společnosti a tady je velká obava, jestli nám nehrozí nějaká epidemie tady toho onemocnění.
Iva HOLMEROVÁ:
Ano, ano, ona se paní posluchačka ptala na to, kdo bude vydělávat, ono v podstatě se samozřejmě prodlužuje, prodlužuje věk odchodu do důchodu a vlastně nedávno probíhal v Anglii, ve Velké Británii vlastně celé takový projekt v rámci /nesrozumitelné/, takové programu, který se snaží dohlédnout na ty problémy, které jsou aktuální, ale které zejména budou aktuální, a tam se právě ukázalo, že jsou dva takové klíčové problémy, jedním z nich je úžasný potenciál seniorů, který zatím společnost nedokáže využívat. My už jsme to tady trošičku nakousli, ono se to týká té rekvalifikace, prostě lidé získávají za svého života cenné zkušenosti a dejme tomu v tom původním povolání je ne zcela umí uplatnit, ale prostě jestliže se nějakým způsobem rekvalifikují, doplní si třeba pedagogické vzdělání a tak dále, a tak dále, tak se mohou stát daleko cennějšími „na trhu práce“, ale já si myslím, spíše v takovém začlenění do těch pracovních týmů a podobně. Takže to je jedna věc. A druhá věc je problematika demence.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Ano, to neurodegenerativní onemocnění, když už jsme mluvily o těch financích, tak vlastně i senioři budou vlastně velkou skupinou pro podnikatele, co se týče služeb, tady i pan Ladislav Harvánek nám napsal na Internet: „Mělo by se budovat levné sociální bydlení, budou se asi vyvíjet i zdravotní pomůcky, že vlastně rozsah těch služeb bude zase nabývat.
Iva HOLMEROVÁ:
Jen to, my v těch médiích, když vidíme reklamu pro jaksi zboží a služby pro seniory, tak se to týká v podstatě věcí souvisejících jenom se zdravím, týká se to kloubů, týká se to, dejme tomu, přilepování zubních protéz, nadýmání a podobně, ale já velmi postrádám celou tu pestrost vlastně života, která je ve vyšším věku.
Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka:
Už více nestihneme, tolik docentka Iva Holmerová, příště o něco delší čas si vyžádáme. A zítra budeme debatovat s publicistou Jaroslavem Šonkou o tom, jestli kvůli věku bychom už měli přestat před soud hnát válečné zločince ze 2. světové války. Paní docentko, děkuji, na slyšenou.
Iva HOLMEROVÁ:
Děkuji za pozvání.